Fjodor Michajlovič Přišel jsem k té knížce v knihovně vlastně náhodou a zaujala mne. Když jsem se začetl, překvapilo mne, jak vlastně málo vím - a nejspíš nejen já - o životě jednoho z největších spisovatelů všech dob, Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821-1881). Když jsem vyhledával na internetu podrobnosti o jeho životě, zjistil jsem, že autoři opisují jeden od druhého takřka doslova. Dostojevského druhá žena napsala opravdu zajímavou knihu vzpomínek a z té vám dám trochu ochutnat.
Netušil jsem, že byl - v řeči zdejších „kádrováků“- lampasák. Studoval, ale snad nedostudoval, vojenské ženijní učiliště. Ostatně vojenské školy byly často cestou ke vzdělání v různých režimech. Jeho osudový zážitek je celkem známý. Zamotal se do protistátního spiknutí proti carovi a byl odsouzen k trestu smrti. Už stál před popravčí četou se zavázanýma očima, ale soud mu na poslední chvíli udělil milost. Skončil v káznici a potom jako voják na Sibiři na deset let. Netuším, zda šlo o nějakou dispozici od narození, faktem ovšem je, že strašlivý zážitek před popravčí četou měl určitě vliv na jeho epilepsii, která ho celý život trápila a na kterou patrně i zemřel.
Po smrti své první ženy potkal mlaďounkou stenotypistku, do které se zamiloval a ona, ač o čtvrtstoletí mladší, jeho lásku opětovala. Jejich manželství bylo velmi šťastné a harmonické. Anna ve svých pamětech ukazuje spisovatele jako laskavého a milujícího tátu a manžela. Netají jeho sklony k hazardu ani vysoké částky, které prohrával. S tímto nešvarem ale bojoval a postupně se mu ho dařilo překonat.
Velmi zajímavé je vyprávění o tom, jak strastiplné byly tenkrát osudy spisovatele, který se živil jenom psaním. Dostojevskij ztratil kufr, v němž byl jediný rukopis románu, který slíbil v určitém termínu dodat. Byla tím vážně ohrožena existence celé rodiny. Abych nenapínal, dopadlo to dobře, kufr se našel a Výrostek vyšel včas.
Nechci psát životopis velkého spisovatele. Kdo bude chtít, ty paměti si půjčí. Jen bych připomněl jednu epizodu, řekl bych rozkošnou. Předcházelo jí sice méně příjemné zjištění, že je pořád sledován carskou policií, ale s tím asi jako bývalý trestanec musel počítat. Dostojevskij byl šéfredaktorem nějakého dobového časopisu a celkem po právu byl „z titulu funkce“ odsouzen k pokutě 25 rublů a dvěma dnům vězení. Ano, dvěma dnům. Pro nedostatek volného času to dlouho odkládal, stačil se při tom spřátelit s významným policejním náčelníkem. Nakonec ovšem nastoupil, snad se nechal odvézt dokonce drožkou. Žena mu na ty dva dny přivezla kufřík čistého prádla a on si moc pochvaloval, že měl čas znovu si přečíst Hugovy Bídníky v originále. Rusko je prostě zvláštní svět.
Když jsem při četbě vzpomínek zpytoval svědomí, uvědomil jsem si, že z jeho stěžejních děl jsem přečetl tři. Bratry Karamazovy jsem nikdy nedočetl, ale viděl je mnohokrát dramatizované. Stejně nádherný příběh knížete Myškina, kterému hlupáci říkali Idiot. Při četbě těchto pamětí jsem si uvědomil, jak titánské dílo vytvořil, kolik rukopisů napsal, ale i opravil. Psal romány na pokračování do časopisu, neměl čas opravovat méně zdařilé kapitoly a býval z toho zoufalý.
K dílu Dostojevského se dodnes vymezují další a další generace, rozhodně není zapomenutým spisovatelem. Stal se jedním ze zakladatelů psychologické prózy a významným představitelem literatury 19. století.
Z manželství s Annou se narodily čtyři děti, dospělosti se dočkali jenom dcera a syn. První dcera zemřela mladičká ve Švýcarsku, tolik očekávaný druhý syn Alexej také odešel jako dítě na pravoslavnou věčnost. Manželka spisovatelova milovaného Feďu přežila skoro o čtyřicet let, zemřela v roce 1918 (nar. 1846).
Anna G. Dostojevská
Život s Dostojevským
vydal Odeon 1981