Sigmund Freud
Motto: „Kdo se chce zabývat psaním ¾ivotopisù, zavazuje se ke l¾i, pokrytectví, zatajování a barvení faktù na rù¾ovo, proto¾e ¾ivotopisná pravda není k mání , a kdyby i byla, není k upotøebení“ Arnold Zweig
Takovým zpùsobem jsou psány skoro všechny Freudovy biografie. Autoøi popisují procesy, vedoucí ke vzniku jeho uèení o psychologii a psychoanalyse, jeho metody, jeho výklad snù. Jeho odmítání nábo¾enství, jeho obdiv k Darwinovu uèení. Líèí jeho cesty, popisují jeho nemoci, kolegy, ale vynechávají témìø všechno osobní a trapné. Pøitom je jeho „rodinný román“ neoddìlitelný od jeho ¾ivota. Nenávist, kterou choval od poèátku ke svým pìti sestrám, je mo¾ná pramenem jeho obskurního tvrzení, ¾e ¾eny nemají ¾ádné „super ego“. Jistì vyjde mnohé najevo, a¾ budou mít naši potomci mo¾nost studovat dopisy a jiné dokumenty, jejich¾ uveøejnìní je dosud zakázáno, mnohdy a¾ do roku 2113.
Vlastnì se jmenoval Sigismund Schlomo Freud, ten synek, který se 6. kvìtna
1856 narodil ¾idovskému obchodníkovi s vlnou Kallamonovi Jakobu Freudovi v moravském mìstì Pøíbor (Freiberg). Freudovi pøedkové pøišli na Moravu z Kolína nad Rýnem, odkud uprchli pøed pronásledováním ¾idù. Otci bylo tehdy u¾ skoro ètyøicet a jeho man¾elství se Amalií Nathansonovou, která byla o dvacet let mladší, bylo u¾ tøetí v poøadí. Na obrázku nahoøe je osmiletý Freud se svým otcem. Vpravo gymnasista Sigi se svojí krásnou matkou.
Freud mìl dva starší nevlastní bratry a k tomu ještì sedm sourozencù vlastních, z nich¾ jeden, Julius, narozený po Sigismundovi, zemøel jako malièký. Pak pøišlo pìt sester, a nakonec ještì nejmladší bratr.
Brzy po Sigiho narození se dostal jeho otec následkem tehdejší hospodáøské krize do finanèních nesnází a udìlal bankrot. To znamenalo pro Freudovu a¾ dosud relativnì dobøe situovanou rodinu ztrátu sociálního postavení. Proto se Freudovi rodièe v roce 1859 pøestìhovali do Lipska a zakrátko pak do Vídnì. Jakob Freud od té doby ¾ivil rodinu všelijak, ale svého oblíbeného syna dal na studie.
Sigmund Freud byl vynikající ¾ák (matka ho zpoèátku vyuèovala sama) i student gymnasia, v roce 1873 slo¾il s vyznamenáním maturitu.
Pùvodnì chtìl studovat práva, ale v roce 1873 se dal zapsat na Vídeòské universitì na medicínu. Dostal stipendium na vìdecký výzkum v Zoologické pokusné stanici v Terstu a nìjakou dobu se tam zabýval výzkumem sexuálního ¾ivota úhoøù. 1879 nastoupil jednoroèní dobrovolnou vojenskou slu¾bu a a¾ v roce 1881 studium úspìšnì ukonèil a promoval na doktora medicíny. Jeho diplomová práce se kupodivu zabývala míchou ni¾ších druhù ryb. V dalším roce pracoval jako lékaø, internista, ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. Dìlal také výzkum pùsobení kokainu na lidský organismus a jeho studie o tomto problému, nazvaná „Über Coca“ vyšla tiskem .
S kokainem experimentoval sám na sobì. Pokoušel se té¾ vyléèit svého pøítele, který byl závislý na morfiu, pomocí kokainu. Pokus se nezdaøil, ale to Freud ve své publikaci nepøiznal, jen se svìøil v dopise své snoubence Martì Bernaysové. Z Freudovy v padesátých letech zveøejnìné korespondence s pøítelem Wilhelmem Fließem, víme s jistotou, ¾e Freud sám také delší dobu u¾íval pomìrnì velké dávky kokainu. Nejen ke studijním úèelùm.
Bìhem studijní cesty do Paøí¾e navštívil Freud proslulého profesora J. M. Charcota, oznaèovaného té¾ za „Napoleona hysterie“, který byl znám svými veøejnými experimenty s pacienty, vìtšinou hysterickými ¾enami. Pracoval se sugescí a s hypnosou. Na obrázku je jeho favoritní hysterická pacientka „Blanche“ Mary Wittmanová, za ní polský neurolog Joseph Babinski. Charcot významnì ovlivnil vývoj neurologie, byl zakladatelem moderní neuropsychologie. O své spolupráci a zkušenostech s Charcotem píše ve své „Knize o ¾ivotì a smrti“ také Axel Munthe, který byl po nìjakou dobu Charcotovým vìdeckýmn asistentem. Rovnì¾ Freud se stal na èas jeho ¾ákem.V roce 1885, po habilitaci, se Freud stává privátním docentem neuropatologie na vídeòské universitì.
