Babibajky (32)
Docela by se mi líbilo mít doma takovou pìknou starobylou lampu ze ¾lutého kovu, jak se dnes øíká všemu, co není ze zlata a pøitom jako zlato chce vypadat. Peèlivì bych ji oprášila, rukávem svetru vyleštila, a proto¾e znám plno pohádek, ani bych se nedivila, kdyby z ní vykoukl D¾in. Musím napsat velké D, aby si nìkdo nemyslel, ¾e se jedná o poèeštìnou voòavou jalovcovou. Problém by ale byl, co po takovém D¾inovi chtít. Mám kde bydlet, mám si na co sednout i lehnout, po zlatì a drahém kamení netou¾ím, módní obleèení nepotøebuji. Aèkoliv, nìco by se pøece jen našlo, jen¾e nevím, jestli je k tomu D¾in dost kompetentní! Tak dobøe, chtìla bych, aby moji rodinu opustily všechny nemoci. No a pak u¾ bych D¾ina k nièemu nepotøebovala. Vy ano? Vás práce nebaví?!
Byla to taková vlahá letní noc a na modroèerném sametu oblohy se tøpytily tisíce hvìzd. Chlapec, spící pod otevøeným oknem, se náhle probudil a pozornì se zadíval na hvìzdu záøící v pravém rohu. Zdálo se mu, ¾e se pomalu pohybuje. Mìl bujnou fantazii, a tak si øekl, ¾e je to urèitì vesmírná loï, zaèal snít o dalekých svìtech, a¾ znovu usnul.
Proè bych se já ne-e-tì-e-ši-ilo, kdy¾ mnì slunko po-o-hla-a di-i-lo, kdy¾ mnì plno zdra-a-vi-í da-a-lo, abych je vám ro-o zdá-a-va-a-lo!
s ním doma poøádnì vygruntovala. Od svojí maminky vìdìl, ¾e patøí k tomu nejlepšímu starodávnému rodu Rej¾ákù z Rej¾e, ¾e se s ním vùbec nemù¾e srovnávat ta novodobá napodobenina Siloòák ze Silonu, který si neprávem pøivlastnil šlechtický titul. Neodvádí ani zdaleka tak dokonalou práci jako stará šlechta a taky nic nevydr¾í, proto¾e se po prvním vydrhnutí podlahy rozjede skoro naplacato. Je to holt póvl za pár šupù, a kdo ho jednou vyzkoušel, víckrát si ho nekoupí.