Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Bohdan,
zítra Ev¾en.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nikola Tesla
 
*  10. 7. 1856  Smiljano
+  7. 1. 1943   New York
 
Kdy¾ v roce 1877 øekl jedenadvacetiletý Tesla profesoru Poschlovi, ¾e existuje mo¾nost sestrojit motor na støídavý proud bez kartáèù a komutátoru, odpovìdìl mu tento vynikající odborník pøed všemi ¾áky: „Pan Tesla mo¾ná uskuteèní velká díla, ale toto se mu nikdy nepodaøí. Znamenalo by to pøinutit sílu podobnou pùsobení zemské tí¾e, která pùsobí jedním smìrem, k tomu, aby se pøetvoøila v sílu otáèivou. Bylo by to perpetum mobile, tedy nemo¾ná idea.“
Tesla v první chvíli opustil pod vlivem profesorovy autority svou myšlenku, brzy však došel k pøesvìdèení, ¾e mìl pravdu, a pustil se znovu do práce. Po nìkolikaletém zkoumání problému nadešel – jako v mnoha podobných pøípadech – okam¾ik inspirace. Øešení ho napadlo pøi procházce s pøítelem ve štýrskohradeckém parku. Hùlkou kreslil v písku a nadšenì vykládal: „Pohleïte na mùj motor, zde, dívejte se, jak jej spustím, aby se otáèel ¾ádaným smìrem!“ To byl poèátek vzniku elektromotoru na støídavý proud.
 
U¾ jako malý kluk
Tesla mìl talent k vynalézání od dìtství. Narodil se v charvátské vesnici Smiljano v Lice. Otec Nuikoly, povoláním knìz, byl velmi nadaný èlovìk a výborný øeèník. Teslova matka Djuka dovedla vymýšlet a zhotovovat rùzné náøadí pro domácnost a v celém okolí byla známá svými ruèními pracemi.
Kdy¾ se rodina pøestìhovala do Gospièe, daleko vìtšího mìsta, ne¾ bylo rodné Smiljano, nastala v jeho ¾ivotì zmìna. Nemohl si zvyknout na nové prostøedí, celé dny trávil v pokoji a pozoroval oknem, co se dìje na ulici. Mìl velmi rád ptáky, zvláštì si oblíbil holuby. Však ještì mnohem pozdìji, u¾ jako slavný vynálezce, krmil v New Yorku dennì hejna holubù u mìstské knihovny.
V Gospièi se stal hrdinou zvláštní události. Hasièská spoleènost si opatøovala novou støíkaèku a uspoøádala pøi té pøíle¾itosti velkou slavnost. Pøi pøedvádìní nové støíkaèky se však stala nemilá vìc – støíkaèka  trucovala, nechtìla èerpat vodu. Odborníci, kteøí stroj pøedvádìli, se marnì pokoušeli objevit chybu. Teslu v nastalém zmatku napadlo, ¾e je ucpána nasávací hadice, uchopil její konec a vtom vyrazila voda s takovou silou, ¾e postøíkala sváteènì obleèené pøedstavitele mìsta. Tesla byl oslavován jako hrdina dne.
Kdy¾ skonèil obecnou školu, vstoupil na ni¾ší reálku, kde opìt vynikl jako nejlepší ¾ák. Doma se pøíliš uèit nemusel a svùj volný èas mohl vìnovat novým dobrodru¾stvím. Ve škole bylo nìkolik modelù vodních turbín, a ty svedly Teslovu pozornost k technickým vynálezùm. Sám nìkolik takových modelù sestrojil ze døeva a mìl radost, jak se otáèejí. Ve škole ho zaujala fyzika a záhy dìlal pokusy s leydenskou láhví a elektrostatickými pøístroji.
V Karlovci, kde studoval vyšší reálku, mu pøišly do rukou Faradayovy a Crooksovy práce v nìmeckém pøekladu, které ho pøivedly k tomu, ¾e se vìnoval elektrotechnice. Po maturitì chtìl jít na techniku, ale jeho otec, který si pøál, aby se vìnoval knì¾skému povolání, s tím nesouhlasil. V té dobì vypukla v Gospièi cholera. Tesla se ze strachu, zda nìkdo z rodiny neonemocnìl, rozjel domù. Brzy onemocnìl. Nemoc mìla tì¾ký prùbìh, ale obìtavostí matky se z ní pøece jen dostal. A právì kdy¾ mu bylo nejhùø a kdy¾ se o nìho rodièe nejvíce báli, vymohl si otcùv slib, aby smìl studovat techniku.
 
Za akademickým titulem
Pro studia na Vysoké škole technické ve Štýrském Hradci byl Tesla velmi dobøe pøipraven.  Nìmecky se nauèil ve škole, francouzsky, italsky a anglicky se nauèil sám.  Hned po zápisu navštívil knihovnu a od té doby tu trávil ka¾dou volnou chvíli. Dennì pracoval od tøí hodin ráno do jedenácti veèer. Hluboký zájem, talent a neutuchající píle musely pøinést úspìch. Však také u¾ v prvním roèníku slo¾il deset zkoušek – všechny s vyznamenáním.
Teslovi profesoøi, kteøí brzy poznali jeho velké nadání a píli mu projevovali náklonnost, ba pøátelství. Profesor Poschl pøednášel teoretickou a experimentální fyziku, profesor Alle integrální poèet a parciální rovnice. Oba mu vìnovali svou pøízeò. Poschlho pova¾oval za svého asistenta a umo¾òoval mu, aby pomáhal pøi fyzikálních pokusech.
Ve druhém roce studia se Tesla poprvé setkal s Grammovým dynamem. Bylo napájeno z akumulátorové baterie a dalo se pou¾ít také jako motor. Z komutátoru však sršely jiskry a kartáèe se brzy poškodily, tak¾e se musely  èasto vymìòovat.
Tesla se po èetných pokusech utvrdil v názoru, ¾e motory na stejnosmìrný proud nejsou pro praktické vyu¾ití pøíliš vhodné. Obtí¾e pùsobilo nejen jiskøení komutátoru, ale i ztráty energie pøi její pøenášení na vìtší vzdálenost. Tehdy poprvé pøišel na myšlenku sestrojit motor na støídavý proud, kterou profesor Poschl tak jednoznaènì zavrhl.
Své myšlenky se nevzdal ani pozdìji pøi studiích v Praze, ani pøi práci v telegrafní ústøednì v Budapešti. S tímto problémem se trápil nìkolik let a objevil pøitom vícefázový proud a toèivé magnetické pole. S tìmito objevy se vydal do Paøí¾e a vstoupil do slu¾eb Edisonovy kontinentální spoleènosti s nadìjí, ¾e se mu tam podaøí uskuteènit své vynálezy. Ale ani tady se nemohl vìnovat svému motoru a byl nucen konstruovat rùzné typy strojù na stejnosmìrný proud. Zaslou¾il se o èetná jejich zlepšení, tak¾e ho Spoleènost povìøovala nejobtí¾nìjšími pracemi.
Poèátkem roku 1883 odjel do Štrasburku, kde mìl dát do poøádku elektrikou centrálu. Jakmile práci skonèil – bylo to v létì toho roku – dal se do praktických pokusù se svým motorem na støídavý proud. Pokusy se mu vydaøily a potvrdily , ¾e ne profesor Poschl, ale Tesla mìl tenkrát pravdu. Pokoušel se svùj vynález uplatnit v praxi, ale marnì se v Paøí¾í sna¾il získat potøebný kapitál. Snad se mu to podaøí v Americe.
 
Edisonùv konkurent
Tesla se v New Yorku setkal s Edisonem, tenkrát ji¾ slavným vynálezcem, u¾ druhý den po  svém pøíjezdu. Právì v té dobì vyvolal pøevrat v prùmyslu Edisonùv vynález ¾árovky s uhlíkovým vláknem a jeho systém výroby a rozvodu elektrické energie pomocí stejnosmìrného proudu. Edison tehdy uèinil na Teslu mimoøádný dojem, ale i Edison byl pøekvapen Teslovým pøíchodem. Brzy se spøátelili a Tesla zaèal pracovat v Edisonových laboratoøích. Døel tam od pùl jedenácté dopoledne do pìti hodin ráno. Za pouhý rok zkonstruoval ètyøiadvacet nových typù strojù, které mìly vystøídat staré. Teslovy konstrukce byly jednodušší, dokonalejší, levnìjší, lehèí a mìly mnohem vìtší výkonnost.
Edison mu slíbil padesát tisíc dolarù, jestli práci dokonèí vèas, ale nakonec mu odmìnu nevyplatil. To byl jeden z dùvodù, proè se Tesla s Edisonem rozešel. Hlavním dùvodem však bylo, ¾e tito dva velikáni nemohli pracovat dlouho jeden vedle druhého.
Po rozchodu vytvoøil Tesla v krátké dobì Teslovu spoleènost pro obloukovì osvìtlování, která ji¾ v roce 1886 instalovala Teslovu obloukovou lampu v rùzných ulicích NEW Yorku. Tento podnik slou¾il Teslovi k tomu, aby získal finanèní prostøedky pro další nerušenou práci na svých objevech. Teprve na poèátku roku 1887, kdy vznikla Teslova elektrická spoleènost, dostal k dispozici laboratoø a dílny v ji¾ní èásti Páte Avenue, blízko Edisonovy laboratoøe.
Tesla pracoval velmi intenzivnì, tak¾e u¾ v øíjnu toho roku pøihlásil základní vynálezy rozvodu støídavého proudu a rùzných typù elektromotorù a generátorù na tento proud. Kromì dvoufázového patentoval i tøífázový indukèní motor, který má dodnes v prùmyslu nejvìtší význam. V¾dy» nejménì devadesát procent všech motorù pou¾ívaných v prùmyslu pøipadá na tento druh.
O vyu¾ití Teslových vynálezù projevil praktický zájem jedinì George Westinghouse. Teslovy vynálezy se pro nìj zrodily v pravou chvíli. Odbìratelé proudu z jeho støídavých centrál na nìm toti¾ po¾adovali, aby jim také dodal motor na støídavý proud. Tesla prodal patentní práva Westinghousovu podniku za milion dolarù a získal  tím prostøedky pro další práci. Rok byl sice vázán smlouvou v Pittsburghu u Westinghouse, ale jakmile se vrátil do New Yorku, okam¾itì zaèal se stavbou nìkolika generátorù vysoké frekvence. Práce s generátory mu umo¾nila objevit nový zpùsob elektrického osvìtlení – vzduchoprázdné sklenìné trubice v silném vysokofrekvenèním poli  svítily. Toto osvìtlení se však pro malou úèinnost nev¾ilo. Objevil i fyziologické úèinky støídavého proudu vysoké frekvence. Geniálním vynálezem byl Teslùv transformátor bez ¾elezného jádra, který pøedstavoval v oboru vysokofrekvenèního elektromagnetického pole objev základního významu.
Roku 1894 postavil Tesla vysílací radiostanici a konal s ní èetné pokusy. Kromì toho pracoval na problému vyu¾ití oscilátoru pro vícenásobnou telegrafii a telefonii a zkoumal povahu elektøiny.
Neustal ani po znièení své laboratoøe. Koncem roku 1896 byla ji¾ v provozu nová laboratoø a nová radiostanice. Tesla vyøešil problém bezdrátové telegrafie ve všech základních principech a prokázal mo¾nost telekomunikace na velké vzdálenosti. U¾ tehdy bylo mo¾né vyu¾ít jeho poznatky prùmyslovì, ale Tesla mìl jiné cíle; šlo mu pøedevším o pøenos elektrické energie bez drátù. Po dvou létech práce zkonstruoval loï, která se dala øídit z pobøe¾í pomocí elektromagnetických vln. Byla to první loï bez lidské posádky øízená na dálku. Pohon obstarávaly akumulátory. Americké námoønictvo však o ni neprojevilo zájem.
V roce 1897 zahájil Tesla pøípravy ke stavbì velké radiostanice v Coloradu. Anténa stanice byla vysoká sedmdesát metrù. Podobná byla i pøijímací stanice vzdálená od vysílací tisíc kilometrù. U¾ tehdy uveøejnil svou vizi, co všechno by mohla lidstvu poskytnout velká radiostanice; mìla slou¾it k pøenášení hovorù a hudebních poøadù, mohla øídit loï bez kompasu a zjiš»ovat její polohu, vzdálenost i rychlost, mohla pøenášet texty i jiné psané doklady na dálku. Dnes u¾ je to všechno uskuteènìn, tenkrát to lidem pøipadalo jako nesrozumitelné fantazírování.
Tesla však šel ještì dál. Vyzkoušel princip, který ho pøivedl k názoru, ¾e lze dosáhnout spojení s jinými planetami. Uva¾oval takto: máme-li vysílaè o výkonu 1000 kW a vyu¾íváme tuto energii za jednu sekundu, dostáváme energii tisíc kilowattsekund. Vyu¾ijeme-li však tuto energii v impulsu trvajícím tisícinu sekundy, dostaneme impuls o výkonu miliónù kilowattù. A právì na tomto principu byly po druhé svìtové válce vyslány signály k Mìsíci a na základì èasového rozdílu vyslaných a pøijatých impulsù byla zjištìna jeho pøesná vzdálenost od zemì.
Pøi svých pokusech v Coloradu pou¾íval Tesla hlavnì elektromagnetické vlny vìtších délek, které pozdìji pomohly uskuteènit radiotelegrafické spojení pøes oceán. Posléze bìhem let 1901 – 1902 POSTAVIL Tesla na Long Islandu radiostanici se zvláštní anténou høibovitého tvaru o prùmìru dvaceti metrù a výšce padesáti sedmi metrù. Dokonèení stanice však u¾ bylo nad Teslovy síly, nemìl další finanèní prostøedky. Ze první svìtové války ji dalo znièit americké ministerstvo obrany, aby nemohla slou¾it nepøíteli.
 
Osamocen a zapomenut
Tesla nebyl jen prùkopník vyu¾ití støídavého elektrického proudu. Je autorem mnoha vynálezù, které reprezentují nìkolik tisíc stran textu a za nimi¾ se skrývá neúnavná práce mnoha let jeho plodného ¾ivota.
Dnešní mladá generace o mnoha z nich neví, nebo» nachází ve svých uèebnicích u Teslových vynálezù jiná jména, tìch, kteøí je upravili a pøizpùsobili pro nové vyu¾ití. Tak objev toèivého magnetického pole byl pøisouzen Ferrarisovi, fyziologické úèinky vysokofrekvenèních proudù, které Tesla objevil u¾ v roce 1891, byly nazvány po d´Arsonvalovi, Teslovy vysokofrekvenèní generátory jsou známy jako konstrukce Fesendena, Alexandersona a Goldschidta. Toté¾ platí o jeho prùkopnické práci v oboru bezdrátové telefonie a telegrafie, která byla pøiznána Marconimu bez ohledu na to, ¾e Marconi pou¾il Teslovy objevy a vynálezy.
Tesla byl neúnavný. Poslední patent mu byl pøiznán 3. ledna 1922. Jeho práce z tohoto období mu finanènì zajistily ¾ivot ve stáøí. Na sklonku ¾ivota bydlel v hotelu Newyorker, osamocen a zapomenut. Zranìní po automobilové nehodì mu nedovolilo opouštìt hotelový pokoj.
Nestì¾oval si, osamocen pro¾íval celý svùj ¾ivot, zcela zaujat jen svými velkými myšlenkami. Tvoøivou prací se zabýval a¾ do své smrti.
 
 
Pøeèetli jsme za vás - Zdroj: Miloš Veselý;
Pøemo¾itelé èasu Zprostøedkoval Zdenìk Jeklovec


Komentáøe
Poslední komentáø: 12.07.2006  08:53
 Datum
Jméno
Téma
 12.07.  08:53 Vlasta
 10.07.  20:10 gagiknedlik poøád to funguje
 10.07.  18:18 Marcela
 10.07.  14:01 Karel
 10.07.  12:12 emach
 10.07.  08:31 Kamila