Návrat domů
Do osudů lidí zasahují i světové události a ovlivňují jej. Zejména smíšená manželství to v dobách předválečné, válečné i poválečné době neměly vůbec jednoduché. U nás na severu to byla převážně česko-německá manželství. Do jedné takové rodině Czechových v Ústí nad Labem se 23.6.1943 narodil syn, který dostal jméno Klaus. Po obsazení nacisty byla rodina donucena si změnit příjmení a tak když v roce 1948 se stěhovala do Německého Heidelbergu měla oficiální příjmení Horstmann. V dospělosti si Klaus oficiálně přidal i své rodné příjmení Czech.
Klausu Horstmannovi-Czechovi se životním posláním stalo výtvarné umění. Nejprve se stává grafikem a galeristou v západním Berlíně. Po roce 1968 právě právě jeho galerie poskytuje azyl utečencům od nás a umožňuje jim vystavovat svá díla.
V sedmdesátých letech minulého století se rozhodl věnovat sochařství, které studoval hlavně v Itálii a později v Berlíně. Vyučoval na univerzitě v Berlíně a získával za svou tvorbu různá ocenění. Stal se uznávaným umělcem ve střední Evropě. Jeho tvorbu ovlivňovalo antické umění, které se promítá do tvarové čistoty jeho geometrických těles. Pracoval s mramorem, ušlechtilou ocelí a bronzem. Jeho plastiky zdobí veřejný prostor v Heidelbergu i v italské Carraře. Jeho díla jsou ve sbírkách předních galerií v Německu a Itálii. Byl i čestným profesorem umělecké školy ve Florencií. Uměleckým směrem je konstruktivismus, který vychází především z její konstrukce a tu do značné míry ponechává při konečné realizaci objektu viditelnou. Což je metoda moderní architektury funkcionálního myšlení.
Poprvé se do rodného města podíval v roce 1995 a nepřijel s prázdnou. Jeho plastika „vznikající koule ve třech fázích“ vyjadřovala alegorii života od jeho vzniku až po jeho naplnění. V grafice používal motiv kruhu a koule jako kruh je symbolem věčného návratu. V letech 1995-2015 věnoval městu 15 plastik v hodnotě několika miliónů korun a stal se největším mecenášem ústeckého muzea. Také zde měl první výstavu svých plastik u nás, jeho zájem byl vytvořit plastiku ve veřejném prostoru. Nabídl bezplatně připravit návrh na kašnu na náměstí a druhou pro atrium muzea. Ani jeho vítězný návrh v soutěži na vybudování náhrady za zbořenou kapli na Mariánské skále se nenašly peníze a ani politická vůle k realizaci. Jen malou náplastí bylo později ocenění cenou primátora města za jeho příspěvek k ústecké kultuře.
Když žádal o soukromou audienci u papeže, přidal tam i návrh kaple. Tu pojal jako ochranu nad městem od všeho zlého. Pro účastníky procesí, aby byli chráněni před nepřízní počasí, prodloužil střechu drženou sloupy. Věřil, že po postavení kaple Svatý otec bude moci kapli vysvětit.
Za dobu dojíždění do Ústí nad Labem si zde vytvořil pevná přátelství. Byl vážně nemocen a již nemohl jezdit, ale když se mu začal odečítat čas jeho žití, přes svou manželku požádal ředitele muzea, aby mohl odpočívat na věky ve svém rodném městě a čekal na odpověď. Bylo mu to přislíbeno. Krátce na to 4. června 2022 v Heidelbergu ve věku 79 let zemřel a byl zpopelněn. Jeho poslední přání bylo naplněno, když rodina a ústečtí přátelé se s ním rozloučili v obnovené kapli na nejstarším ústeckém hřbitově v Krásném Březně.
10. září 2022 se Klaus Horstmann-Czech vrátil natrvalo domů.
