Poručíme větru, vodě…
kdy foukat a kudy téct. Tak nějak znělo jedno z budovatelských hesel, která provázela moje dětství a mládí. Pokud si však pamatuji, vždy zůstalo pouze u toho výkřiku, možná bylo i napsané na transparentu do prvomájového průvodu, ale to bylo vše. Nebylo v plánu žádné pětiletky ani v novoročním projevu prezidenta.
Naproti tomu v té době můj nejoblíbenější časopis: „Věda a technika mládeži“ téměř v každém čísle uváděl článek o prognóze budoucnosti v různých oborech lidské činnosti.
Časopis jsem si tak oblíbil, že jsem si jednotlivé ročníky nechal svázat a uchoval je.
Se zájmem jsem se proto v minulých dnech k časopisu vrátil a zjistil, že se ty - tehdy téměř fantazie - postupně splnily.
Důvod, proč to nyní připomínám jsou právě zveřejněná rozhodnutí EK zakázat do 20 let vytápění plynem a elektřinou, natož uhlím či jinými pevnými palivy. Dle některých informací i zakázat provoz jaderných elektráren. S ohledem na roli EK tudíž nejde o rozhodnutí s dopadem na jednu zemi, ale v podstatě na celou Evropu.
Když jsem se snažil zjistit, čím, že to budeme topit, dočetl jsem se, že z velké části to bude větrem, tedy vrtulemi. Aby se však vrtule točily, tak se musí poručit větru, kdy má foukat. A jsme u toho hesla vykřikovaného v padesátých letech sice oficiálně, ale nikým vážně tehdy nebraného na rozdíl od současnosti k realizaci nařízeného.
Pokud jde o tu vodu, tak ji zřejmě poručíme téci dovrchu. Vypadá to jako pitomost, bohužel smutná, ale postavena na politickém uvědomění současných vládců.
V této souvislosti se mi vynořila vzpomínka na český film, kde scénka s vodou, celou řekou a uvědomělým davem. Myslím, že to byl film o Bílé paní, kde uvědomělí občané na základě oznámení a výzvy v místním rozhlase pochodují s transparenty oslavující postavení mostu a ve slepé víře co politici oznámili, že je i pravda - jsou rozhodnuti oslavit tento budovatelský úspěch tím, že s transparenty přejdou řeku po tom mostě. Ukáže se, že most není, ale to nevadí tomu nadšení uvědomělých jít přes řeku i s rizikem, že se utopí.
Položil jsem si otázku, jak je možné, že ti autoři před 70 lety v uvedeném časopise napsali prozíravou moudrost, zatím co nyní se předkládá nepochopitelné, nepodložené, nedomyšlené, ale rovnou rozhodnutí…
Bude to tím, že dopisovatelé časopisu byli odborníci, se znalostmi, zatím co autoři, kteří chtějí nyní poroučet vodě a větru jsou politici a jak známo politika může dělat každý a jak se ukazuje především znalostmi a zkušenostmi nezatížený.
Mrzí mne, že když už nemyslí na lidi čím budou topit, tak že zlikvidují i pohádky.
Dovedete si představit třeba tu o Jeníkovi a Mařence a babě, co si je chtěla upéct. Bez vytopené trouby to nepůjde, a že by Jaga měla „jaderku“ nelze tvrdit ani v pohádce.
