Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
pìkných obrázkù. Ty by se urèitì líbily mojí ¾enì, ona je taková romantická duše – a stáhl je do její slo¾ky. Jen¾e ta romantická duše se marnì sna¾ila pøekopírovat k tomuto nì¾nému stvoøeníèku toho druhého andìlíèka s èermáèkem na vìtvièce a skupinku zpìváèkù koledníèkù. Všechno, co se tehdy nauèila v poèítaèové škole, u¾ pøes léto pøi práci na zahradì skoro zapomnìla. A kdy¾ se to zase nauèila, napsala k obrázkùm krátké øíkání.
No vida, jak to bylo jednoduché! I koledníèci u¾ vyzpìvují …nesem vám noviny, radujte se … a¾ se èlovìku srdce chvìje. Taky na vás pùsobí to zvláštní kouzlo Vánoc, kdy¾ se u¾ brzy odpoledne šeøí a za okny se rozsvìcují stromeèky? To je dobøe, ¾e tyto krásné svátky jsou jen jednou v roce, jinak by èlovìk tu pøemíru citu ani neunesl. Jen by si letos sníh a mráz mìl trochu víc pospíšit, proto¾e kdo to kdy vidìl, aby v polovinì prosince kvetly rù¾e, sedmikrásky a nakvétaly voòavé letní fialy spolu s jasmínem pravým? A aby náš pes Lord línal jako na jaøe?! V¾dy» se nám pak v lednu nachladí v tom vypelichaném ko¾íšku!
No ano, tak tohle je pøesnì to nejsprávnìjší poèasí, které nám u¾ na zítøek slibují v rozhlase i v televizi poèasoví odborníci. To se severovýchodní obloha nad mìstem schovaným v údolí za kopcem zaène barvit na tmavošedomodro a postupnì bude pøibývat èerná, všude se setmí, i kdy¾ bude tøeba poledne, a pak se potichouèku sem tam jedna zaènou z oblohy snášet lehounké vloèky. Ty první sice na zemi roztají, ale bude jich pøibývat do hustého chumelení a na dvorku i na zahradì se ulo¾í do hebounké bìlostné peøiny. Koneènì tu bude paní Zima a koneènì mohou pøijít Vánoce!

