„Jsem pejskaø,“ øekl Karel Truxa, ne¾ vsunul klíè do zámku. Èekala jsem, ¾e mì na prahu pøivítá malý pudlíèek. Ale ani ¾ena Lotova v Sodomì, na kterou pršela hoøící síra, nebyla tak zkoprnìlá jako já, kdy¾ se mi o ramena opøel statný rhodeský ridgeback a olízl mi tváø dlouhým jazykem.
Karel si ty výèitky odhánìl od uší jako dotìrné mouchy. Napil se rumu pøímo z láhve a pak pod sprchou vyšamponoval èivavu a jal se ji vysušit nejprve ruèníkem a potom fénem.