Setkání s Janem Rybářem
Stalo se neskutečné – v rámci mnoha besed, organizovaných rychnovskou knihovnou, byla ta 6. června navečer první, na niž přišlo tolik lidí, že setkání s Janem Rybářem, který tu léta působil a před osmi lety odešel „na odpočinek“ do Trutnova, bylo přeneseno do velkého sálu. A to lidé ještě stáli. Tématem byla beseda nad právě vydanou jeho 195stránkovou knížkou „Kam jdeme?“ s podtitulem Uvedení do křesťanství – Fejetony. (Jde o jeho druhou knihu, ta první „Musíš výš“ se dočkala 2. vydání.) Těch textů je tam víc než stovka – lidských, moderních (narodil se v roce 1931), které osloví i nevěřící. Pokud mohu srovnávat, tento kněz patří mezi takové osobnosti, jako byl biskup Jan Otčenášek (i osud v PTP měli stejný). Že tu probíhala autogramiáda jak ve vstupní chodbě, tak v sále, je pravda.
Dovolte připomenout v té souvislosti kus jeho života, který prožil u PTP (pomocných technických praporů), a vezměme si k ruce knihu Svědectví o PTP okresu Rychnov nad Kněžnou. Starším generacím oživuje to, co znala, a mladým podává svědectví o době, již nezažili.
Po ediční stránce zvolil autor – na této besedě také přítomný - Josef Juza publikování vzpomínek pétépáků. Velmi cenné jsou rejstříky a zejména předmluva, stručné slovo o táborech nucených prací a vznik a vývoj PTP. V posledně jmenované kapitolce je mj. citace šokujícího textu: "Příslušníci PTP byli určeni po pětileté službě v armádě k transportu do sovětských likvidačních táborů. Že k tomu nedošlo, bylo následkem náhlého odchodu Stalina a Gottwalda. Příslušné rozkazy jsou uloženy v archívních trezorech KSSS a byly zveřejněny až po nástupu Gorbačova".
V publikaci jsou zpracovány osudy 126 příslušníků PTP z rychnovského okresu, mezi nimi i Jana Rybáře:
1949 studoval bohosloví v klášteře na Velehradě, během noci z 13. na 14. dubna 1950 byl klášter příslušníky SNB a StB zlikvidován, ocitl se v internaci v Bohosudové, tam pracoval mj. v prádelně. V létě 1950 tyto tehdy mladé odvezli do Hájku u Prahy, kde měli být přeškoleni na socialistickou mládež, ale protože se to nedařilo, byli převezeni na stavbu Klíčavské přehrady. Do PTP byl povolán 1. 9. 1952 (tam mj. u zedníků ), po 27 měsících u PTP pracoval jako pomocný dělník, stále sledován, přežil zatýkání v roce 1955 díky včasným varováním kamarádů a zmizel do Třince, kde pracoval v železárnách. Ale ani tady ho StB nepustila z dohledu, byl sledován a vyslýchán, až 12. 5. 1960 byl zatčen a odsouzen na 2 roky za sdružování proti republice. Trest vykonával jako horník, po lehkém úrazu byl eskortován do věznice Valdice, kde brousil křišťálové sklo a kde byl tajně vysvěcen na kněze, když předtím u některých přítomných církevních profesorů – vězňů složil zkoušky z teologie a filozofie. Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník, po nástupu Dubčeka dostal možnost řádně dostudovat v rakouském Innsbrucku, odkud se vrátil do vlasti, ale nemohl být v nastupující normalizaci zařazen do duchovní správy. Do roku 1989 byl v Turnově a okolí jako pomocný kněz, až roku 1989 byl přeložen do Rychnova nad Kněžnou. Od roku 2004 je v důchodu, vypomáhá v okolí Trutnova.
Zazpíval mu tam rychnovský chrámový sbor, ta první píseň byla z doby Karla IV. Pokorně říkám: Dík, pane faráři.