 
Putování Novým Zélandem (13)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
 Ètvrtek 21.ledna
Ètvrtek 21.ledna 
Je 6 a.m. a já u¾ radìji  vstávám. Jsem více mrtvý ne¾ ¾ivý. Tìlo mám polámané a jen tì¾ce vylézám ze svého „Záhoøova lo¾e“. Tváø v zrcátku je zelená a vypadá jako pomaèkaná papírová koule. Rozhodnì má daleko k optimizmu a vlastnì vyjadøuje, navenek, náladu mé duše! 
Vaøím kafe a pøipravuji snídani. Chuck  si mezitím dvakrát „puknul na laèno“. Na snídani si dal u¾ jenom kafe s cigárkem a vše zajedl kouskem chleba. Po snídani spoleènì øešíme problém druhu paliva do Hondy. Radu z pùjèovny si nepamatujeme, v papírech to napsané není a plynulá japonština na  víèku nádr¾e nám a navíc po ránu  moc nepomáhá… snad to vyøešíme u pumpy?! S èernými mraky nad hlavou, v zaèínajícím dešti, a za silného vìtru od moøe se vydáváme na cestu. 
Cestu do Blenheim (24 000 obyvatel)  známe, proto¾e  jedeme prakticky  ve vlastních stopách. V mìsteèku  jsme krátce navštívili jen místní IS, kde jsem získal ji¾ zmínìnou adresu a telefon Mr.Moye. Místnímu Èíòanovi v Takeaway, a jeho rybì s hranolky jsme se tentokráte radìji vyhnuli! Z Blenheim Chuck naplánoval jízdu po pobøe¾ní silnici zvané – „Whaler Path (WP) - velrybáøské stezce“. Vede pøes Port Underwood takøka a¾ do Picton (LP- mìsto zalo¾eno asi v roce 1827, má dnes asi 4500 obyvatel a pro turisty je pøedevším tranzitním mìstem pøi cestì na Severní ostrov - NIs). Zde musíme do 4 p.m.  odevzdat pùjèenou Hondu a v 6 p.m. odplout posledním trajektem do Wellington. Nocleh nìjak vyøešíme a¾ na místì samém – a já u¾ se tìším na teplou lavièku v terminálu,  v horším pøípadì pak na  lavièku pøístavní!

Pohled z prvního lookoutu na Wairau Plains a pobøe¾ní borovicový vìtrolam

První z mnoha zálivù na Whaler Path

Kotel na tavení tuku z velryb, mro¾ù a lachtanù
Velrybáøská stezka - Whaler Path (WP)  byla jedním z výletù,  který mi utkvìl v pamìti a na který budu rád vzpomínat. Stezka zaèala prudkým výjezdem na úboèí  hor lemujících celé pobøe¾í. Z prvního lookoutu jsou vidìt pøedevším rozlehlé a rovinaté vinice zvané Wairau Plains (LP-velmi úrodná pùda, pøíhodné podnebí a dostatek vláhy) , kterými jsme právì projeli! Také pobøe¾ní val na nìm¾ stojí bøeh zpevòující borovicový les – coby vìtrolam  v délce mnoha kilometrù a šíøi cca 50ti metrù, nemá  chybu. WP však záhy ztratila asfalt a její povrch se zmìnil  v kamenito-hlinitý. Oè  horší povrch o to více a usilovnìji  klièkuje WP po úboèích pobøe¾ních hor. Prakticky za ka¾dým horským høbetem pak WP prudce klesá a¾ na pobøe¾í zálivu - a zálivù je zde po¾ehnanì! V ka¾dém zálivu býval velrybáøský pøístav – øíká turistùm LP.  Dnes je  kraj,  který u¾ má svá bouølivá léta dávno za sebou, lidmi a mo¾ná i Bohem naprosto opuštìný. Po velrybáøích zùstala jen jména osad v zálivech - Robin Hood Bay, Ocean Bay s rozpadajícím se kostelem nebo tøeba Jones Bay s vystaveným obrovským hrncem na tavení tuku ulovených mro¾ù, tuleòù a i velryb, stojícím pøímo u silnice. Také zde zbylo i nìco málo staveb na pobøe¾í, dnes u¾ asi víkendových chat.
Památek na dávné lovce oboj¾ivelníkù je zde však ménì ne¾ málo. A tak to šlo furt - krásné slovo! - dokola, slovensky dookola, a¾ do Port Underwood. Vlastnì jsme mìli i kus štìstí, ¾e jsme vùbec WP projeli. Na úboèích hor se toti¾ v souèasné dobì usilovnì tì¾í døevo. Z dùvodu stahování døeva k silnici a jeho následné kamionové pøepravy bývá silnice v pracovní dobu uzavøena. U STOP-ky  pøi výjezdu z Ocean Bay stálo terénní auto s kouøovými skly a na první pohled bylo prázdné. Naštìstí si bystrý Chuck všiml pohybu za  sklem a získal od v autì pùvodnì spícího  hlídaèe - døevorubce alebo slovensky drevorúbaèa?!, povolení k prùjezdu silnicí!
					