Po návštìvì u doktora Hippolita Bernheima v Nancy, který se zabýval tak zvanou post-hypnotickou sugescí Freud definitivnì usoudil, ¾e musí existovat podvìdomí, které je zodpovìdné za vìtšinu lidských èinù.
Roku 1886 se Sigmund Freud po ètyøleté známosti o¾enil s Martou Bernaysovou, z vá¾ené rodiny rabínù a uèencù. Mìli spolu šest dìtí, tøi syny a tøi dcery. Synové dostali jména po známých osobnostech: Jean Martin po paøí¾ském specialistovi na hysterii Charcotovi, Oliver po Oliveru Cromwelovi, který otevøel Anglii ¾idùm, a Ernst 
August se jmenoval po fysiologovi Ernestu Wilhelmu von Brücke.
Freud mìl ke svým synùm velmi chladný vztah, daleko bli¾ší mu byly dcery. Dokázal s nimi pozdìji i lépe diskutovat, ale pochopitelnì v urèitých mezích, byly to toti¾ „jenom“ ¾eny. Dvì z nich Mathilde a Anna mu byly podobnìjší také intelektuálnì. Nebyl to laskavý otec, ale velmi chladný a nedostupný. Pro Sigmunda Freuda bylo vùbec tì¾ké navázat srdeèné a pøátelské vztahy s lidmi, nedokázal to ani s pøáteli a kolegy. Také jeho zájem o man¾elku Martu byl, a¾ na dosti sobecký zájem sexuální a jistý analytický pøístup k jejím èinùm, dost vla¾ný.
Ve Vídni bydlela Freudova rodina v rozlehlém bytì na Berggasse 19. Tam mìl Freud také po celých dlouhých 47 let svoji ordinaci a pracovnu. V roce 1922 onemocnìl Sigmund Freud, silný kuøák doutníkù, rakovinou v ústní dutinì a pøi operaci v roce 1923 mu byly odstranìny èásti patra a dásní. Jeho stav se a¾ do jeho smrti stále zhoršoval, ale pøesto po operaci ¾il a pracoval ještì 17 let. Kouøit nepøestal.
O „psychoanalyse“ mluví Freud poprvé v roce 1896, na základì vìdeckého výzkumu a postupu doktora Josefa Breuera, pøi léèbì pacientky Berty Pappenheimové, se kterou tento hovoøil o jejích traumatech, zranìních, odporu, násilí a hnusu, které za¾ila, ale o nich¾ následkem „dobré výchovy“ nesmìla mluvit.
Název psychoanalysa pro tento postup navrhl Breuer, ale dopis, ve které to uèinil, je také a¾ do roku 2113 vylouèeno uveøejnit. Jeho obsah je ale znám z dùvìryhodného pramene. Nechci v èlánku popisovat rùzné metody psychoanalysy, chci se jen zmínit o tak zvaném Oidipovì komplexu, oznaèení, který zavedl do psychoanalysy Freud. Je to podle øecké ságy o králi Oidipovi, který se o¾ení se svojí vlastní matkou a zabije svého otce, ani¾ by ovšem vìdìl, ¾e jsou to jeho rodièe. Freud tímto pojmem oznaèuje urèitý vztah dítìte k rodièùm z ranného dìtství, kdy prý vznikají milostné pocity a sexuální pøání k rodièi opaèného pohlaví. Pøíklad: Syn ¾árlí na otce a pøeje si matku zcela pro sebe. Otce vidí jako rivala, který je schopen tyto jeho sexuální pohnutky potrestat kastrací. Chlapci vìtšinou tyto sklony potlaèí ze strachu z kastrace a promìní je pozdìji v identifikaci s otcem, pøevezmou jeho morálku a hodnoty, které pak formují jejich svìdomí, èili super ego. V pubertì bývá tento komplex opìt o¾iven, ale je vìtšinou úspìšnì pøekonán za pomoci pøátel èi partnera .
„Elektra komplex“ je ¾enskou analogií tohoto pojmu, èili silná vazba dcery na otce a souèasnì ¾árlivost, nepøátelský postoj k matce. Tento názor formuloval v roce 1913 Freudùv ¾ák Carl Gustav Jung, (který se s ním pozdìji názorovì i lidsky zcela rozešel). Teoretickou bází je opìt Freudem vyslovená teorie o „penisneidu“, èili o tom, ¾e ¾eny a dívky závidí chlapcùm jejich pohlaví.
Je to opìt podle øecké ságy. Ta vypráví o Elektøe, která chce pomstít vra¾du svého 
otce Agamemnona a navede proto bratra Oresta, aby zabil její matku Klytaimnestru a nevlastního otce Aigista. Bází je opìt Freudova domnìnka, ¾e se u dívek jedná o „penisneid“, èili, ¾e dcera má matce za zlé, ¾e jí porodila nedokonalou, s urèitou chybou. (!)
