Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Jé¾iš, tak kde máte nìjakou tu pohádku? U¾ jsem celej ušlej, nohy mì bolí, hlad mám jako neuznanej spisovatel, nikde ¾ádná princezna a do jeskyní abych platil vstupný! Naposledy jsem se zastavil v Punkevní, ale bylo tam tak zima a vlhko, ¾e jsem radìj vzal roha, to by mnì tak scházelo, dostat ještì regma nebo ten, no jak se to jmenuje, jo, išijas, co mìla moje prabába, co ta si vytrpìla! A z vìènýho pití èaje jí úplnì vyhaslo v tlamì, ani vohýnek u¾ nezapálila! Jako co bych chtìl? No, staèila by mnì malá suchá jeskyòka, kam by nikdo nelezl, èas od èasu by mnì nìjaká pìkná holka mohla pøijít pøeèíst pohádku a lidi, místo aby pálili krávy v kafilérkách, by mnì je mohli dávat jako prezent. A co já za to? No, kdyby bylo potøeba, šel bych sem tam nìkoho postrašit, tøeba starostu, co kašle na lidi a hrabe jen pro sebe. Co vy na to?


