Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
 
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
 
Babibajky
 

* (21) *

Byl jednou takový zvláštní podlouhlý sešit v černých deskách, a když se otevřel, měl úplně jiné linky než sešit, do kterého píší děti ve škole i doma úkoly. Linek bylo vždycky pěkně pět pohromadě a normální písmenka by se do nich ani nevešla. Hemžilo se v nich plno černých puntíků, některé měly dokonce i praporek. Puntíky byly nejspíš hodně rozverné, protože si hopsaly po různých linkách a málokdy byly dvě pohromadě. Každý pětiřádek hlídal jakýsi velice pokroucený znak, kterému se říkalo houslový klíč. Nafukoval se tam, jako by byl bůhvíjak důležitý.
 
Taky že byl! Bez něho by všechny ty puntíky nedávaly smysl, a kdo ví, jaké zvuky by vyloudil na kytaře kluk, který na ni brnkal právě podle těch puntíků v notové osnově.                 
 
* * *
 
Byla jednou jedna malá holčička, která bydlela ve velikém městě plném vysokých domů a z okna se dívala na jiné domy, mezi kterými jen sem tam byl kousek zeleně. Ani pořádně nevěděla, jak vypadá takový jarní tulipán a jak voní jasmín, a kdybyste se jí zeptali, jak pozná, že dub není lípa, neznala by odpověď. Už ji nebavilo dívat se na květinky jen do knížek a stromy v parku vidět jen z okna auta. Tak dlouho žadonila a prosila a slibovala, až konečně uprosila rodiče, aby si taky trochu odpočinuli od práce a jeli se podívat za babičkou a dědou, co bydleli daleko a ještě dál za městem.
 
Konečně se autíčko dokodrcalo cestou mezi poli a loukami a remízky k chaloupce jako z pohádky. Stála uprostřed zahrady, kde všechno bylo v plném květu a z rozmanitých barev a vůní šla až hlava kolem.        
 
Určitě vám nemusím ani říkat, že se z malé holčičky za několik let stala proslulá zahradnice.
                                                            
                                                                  * * *
 
Jen se těšte, mlsálkové, co vám tady chystám za překvapení! Čtyři myší ocásky, trochu hadího jedu, dva sušení netopýři, pět bodlinek ježka, který zimu prospal pod šípkovým keřem, jedna vypasená ropucha, hrst žížal z loňského kompostu, sušený lipový květ, kořen mandragory, pár kapek výtažku ze semen klanoprašky, to vše prudce svařit v domácím kalvádosu, přidat litr aqvy destilaty a pomaličku za stálého míchání probublávat několik hodin.
 
Copak, copak, nějak blednete! Žádné obavy, je to kouzelný nápoj, jen pár kapek stačí, abyste byli silní jako Bivoj, nikdy neonemocněli, nikdy z ničeho neměli strach a stali se neviditelní na tak dlouho, jak budete potřebovat. Nikdo nemá odvahu se napít?
Tak dost legrace, zeleninová polévka je na stole a krásně voní!
 
                                                                    * * *
 
Tak to vám jednou v jednom hlubokém lese bydlela na silné větvi nejstaršího dubu stará sova. Byla tak stará, že si už ani nepamatovala, jaké to bylo, když poprvé vyletěla z hnízda. Zato si dobře pamatovala, jak se vypravila do světa na zkušenou a našla si podnájem na půdě staré univerzity. Po nocích chytala myši a ve dne sedávala v koutku okna a pozorně sledovala přednášky. Nemusela si nic zapisovat, měla výbornou paměť a velikánskou chuť se všechno naučit.
 
Po prapředcích zdědila přesvědčení, že sova bez vzdělání je jen půl sovy a co má jednou v hlavě, jí už nikdo nikdy neukradne. No, a protože si svoje vědomosti nenechávala jen pro sebe a poradila každému, kdo ji o radu požádal, měla mezi obyvateli lesa tu nejlepší pověst. Proto ji lesní společenství jednohlasně zvolilo do čela senátu.
 
                                                                  * * *
           
Když se starý rybář vydal nalovit si něco k večeři, tajně doufal, že se mu podaří chytit zlatou rybku. Místo aby dával pozor na splávek, přemýšlel, o co by ji požádal, než by ji zase pustil zpět. Představoval si velkou bílou jachtu, jak brázdí azurové vlny, krásný dům v ještě krásnější zahradě, tučné bankovní konto a k tomu mladou, spanilou a přívětivou ženušku místo ubrblané babky.
 
Úplně zapomněl, že rybka splní jen tři přání, takže on by zcela určitě zůstal starý a nabytých pokladů by si skoro neužil. To dá přece rozum, že peníze by mu spanilá ženuška prošustrovala s nějakým mladíkem, a pokud by mu neprodala střechu nad hlavou, nudil by se v krásném domě sám se sebou a koukal, jak se na třpytivých vlnách prohání veselá společnost na jeho jachtě.
 
Zatím co tak snil, vůbec si nevšiml, že návnadu mu ryby dávno ozobaly, zpod hladiny ho pozorují a mají z něho legraci.   
    
Prosím vás, kdopak ještě dneska věří na pohádky?
                                                          
Marie Zieglerová
 
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 09.12.2015  11:04
 Datum
Jméno
Téma
 09.12.  11:04 ferbl
 07.12.  18:36 Blanka K.
 07.12.  11:27 Vesuvjana díky
 07.12.  10:58 Mara
 07.12.  10:57 milada
 07.12.  10:02 kusan
 07.12.  09:12 Von