Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Taky znáte toho prima kluka, který jezdí se svým dìdou a babièkou ly¾ovat? Nedávno byli a¾ v Alpách, kde si to svištìli s vìtrem o závod z vysokánských svahù ozáøených skorojarním sluníèkem. Kdy¾ se vrátil po pár dnech domù, mìl pusu opálenou jako indián a kolem oèí bílá koleèka, proto¾e tam se sluníèko pøes brýle nedostalo. Vypadal docela legraènì a nesl to stateènì, i kdy¾ mu pusa pálila, jako by ji strèil do kopøiv.
Všechna mláïátka jsou pìkná a roztomilá, a kdy¾ koneènì vyrostou, všechna se skoro na chlup podobají svým rodièùm. Malé pelikáòátko vypadá v dospìlosti stejnì jako velký pelikán, z myšátka vyroste od oušek a¾ k ocásku stejná myš jako je jeho maminka, malý gepardík bude za pár týdnù na puntík k nerozeznání od táty...
No prosím, sotva za sebou kocour zavøe vrátka, dají se myši do slavení. A je vìru proè slavit, v¾dy» jinak nemù¾ou vystrèit ani koneèek nosu, aby je po nìm nesekl ostrý kocouøí drápek. Kocour není ¾ádný lidumil, tedy pøesnìji myšomil, bere svoji funkci hlídaèe domácí spi¾írny neobyèejnì vá¾nì. Aby taky ne! Kdyby zanedbal svoji èestnou povinnost a hospodynì našla utopenou myš tøeba v krajáèi smetany, z èeho by pak udìlala tu výteènou omáèku? A kocour by si o vylízání hrnce mohl nechat jen zdát. Jo, taky u¾ dostal poøádnì vynadáno, ¾e se myši prokousaly do pytlíkù s moukou a do krabice s cukrem. Obojí pak skonèilo v odpadcích a tam se zase oblizovali potkani, na mladší a menší pøíbuzné nic nezbylo.