Matkovrah: Jsou tam prvky sadismu
Déle než třicet let vykonává v Ostravě praxi soudního znalce v oboru psychiatrie MUDr. Růžena Mašková, které tak „prošlo rukama“ už několik tisíc pachatelů nejrůznějších zločinů. Ve svých dvaasedmdesáti letech je stále aktivní a má takzvaně plné ruce práce. Nedávno otřásl veřejností případ gamblera Marka Homoly z Opavy, který třinácti ranami sekerou zabil vlastní matku. Jak se na tuto událost dívá Růžena Mašková z odborného hlediska psychiatra?
„Připomíná mi to jednu událost ještě z dob totality, kdy šestnáctiletý mladík čichal toluen a kvůli špatné známce zavraždil učitelku. Pak přišli policisté k němu do bytu a našli tam oba jeho rodiče mrtvé, zastlané do postele, přičemž ten kluk s nimi týden přespával, jako by nic. Oba případy podle mého spojují znaky sadismu. Když Marek Homola zabil svoji matku, nešel se udat a ještě kryl stopy, jednoznačně nelze mluvit o vraždě v afektu. Ale je velmi pravděpodobné, že mezi ním a matkou muselo dlouhodobě přetrvávat napětí a nezdravý vztah.“
Jakou měrou se na tom mohlo podepsat jeho gamblerství?
„Není žádnou vzácností, když gambleři vraždí. Jejich vášeň je velmi často dokonce hůře zvladatelná, než alkoholismus. A navíc to bývají inteligentní lidé, což je vlastně o to horší, protože neznají meze. Bez jakýchkoli skrupulí dokáží zničit celou rodinu.“
Marek Homola uváděl, že si nic nepamatuje, protože dostal epileptický záchvat. Lhal?
„Lidově řečeno, kdyby svoji matku vraždil v takovém záchvatu, tak ji rozseká na cimpr campr. Můžeme třeba pochybovat o tom, jak se chovala jeho matka, protože to dnes ví jenom on. Ale nemůžeme pochybovat o tom, že tam žádný epileptický záchvat nebyl.“
Když srovnáte zločinnost před třiceti lety a dnes – je to horší?
„Patologických agresorů a loupežných vrahů je zhruba stejně, ale dnes mají mnohem větší volnost. A taky nezapomeňte, že v minulém režimu se tyto typy lidí mohly vyžívat jako bachaři, vyšetřovatelé a podobně, takže nebyli tolik vidět. Ovšem drsnější způsob komunikace ve společnosti jednoznačně narůstá. Taky se podívejte, jakými příklady je dnešní mládež vychovávána. Zpupnými politiky počínaje, přes různé Vyvolené a konzumem v supermarketech konče. Kdekdo si na mládež stěžuje, ale co jí tato společnost nabízí?“
Myslíte, že i z brutálních zločinů se dá vyčíst stav společnosti?
„Podívejte se kolem sebe. Kolik znáte opravdu funkčních, harmonických rodin? A co mládež nenajde v rodině, to se snaží nahrazovat nejrůznějším (docela často patologickým) způsobem.“
Jiří Muladi
Anketa - Roste podle vás násilí ve společnosti?
Jan Horehleď: „Násilí ve společnosti je nepochybně více, než by mělo být, ale nemyslím si, že by narůstalo. Podle mého je přibližně pořád na stejné úrovni. Ono asi záleží i na prostředí, ve kterém se pohybujete. Já jsem z vesnice, tam je toho opravdu méně a když už, tak případy nejsou natolik křiklavé, abych je registroval ve zvýšeném stupni. Nicméně, jak říkám, kdyby násilí ubylo, bylo by samozřejmě líp.“
Petr Volný: „Jestli je násilí kolem nás čím dál víc? Určitě. Vždyť ho neustále podněcují programy v televizi, počítačové hry a samozřejmě nedostatečná péče o děti v rodinách i ve školách. Prevenci by dozajista pomohlo, kdyby byly tvrdší postihy za násilí a také, kdyby se ukazovaly jeho následky. Já mám osobní zážitek z toho, jak mě přepadli Romové a ukradli mi mobil – řetízek se jim ukrást nepodařilo.“
Barbora Kaličinská: „Nemohla bych to doložit statistikami, ale myslím, že násilí, přinejmenším v Ostravě, opravdu roste. Nejspíš se na tom podepisuje anonymita mezi lidmi ve městě. Na vesnici se všichni znají, takže tam není situace natolik kritická, ale tady... Jako malá jsem byla okradena partou Romů a ten zážitek nezapomenu. Není radno vyhledávat osamělá místa v Ostravě a už vůbec ne v noci.“
Ivan Tyrlík: „Těžko říci, odkdy násilí ve společnosti roste, ovšem za posledních deset let ho určitě přibývá. Lidé mají mezi sebou velmi nízký stupeň tolerance, což často řeší právě násilím. A také se na tom projevila – jak to říci – ztráta autority, to je ten správný výraz. Nikdo nemá úctu před ničím, nikomu na ničem opravdu nezáleží. Z toho pak vyplývají až surové skutky a smutné konce.“
Jiří Z. (nepotřebuji publicitu): „Upřímně si myslím, že násilí ve společnosti přibývá. Vždyť se podívejte na samotné televizní programy, ale i ostatní sdělovací prostředky, včetně reklamy. Řekl bych, že generace od generace je to horší a horší. Ovšem co se proti tomu dá dělat, to opravdu nevím. A mám pocit, že to neví nikdo z těch, kdož mají moc a prostředky k tomu, aby to mohli ovlivnit v kladném smyslu.“
Ladislava Vaňátková: „Neřekla bych, že se zvyšuje takové to venkovní, fyzické násilí na lidech, ale přesto je ho více, než je zdrávo. Nepochybně to souvisí s tím, že rodiče nemají čas na správnou výchovu svých dětí. Osobně jsem se s násilím setkala, když švagrová napadla mé rodiče. Ale víte, co je podle mého ještě horší? Že se nedovoláte práva ani u policie, ani u soudu. To samozřejmě násilníkům nahrává.“
Alena Jurečková: „Násilí je ve společnosti více a více. Je to důsledek slabých trestů a špatné výchovy dětí i mládeže. Jistě, také jsme byli mladí, ale to, co si například školáci dovolují nyní, to by nás ani nenapadlo, natož, abychom se tak drze chovali. Ovšem divit se nemůžeme, když mají své vzory v pokleslých televizních pořadech, různých tzv. úspěšných podvodnících a ještě je navíc masírují reklamy supermarketů.“