Dnes, kdy panuje v sexuální výchovì naprostá otevøenost a ka¾dý patnáctiletý chlapec èi dívka ví o sexu víc, ne¾ vìdìl Sigmund Freud ve svých tøiceti letech, nám pøipadají tyto vìci ménì objevné. Ale uvìdomte si, v jaké dobì Freud své myšlenky formuloval a publikoval (vpravo Freud s nejmilejší dcerou Annou).
Psychický „aparát“ èlovìka se podle Freuda skládá ze tøí èástí: Id, èili „Ono“ je nejstarší èást, jádro duše, které se stará jen o splnìní primárních tìlesných ¾ádostí a choutek. Ego, èili Já, spojuje Ono s okolním svìtem. Ve spánku se Já stáhne zpìt a Ono se pokouší potlaèená pøání vnutit do popøedí v podvìdomí. Tøetí èást naší duše, Super ego je morální instance, svìdomí, jakási duševní policie, vyvíjí se u¾ v dìtství. Super ego pozoruje Ego, dává mu rozkazy a vyhro¾uje tresty.
Freud vyvinul speciální formu práce s pacientem,, která byla zalo¾ena na volných asociacích a výkladu snù. To mu pomáhalo poznat duševní strukturu èlovìka. Roztomilým detailem je tak zvané „Freudovské pøeøeknutí“. To znamená, ¾e èlovìk mnohdy nechtíc øekne to, co je v jeho podvìdomí. Napøíklad syn hovoøí s otcem o nìjaké technické zále¾itosti a pou¾ije místo slova „organizace“ slovo orgasmus, èili to, naè myslí, je sex.
Jednou z nejdùle¾itìjších Freudových písemných prací je „Výklad snù“, který vyšel roku 1899, (datován 1900). Freud se zabýval také kulturnì historickým fenoménem incestu, ve své knize „Totem a tabu“, která vyšla v roce 1913. Vìtšina jeho centrálních prací vyšla ve dvacátých letech, tehdy napsal a vydal mnoho vìdeckých publikací, které zajistily jeho internacionální proslulost jako psychoanalytika.
Potom, co se v Nìmecku dostali k moci Nacionální socialisté, byly i Freudovy knihy páleny na hranicích. Po anexi Rakouska Hitlerem v bøeznu roku 1938 byla jeho dcera Anna vyslýchána gestapem a Freud pak emigruje do Londýna, kde koupil pro rodinu dùm v Hampsteadu. Podaøilo se mu, díky mezinárodní proslulosti, odvézt všechny knihy a nábytek, i proslulý gauè, na kterém dlouhá léta lehávali jeho pacienti. Ètyøi z jeho pìti sester , Rosa, Mitzi, Dolfi a Pauline zùstaly ve Vídni. Freud byl toho mínìní, ¾e se pro tyto staré ¾eny emigrace u¾ „nevyplatí. Pozdìji se jim prý sna¾il pomoci, ale u¾ se to nepodaøilo. Všechny zahynuly roku 1942, tøi v Treblince, jedna v Terezínì. Pátá sestra, Anna, která ¾ila u¾ dlouhá léta v New Yorku, zemøela a¾ v roce 1955. Do¾ila se 97 let.23. záøí 1939 Sigmund Freud ve svém Londýnském exilu umírá, potom, co na své pøání dostal smrtící dávku morfia. Smrt konstatuje domácí lékaø Dr. Schur. Freudova ¾ena Marta zemøela v Londýnì a¾ v roce 1951. Do¾ila se devadesáti let v naprosté duševní svì¾esti. „Strá¾kynì grálu“, Freudova oblíbená dcera Anna, která ¾ila dlouhá léta se svojí pøítelkyní, Amerièankou Dorothy Burlingham, zemøela roku 1982.
O Sigmundu Freudovi bylo napsáno nesmírnì mnoho knih. Vìtšinou velmi odborných. Doporuèuji tìm, kteøí ètou nìmecky jednu z tìch, které jsou psány pro všechny : „Die Freuds, biografie einer Familie“. Vyšla v jubilejním roce 2006, napsala jí PhDr. Eva Weissweiler,. Snad vyjde také èesky, je to zajímavé ètení.
Autorka ve své knize napravuje mnoho deficitù, zabývá se Freudovou rolí jako bratra, otce, dìdeèka strýèka a man¾ela. Dává hlas a podobu lidem, kteøí a¾ doposud byli známi jen z poznámek pod èarou. Pou¾ívá nesèíslné dosud neuveøejnìné dopisy z archivù v Londýnì, Washingtonu a Jerusalemu, kriticky a citlivì je interpretuje. Výsledkem je napínavý pøíbìh jedné rodiny, od doby pøed první svìtovou válkou a¾ dodnes.
Vìra Pokorná