Poznámka è.14
By» jsou nejvìtší èásti obou ostrovù pokryty loukami (LP), pøesto je jednou z nejdùle¾itìjších vývozních komodit døevo, pøedevším pak v podobì kulatiny... 
Døeva si turista všimne nejdøíve v pøístavech. V ka¾dém z nich je velká èást pøístavu vyhrazena skladu døeva, pøevá¾nì však kulatiny. Potom si zaèínáte všímat na silnicích èasto jedoucích kamionù nalo¾ených vrchovatì opìt kulatinou. Nejvìtší pøekvapení na vás však èeká po  dojezdu k horám samotným. Tam uvidíte rozlehlé „vytì¾ené“ stránì barvy hlíny – èistá hnìï, v pøímém sousedství lesních porostù. Pod „vytì¾enými“ stránìmi je èasto vidìt  obrovské hromady sta¾eného døevìného „odpadu“ (paøezy a vìtve). Tyto hromady místní lesáci?! pomocí „bulldozers“ zahrnují hlínou. Autor této technologie obnovy fosilních zdrojù patrnì vìøí tomu, ¾e jednou za mnoho milionù let vznikne uhlí...

Souèást ka¾dého pøístavu je "døevištì" a toto je jedno a tìch menších
Kdy¾ budete mít trochu štìstí, tak uvidíte  místní døevorubce  pøímo v díle. My jsme je vidìli jen 1x za dobu pobytu na NZ, ale hnìdých strání po jejich „náletu“ bylo více ne¾ dost. 
Ve zdejších novinách zachytil Bojan rozhovor se 17ti letým døevorubcem?! Chlapec se v rozhovoru s novináøem  nadšenì rozpovídal o svém povolání. Øíkal, ¾e se mu práce moc líbí, proto¾e stromy rád podøezává a nenechává za sebou (myslel v lese) „¾ádné zbytky“! Jeho nadøízeného se novináø následnì ptal co udìlají s tou holou a odkrytou strání? Nic, øekl tento lesní odborník, pøíroda si pøece pomù¾e sama! Ale jak, tlaèil novináø?! No, za èas se zde uchytí semínka trávy, keøù a vznikne „bush“ a to je pøece zdejší pùvodní døevina!

Na NZ u¾ dnes prakticky neexistuje pøírodní les (LP)… Foto stránì po tì¾bì
							
Nevím, ale v ka¾dém muzeu, které jsme navštívili byly i historické  fotky z tì¾by pùvodních, 3-4 tisíce let starých stromù, které mìly a¾ 4 m v prùmìru... Z toho plyne, ¾e „Bílý mu¾“  staèil v 19. století pùvodní lesy èesky „vykácet“, slovensky  „vyrúba»“ za pouho pouhých 20 a¾ 30 let! Tak tomu bylo nejen v ka¾dé  oblasti NZ, ale i v Austrálii! Zkrátka všude tam,  kam „vkroèila noha Bílého mu¾e se sekerou v ruce“! No jo, ale kdy zde tedy byla ta zmínìná „pra pra bush“!? Asi to bylo pøedtím ne¾ Bùh Otec vysázel ty obrovské stromy…	
V Picton Chuck prokazuje kvality i v mìstském provozu a jen jednou jel v protismìru!  Záhy nacházíme i pøíslušný terminál a vracíme auto. V poklidu  si kupujeme lodní lístky a díváme se z oken pøístavu do hustého deštì, za kterým bude nìkde skryto pøístavní mìsto... Být lépe informováni, èi umìt lépe anglicky, nemuseli jsme výmìny automobilù vùbec provádìt a mohli jsme se  pøeplavit  trajektem  tam i zpìt!... Škoda, pøíštì to udìláme lépe! Poplatek za trajekt snad ani nestál za to trápení s vracením a hledáním další  pùjèovny!

Nìèím takovým jsme se potmì pøeplavili do Wellington
V 9:00 p.m. jsme byli na druhé stranì, ve Wellington. Pøístavní terminál se záhy vyprázdnil a nakonec pøišel dìda, asi noèní vrátný, který nás vyhodil a tento  zamknul. Sedíme na lavièce pod širákem a jediná naše výhoda spoèívá v tom, ¾e je zde tepleji ne¾ na ji¾ním ostrovì a neprší! Asi za hodinu se však objevil další dìda, tentokrát asi pøístavní hlídaè, který  nám ochotnì a vlastním telefonem pøivolal taxík, který vzápìtí pøijel. Díky Ti „novozelandský dìdeèku“! Po „delší“, takøka 5ti minutové jízdì s usmìvavým  taxikáøem asijského pùvodu stojíme pøed „èípr“ Backpackerem – pravil on, ve kterém nás ochotnì ubytovali. 

Poslední dobrodru¾ství toho dne nás potkalo u souboje s koupenou magnetickou kartou (klíèem) a zámkem na dveøích pokoje. Nebudu napínat a radši hned prozradím, ¾e Chuck opìt zvítìzil. Zvítìzil silou ducha a odhalil tajemství zámku ve vztahu ke kartì - zatímco já jsem u¾ hledal kus ¾eleza na vylomení dveøí è.520... Nicménì místní Backpacker lze cestovatelùm vøele doporuèit!
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora