Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května, kdy se slétají čarodějnice, se blíží. V dnešní podobě je tento svátek spíš karnevalem pro obveselení a příležitostí k opékání buřtů.
Podle dávných pranostik se tuto magickou noc slétají na sabaty čarodějnice. Na ochranu před nimi pak lidé kropili domy svěcenou vodou, hlídali dobytek a pálili na vyvýšených místech ohně. Právě tento zvyk nám zůstal a 30. dubna zahoří na řadě míst vatry, u nichž se můžete pobavit.
Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Takovým časem byla právě filipojakubská noc, dle Keltů jde o radostný svátek Beltine. Zvláště staré ženy byly podezřívány ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili různými praktikami. Před vrata domu i chléva se například položily narýpané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit do stavení, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její zlá moc pominula.
Domy se kropily svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila.
Mládenci také na zahnání čarodějnic práskali bičem nebo stříleli z pušek.
Na ochranu před zlými silami se na vyvýšených místech zapalovaly ohně, z kterých se postupem času stalo pověstné "pálení čarodějnic".
Přesněji v předvečer ohňových slavností obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec.
Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se ve vsi poslední oženil.
Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů.
Od dohořívajících polen se pak zapalovaly pochodně, se kterými chodili lidé do okolních luk a polí. Tam s nimi tančili a zpívali, aby zahnali temné síly.
Název "noc čarodějnic" vznikl z pověry, že se v tento den slétají na koštěti ze širého dalekého okolí všechny čarodějnice na tzv. sabat, o němž volí svou královnu, která pak vládne hostině a tanci. Lidé věřili, že se tyto čarodějnice po hostině proměňovaly ve zlá zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim za poslední rok podařilo natropit.
Další pověra zase praví, že o půlnoci před svátkem svatého Filipa a Jakuba se otevírá země a vydává své poklady. Je však nutné mít při sobě květ kapradí, svěcenou křídu nebo hostii.
Tak doufám, že jsem vás patřičně naladila. Já už teď musím běžet, ještě jsem neoprášila smeták, nevyřídila si letecký průkaz čarodějnic a nerozeslala všem věrným družkám pozvánky na slet. Snad mě konečně letos zvolí a já si budu moci zapět jako Kleopatra: "Teď královnou jsem já!"
V dnešní podobě je tento svátek spíš karnevalem pro obveselení a příležitostí k opékání buřtů. 
aby se čarodějnice poranila.