Čekanka obecná, Cichorium intybus
Lidové názvy: pocestník, cikorka, německá káva, koření sv. Petra, čagánek, strážce cest, čekanec, hanička, intubus, koření kozího cecku, snoubenka slunce
Kombinace s ostatními bylinami:
Jablečník, heřmánek, řepík, třezalka.
Čekanku najdeme v prachu cest a je to rostlinka, kterou mnozí z nás přehlíží. Krásně modrá, ale mnohdy zaprášená kvítka se většinou krčí na úvozech polních cest, luk a strání. Přesto má léčivé účinky a nálev z ní obsahuje protizánětlivé složky, pomáhá vyplavit prach a očí a také působí proti zánětu spojivek.
Čekanka kvete od července do října. Její květy jsou v různých tónech modré barvy. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny - čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat svého milého z vojny.
Využitelné jsou všechny její části
Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než přijdou první mrazy. Po sběru a očištění se kořen nařeže na kousky a uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C.
Květ - nejlepší dobou pro sběr květů je pozdní odpoledne. Květ se sbírá za slunného počasí. Sušíme rychle na vzdušném místě. Sušením přichází o svou typickou modrou barvu.
Bylinka má rozvětvenou, vysokou, přímou, tuhou a trochu osrstěnou lodyhu. Po nalomení roní mléčnou šťávu. Lodyhu zdobí modré květní úbory. Květy se otevírají pouze ve slunečných dnech. Kvete od července do září.
Látky obsažené ve šťávě z čekanky mají příznivý vliv na trávení, činnost jater, sleziny, žlučníku a slinivky břišní. Použit se dá také jako mast na ekzémy nebo vředy. Použít se dá rovněž jako oční kapky při zánětu spojivek - využívá se pouze květ. Čekanková mast prospívá také růstu vlasů.
Odvar
1 lžičku jemně nasekané usušené čekanky povaříme v 1/4 l vody, necháme 10 minut odstát, přecedíme a popíjíme chladný, ráno a večer 1 šálek při chorobách močového měchýře, žlučníkových potížích a po žloutence.
Čajová směs
Smícháme 1 lžíci květů čekanky, 1 lžíci mařinky vonné, 2 lžíce pampelišky a 2 lžíce rozrazilu, 1 lžičku směsi spaříme 1/4 l vody, necháme 5 minut vylouhovat, scedíme a užíváme 2 šálky denně při žloutence a jaterních chorobách.
Účinky čekanky znali již staří perští mágové, kteří ji využívali jako léčebný i magický prostředek. Dnes se také využívá a je známá jako náhražka kávy s názvem cikorka. Při pražení vzniká karamel, který dává produktu sytě hnědou barvu. Pražená čekanka je také hojně využívána pivovarníky pro vylepšení chuti piva.
Cikorka se jako náhražka zrnkové kávy v Evropě rozšířila hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou v roce 1806 vyhlásil Napoleon I. proti Anglii a která uzavřela evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu kávy a třtinového cukru. Díky tomu se rozšířila v Evropě výroba cukru i cikorky. První výrobna cikorky v Čechách v Mochtíně u Klatov pracovala již na začátku 19. století.
Bylinku milenci považovali za čarovnou, přinášející jim štěstí v lásce. Kdo vyryl její kořen na sv. Jakuba jelením parohem ze země, mohl získat lásku člověka, po kterém toužil. Čekanka utržená na den sv. Petra zase zjednávala lásku té osoby, která se rostliny dotkla. Stejné účinky měla i čekanka vyrytá bosýma nohama na Velký pátek.
Salát z mladých listových výhonků čekanky znali již staří Egypťané a Římané. Doktor Galenos zdůrazňoval léčivé a posilující účinky a nazýval ji - přítelkyní jater. Mattioli napsal: ...čekanka je výborná proti rozpálení jater a vně že se má vařit s ječným sladem a přikládat těm, kteří mají bolest v hrdle nebo v požeradle. V 19. století charakterizuje účinky nálevu S. Kneipp: Thé čekankové odstraňuje hleny ze žaludku, odnímá přebytek žluči, čistí játra, slezinu a ledviny a vyvádí chorobiny močí.
Co říká o čekance herbář z roku 1899:
Čekanka má kořen masitý, hořkou mléční šťávou naplněný, lodyhu přímou, často několik stop vysokou. Květy jsou barvy modré. Roste na mezích a podle cest. Pěstuje se též, poněvadž z kořene vyrábí se surogát kávy, tak zvaná cichorie.
Cukrovaný kořen tento dává se dítkám, které mají škrkavky. Také se dává proti žloutence a blednici. Užívá se též co rozpouštějící lék proti zácpě a zašlemování žaludku i střev, zvláště pochází-li ono od zlaté žíly.
Vezmou se 2 - 3 loty kořene a svaří se v mázu vody až na polovic a pak se užívá po lžíci odvar tento. Také lisuje se šťáva kořene a přimíchá se jí 3-4 lžíce do šálku kávy nebo polévky.
Voda upravená z květů sílí zrak a sprošťuje lidi mnohých bolestí.
Proti chrkání krve užívá se šťáva z kořene; pro souchotináře svaří se 2 - 3 loty kořene sušeného v 2 mázech vody půl hod. a pije se pak po šálku.
Proti křečím a bolestem podobným pije se odvar květů.
Šťáva rostliny má týž účinek jako šťáva z kořene.
Také proti zánětu očnímu užívá se odvar čekanky a chrpy, v stejných dílech smíšené.
… a nakonec krásné veršování o čekance jsme našly na internetu:
Čekanka
Čekanka v trávě na milého čeká.
Vrátí se, nebo nevrátí?
Z modrého oka slza k zemi stéká,
kapička rosy, pozdrav do daleka,
a slunce ji hned pozlatí.
Tak v žáru nebes slza rozplyne se
v tom nekonečném čekání.
Kde je můj milý – v poli? V lese?
Nikdo jí zprávu nepřinese,
nikdo se po něm neshání.
Text:Miluše Daňková
Ilustrace:Václava Arnoštová, Alena Pakostová
Další články bylináře: