Medúza
Tøi mìsíce ubìhly opìt rychle a Iliana usoudila, ¾e by bylo hezké se nìjak rozlouèit. Nejlepší prý bude, kdy¾ si udìláme párty na Bondi plá¾i! Je to velice známá a oblíbená sydneyská plá¾. Nevím u¾ proè se stalo, ¾e náš syn Daniel jel s celou tøídou s námi. David a Diana museli být v té dobì ve školce.
Párty byla ú¾asná. Fotografovali jsme se, u¾dibovali jídlo, které Iliana v tašce dovezla. Mìla pro nás pro všechny dokonce i šampaòské na pøípitek. Náš Daniel, v té dobì pìtiletý, neposedìl ani chvilku. Stále chtìl nìco poznávat. Vzala jsem ho blí¾e k moøi, aby se mohl koupat, nebo si v písku trochu pohrát. To, ¾e kousek od pobøe¾í trèely vlajky a ¾e byla plá¾ plná lidí, ale nikdo se nekoupal, mnì vùbec nedošlo!
Daniel do moøe vlezl a za pár minut vyskoèil s køikem a s hrùzou v oèích. Kdy¾ jsem vidìla, jak ho jakési modré šlahouny obtáèejí (jakási medúza), spustila jsem køik také a zaèala mu šlahouny z no¾ièek odtrhávat. Hroznì to pálilo a obìma nám naskákaly puchýøe. Mnì na rukou a jemu na nohou. Pálilo to jako po opaøení vaøící vodou. Lidé kolem nás chodili a jako by náš náøek neslyšeli. Urèitì slyšeli, ale nijak nereagovali.
Bì¾eli jsme k plavèíkovi, kterému trèela z koutku pusy cigareta, a on lá¾o plá¾o pøinesl kbelík, ve kterém mìl ocet a ¾ínku. Zaèal nás tím potírat. Ulevilo se mi. Tak to asi nebude na umøení, jak jsem si myslela. Tady v Austrálii si èlovìk není nièím jistý. Ne¾ jsme se nauèili rozeznávat, co je jedovaté a èeho se nemusíme bát, vyhýbali jsme se radìj všemu neznámému.
* * *
Švábi a pavouci
Také vám pøiblí¾ím naše první setkání s australským švábem. Je aspoò tøikrát vìtší ne¾ v Evropì, hnìdé barvy a má dlouhá tykadla. Jednou v noci, kdy¾ jsem šla na toaletu, mì neoèekávané seznámení s ním pìknì vystrašilo. Rozsvítím svìtlo a vykøiknu nad obrovským broukem, který rychlostí blesku zalezl za záchod do škvíry za potrubím. Výkøikem jsem vzbudila celou rodinu. Další minuty jsme èíhali, ne¾ se objeví, a kdy¾ se šváb v plné kráse ukázal, utloukli jsme ho pánví a spláchli do záchodu.
Nìkolik dalších dní po této epizodì jsem mìla obavy sednout si na záchodovou mísu. Moje fantazie pracovala ú¾asnì. Nechci ani líèit, co se v mých pøedstavách rodilo za nesmysly.
Pavouci jsou další v poøadí našich zá¾itkù. Zabíjeli jsme všechny, kteøí pøekøí¾ili naši cestu. Strach byl hlavnì o dìti, aby se jim nic nestalo. Pavouk, z kterého šla nejvìtší hrùza, se jmenuje Huntsman. Má silné tìlo a tlusté chlupaté no¾ky a jeho velikost nás dìsila. Pozdìji jsme se dozvìdìli, ¾e zrovna tento pavouk je u¾iteèný, neškodný a nìkteøí lidé jsou rádi, ¾e ho v bytech mají. Aspoò se stará o mouchy, kterých je v Austrálii nespoèet. Takovou populaci much jsme nikde jinde neza¾ili. Pavouky, kterých je nutno se obávat, jsme se nauèili rozeznávat v krátké dobì.
V Èeskoslovensku jsme se pavoukù ani hadù nemuseli bát. Zde nám jich bylo v knize pøedlo¾eno nìkolik, na které se musí brát zvláštní ohled. Nìkolik druhù pavoukù i hadù patøí mezi nejjedovatìjší na svìtì.
