Psí historky
Život naší rodiny byl odjakživa doprovázen živočišstvem všeho druhu, věrně ho doprovázeli i pejsci nejrůznější rasy a původu. Dětství mé ženy připomínají Valdyna a Tref (možná byli i další), mě jako novomanžela v domě vítal krásný a dokonale vycvičený vlčák Bojar. Po menší pauze beze psů následovala pro dceru klidná a hodná Jiskra (jméno dostala jako dovádivé štěně), pro vnučku Barr, malý hrdý knírač překypující temperamentem… Toto povídání je o těch dalších které následovali a snad najde své čtenáře.
Příběh detektivní
Vždy jsem si myslel, že se psi kradou pouze v románech, například v Osudech dobrého vojáka Švejka, příhoda, která následuje nás přesvědčí, že pohnutky jsou možná jiné, ale skutek zůstává. I tam, kde by to člověk nejméně čekal.
Hurly je psí slečna, plným jménem Hurly Valle Suave, fenečka parcel-russel-teriéra, živá, podnikavá, milující pohyb, dobrodružství. Až příliš. Je to v ní, je to stopař a běda, když „chytne stopu“, pocítí pach potenciálního úlovku. Zapomene na všechno, na paničku, na přítelkyni Adélku, na tetu Cherry, na teplé hnízdečko a chutnou krmi a vyráží za dalším dobrodružstvím.
Hurly s tetou Cherry
Nestalo se to poprvé, že se takto vydala do neznámého světa, ale pokaždé se po sledované stopě vrátila, třeba v hluboké noci, urousaná, špinavá, s babkami v kožíšku… V ten den to začalo stejně. Stačila chvíle nepozornosti paničky u obvyklé odpolední procházky, Hurly zmizela v dáli, asi zase nerazila na tu zajímavou, lákavou stopu, jíž se tak těžko odolává. Rozdíl byl v tom, že v ten večer panička marně vyhlížela svého miláčka, vyčkávala u otevřených domovních dveří, Hurly se ani v noci, ani následující ráno neobjevila.
Panička to nevzdala, po celém městečku rozvěsila plakáty se žádostí o pomoc s popisem a fotografií psa, s příslibem odměny, na událost upozornil městský rozhlas, ozvali se svědci, kteří Hurly zahlédli v různých částech města, ale jejich průzkum nepřinesl obrat. Konečně jasnější stopa, ozvala se paní, majitelka tenisového kurtu, podobného psa prý vodila slečna kolem dvaceti na kurtu na vodítku, když předtím si zahrála několik setů. Naštěstí se pronájem kurtu zapisuje, v evidenci se našlo alespoň její jméno a majitelka věděla, že dívka je sice cizí, je z Kroměříže, ale jezdí na návštěvu ke svým příbuzným. Odpověď na dotaz u příbuzných ale překvapivě zněl: o ničem nevědí, nikdo je nenavštívil, žádnou příbuznou toho jména nemají !
Dcera už ztrátu psa málem oželela, když se do příběhu vložil Martin, detektiv Babočka. Na malém městě se lidé dokonale znají, vidí si málem do talíře, podle paní z kurtů zmíněná rodina v jedné z nejlepších místních čtvrtí mladou příbuznou v Kroměříži má, ač jí lhali, dívku zapřeli, pravidelně k nim jezdí. Babočka se rozhodl konat a vyzbrojen příjmením dívky i fotografií psa se vydal do Kroměříže. Ale ouha, rodiny se stejným příjmením nalezl nejméně čtyři. Nezbylo, než je postupně projít. Žádný o pejskovi nevěděl, některý spíše nechtěl vědět. Babočka se nevzdal. Náhoda někdy přece jen přeje a pilný pátrač od obyvatel přece jen zjistil, na které ulici, okolo kterého domu se pejsek, navlas podobný hledanému, objevuje. Náhoda přece jen někdy přeje a když si slečna po ulici vykračovala se svoji kořistí jako kdysi nadporučík Lukáš ve Švejkovi, potkali se. Setkání proběhlo malinko dramaticky, slečna totiž vůbec nebyla ochotna svou kořist vydat, přestože ji Babočka pohrozil policií – netušila, že pejska by nebyl problém jednoznačně identifikovat podle voperovaného čipu. Zasáhl až tatínek a Hurly se konečně vrátila ke své majitelce, malinko zubožená, zchudlá, slečna, která se s ní ráda producírovala asi zapomněla, že pes také potřebuje přiměřenou krmi.
Příbuzným mladé zlodějky Babočka neopomněl poděkovat za lhaní a já se touto cestou k němu přidávám.
Imrich Lenz
Další články autora: