Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
No, královská hra! A ¾e jsou do ní zfanfrnìlí hlavnì chlapi?! Tak si to pøedstavme ...byl jednou jeden král, co jezdil z jedné váleèné výpravy na druhou a poøád nemìl dost. Èeho mìl dost, to byli vojáci, to staèilo sehnat sedláky z polí a u¾ se bojovalo. Kdy¾ byla nìjaká pøestávka, postarali se zbývající, aby zase za pár let mìl kdo bojovat, a bylo to. Jen¾e král zestárnul, no jasnì, ani jemu se to nevyhnulo, a pøesto chtìl bojovat dál. Sedlákù u¾ taky bylo málo, a tak mu jeden šikovný øezbáø udìlal z lipového døeva náhradní vojsko. Král si pozval na návštìvu souseda, vysedávali spolu nad váleèným polem a bojovali jako zamlada. Dùsledky byly dva: sedláci koneènì mohli v klidu sklízet úrodu a na svìt se dostala hra pro bystré stratégy.
je jiná! Vidíte ty skøínì dokoøán? To se chystá máma, po celém bytì je rozvìšena její garderoba nejmíò mìsíc pøed odjezdem, v bezesných nocích jí pøed zrakem defilují situace v hotelové restauraci, na korzu, na plá¾i, pøi tanci... nakonec na nejvìtším kufru sedí celá rodina, aby se dal vùbec zavøít.
To byl jednou jeden starý fotel, celý zaprášený, odøený a osezený, loupalo mu ve všech kloubech, a tak vùbec nebyl rád, ¾e ho vytáhli z komory, kam ho pøed lety strèili, aby nepøeká¾el a nekazil „dojem“. Bál se, ¾e do nìho budou mlátit praklem a nestaèil se divit, jak jakási huèící hadice, co po nìm jezdila, z nìho vytahuje prastarý prach. Pak se skoro rozsypal, kdy¾ ho nakládali do dodávky, ale pilné a dovedné ruce ho sklí¾ily, vyspravily péra, oblo¾ily ze všech stran a nakonec mu ušily pøekrásný nový sametový kabátek. Celý omládl a další dlouhá léta se pyšnil v pokoji, jeho¾ byl skuteènou a pohodlnou okrasou.
Jsem maminèina zástìra a co je víc?!!