Kanadské Vánoce
S odcházejícím podzimem se již vždy začínám těšit na Vánoce, na zimu a dočasné zklidnění koloběhu života. Ještě rychle doklidit zahradu a hlavně včas připravit venkovní vánoční výzdobu a osvětlení, abych to pak nemusel dělat po kolena ve sněhu a větších mrazech, jako již několikrát, kdy zima byla rychlejší než já. S příchodem prosince se každý večer všude rozsvěcují venkovní výzdoby, člověk se zklidní a začne rozjímat o přicházejících Vánocích a jejich významu (pokud nepropadá nákupní horečce a nelítá již pomalu od léta po shopingách). V mnoha domácnostech již září vánoční stromky, které hned po Vánocích a nadílce od Santa Clause jdou do odpadu.
Bohužel v dnešní uspěchané době a naší multikulturní společnosti se již pomalu začíná vytrácet pravý důvod a jedinečné kouzlo Vánoc, které se mění spíše na svátky konzumu. Ač se v angličtině říká CHRISTmas, což značí oslavu narození Krista, je už pomalu málem hřích napsat “Christmas” (Vánoce), a téměř všude už je pouze “Happy Holidays”. Připomíná mi to trochu situaci po roce 1948, kdy k nám přišel z východu Děda Mráz. No co, v Anglii je Father Frost (Otec Mráz), zde máme Santa Clause (ze svatého Mikuláše), ale doma si nadále dáme pod stromek české jesličky s Ježíškem.
Rád vzpomínám na Vánoce mého raného dětství, kdy malostranské střechy pocukroval čerstvý sníh a z dáli bylo slyšet vyzvánění vánočních zvonů. Maminka s babičkou vařily a pekly celý den, co se dalo ve válce či těsně po ní sehnat, zatímco se v obýváku strojil stromek. Po štědrovečerní večeři a po zazvonění zvonečku jsem se vždy rád za zvuků koled vrhnul na nějaký dárek, a pak se šlo k Jezulátku na půlnoční. Kde ty “loňské sněhy” jsou.
V Kanadě jsme vždy měli krásný přírodní stromek, který se stavěl na Štědrý den. Zatímco celý dům byl provoněn vůní smaženého kapra, štrůdlu a dalších dobrot, člověk držel půst, mimo nějaké té sklenky vína, aby večer uviděl zlaté prasátko. Když se to podařilo, tak někdy viděl i dvě. Z těchto důvodů byla někdy potíž stihnout postavit stromek včas. Proto jsem se již trochu “pokanadštil” a začal stavět stromek již s předstihem. Dříve jsme si s kamarády jezdili vybírat stromky na náš dětský tábor Hostýn v podhůří Laurentských hor, kam i v zimě jezdil náš Otec B. Janíček, který jej vedl několik desítek let. Někdy jsme to spojili s hezkým víkendem s lyžemi a sáňkami, ba třeba i s odklízením sněhu ze střech chatiček, hlavní budovy a kaple. Abychom zvládli prohlédnout hektary lesa ve sněhu po kolena, či někdy i do pasu, navíc při 20-30 stupních pod nulou, vzali jsme si na cestu vždy něco na zahřátí. Člověk se zprvu díval kriticky na každý strom, a teprve když nám došly zásoby, tak jsme uřízli první, který nám padnul do oka. Díky těmto komplikacím a následnému uklízení opadaného jehličí jsem se již před mnoha lety rozhodl pro umělý stromek, který jsem pak výhodně zakoupil na našem dobročinném bazaru.
Od těch dob vždy manželka trvá na včasném ustrojení stromku. Proto už někdy před Vánoci musí putovat stromek z krabice do obýváku, a nastává nejdůležitější příprava. Nemám rád stres, proto si na to někdy vezmu 1-2 dny. Zatopím v krbu, naliji si z připravené láhve sklenku červeného, začnu si hrát nádherné CD kamaráda Pepy Fouska “Nejkrásnější Vánoce” a začnu stavět stromek. S přibývajícími dalšími Pepovými cédéčky se úspěšně doberu nejen dna krabic s ozdobami, ale i mé lahvinky. Ještě postavit starý český Betlém a jsme připraveni na Vánoce. Manželka již pár týdnů peče cukroví, hlavně pro děti a vnoučky, či na rozdávání, já před Vánocemi ještě stvořím nějaké vánočky a vaječný likér, nakonec i rybí polévku. Máme-li štěstí, tak někdy seženeme i kapra, jinak se musíme smířit s jakoukoliv dobrou rybou.
Na Štědrý den sice ještě každý pracuje, mimo penzistů, ale se Štědrým večerem již nastává vytoužená pohoda Vánoc. Kanaďané (kteří oslavují Vánoce), začnou slavit až příští den. Po štědrovečerní večeři se již všichni těší na dárky, které jim v noci přinese Santa Claus, kterému děti poslaly, či v nějakém shopingu osobně předaly svůj “Wish list” – seznam vytoužených dárků. Děti mu večer přichystají sušenky a mléko a ráno najdou kupu dárků. My máme stále svého Ježíška a držíme Vánoce i s dárky tradičně na Štědrý večer, tak jako i pár dalších Evropanů, i když je to více hektické. Protáhne-li se rozbalování dárků do pozdních hodin, uložíme vnoučky do postele a na zbytek dárků se musí těšit až na druhý den. Před mnoha lety jsme ještě měli v několika městech české půlnoční mše, což navíc umocnilo význam těchto svátků klidu a míru. Teď už je mají jen v Torontě. Přesto jsme ale vděčni, že k nám aspoň jednou za měsíc jezdí z Toronta Otec Libor Švorčík, který musí objezdit či oblétat pomalu půl Kanady.
Přeji všem šťastné a veselé Vánoce a vše nejlepší do nového roku!
Láďa Křivánek
* * *
Zobrazit všechny články autora