Není nad to udělat někdy něco trochu jinak, rozbít ten všední stereotyp. A tak zase po nějaké době vyrážíme na večerní výstup za malým dobrodružstvím. Šlapeme na zříceninu Lestkova, abychom se pokochali výhledem na poklidně ležící Krušné hory. A jak jinak - pro mě tak typicky - užít si tu západ slunce.
Projdeme branou Lestkova a už to je zážitek. Člověk prostě musí chtě nechtě myslet na bývalé majitele hradu. Ten současný nás hned na začátku vyzval, abychom ze země sebrali libovolný kámen a donesli ho na nádvoří. Rádi se toho ujmeme a ochotně se ještě vracíme pro další úlovek - ale pozor, nesbíráme takové, pod kterými očividně kdosi bydlí.
Než dojde na očekávaný západ slunce - snad nám to mraky nepřekazí, nemělo bych jich být moc, ale zároveň ani málo - se kocháme výhledem dolů na Klášterec nad Ohří. Nad ním se rozprostírá hřeben Krušných hor.
Slunce se začíná kutálet dolů a představení pomalu začíná. Nejprve fotografova zlatá hodinka, která pokryje krajinu načervenalým závojem.
Potom přichází ukládání ke spánku a my se díváme hradními víčky na tu nádheru, kterou nám sice mraky trochu rozplizly do jednolitého světla, ale stejně je to uchvacující a jedinečný pohled. Syrová krajina s dominantou protější Šumné je přikryta peřinou ozářených hor.
Klínovec dává vědět svou přítomnost svým nesmělým prstíkem, který zdálky působí titěrně.
Nic lepšího už z toho nevymáčkneme, a tak se vracíme dolů dřív, než jsme měli původně v plánu. Využijeme posledního světla na cestu a tichý les jen nesměle pípá utichajícími hlasy ptáčků. Štěbetají si dobrou noc.
Fotopostřehy: Takový jiný večer
