 
Putování Novým Zélandem (1) 
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
... aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Kdy¾ jsme loòského listopadu navštívili Bojana v jejich domeèku v Sydney, zmínil se nám o svém zámìru jet na Nový Zéland. Proto¾e to bylo také i mé dlouhodobé pøání, tak jsem hned projevil zájem… 
Jen pomalu, velmi pomalu v Chuckovi dozrávalo rozhodnutí „yet èi neyet“,  ale nakonec se i on  rozhodl pro spoleèný výlet na NZ. Vzhledem k tomu, ¾e Bojan není v dùchodovém vìku, ale je stále pilnì pracující uèitel na high school, pøipadalo pro nìj v úvahu pouze období hlavních prázdnin a to je v Austrálii leden. Tím byl zcela jednoznaènì urèen termín a následnì se  kolem Bojana utvoøila skupinka  laènící po krásách Nového Zélandu
Èlenové skupiny:
Bojan, dnes ji¾ Australan
Bratr Bojana - povoláním zvìrolékaø – Jirka, Èech z Ostravy
Spoleèný kamarád nás všech -  lékaø Petr,  Èech z Prahy  
K partì tøí dìdouškù se nakonec pøidala i naše „úderná dvojka“ – Chuck  a já, oba z Ostravy a Èeši. 
Všichni jsme spolu¾áci buï z gymplu anebo z olomouckých studií, pøípadnì známí z olomoucké restaurace, poblí¾ VŠ kolejí, s názvem „Na rù¾ku“.
Po jednoznaènì urèeném termínu vybírali Bojan s Chuckem velmi dlouho trasu(y) našeho spoleèného putování na ji¾ním ostrovì Nového Zélandu. Po mnoha dlouhých telefonátech a majlování nakonec Bojan poslal Chuckovi návrh plánu putování.
Tento plán se Chuckovi  líbil a bylo rozhodnuto! 
Poznámka è. 1.
Plán spoleèného Putování Novým Zélandem byl vlastnì okru¾ní jízdou kolem Ji¾ního ostrova. Putování  zaèneme odjezdem z Christchurch ji¾ním  smìrem po východním pobøe¾í a¾ na Stewart Island. Odtud, po dosa¾ení nejji¾nìjšího okraje Ji¾ního ostrova  bychom se mìli vracet zpìt severním smìrem, ale tentokrát po západním pobøe¾í a¾ do Picton, kde naše spoleèné putování skonèí. 
Z Picton se Chuck a já  pøeplavíme na Severní ostrov Nového Zélandu do Wellington. Tam si pùjèíme auto a budeme mít  deset dnù na  poznání zdejší ostrovní krásy, vèetnì návratu do Christchurch. Odtud pak odletíme na ètyødenní  návštìvu k Bojanovi do Sydney.
 
Naši kamarádi -  Bojan, Jirka a Petr, se z Picton vrátí zpìt do Christchurch, a  ještì tentý¾ den odletí k Bojanovi do Sydney, kde se opìt všichni sejdeme.
Zaèátkem  prosince jsme tedy mìli jasno co nás na Novém Zélandu èeká a jak jsme i doufali, i „nemine“. 
Mapa pùvodnì „dohodnutého“ spoleèného putování na ji¾ním ostrovì

Poznámka è. 2 
Z dùvodù zjednodušení zápisu názvù, ale také proto, aby bylo vidìt co všechno  jsme museli  v cizinì „podstoupit“, pou¾íváme v textu následují zkratky: 
SIs - South Island - Ji¾ní ostrov,  a NIs - North Island – Severní ostrov
iS – informaèní støedisko, zde zmínìné silnice jsou znaèeny stejnì jako v místní automapì, napø.SH1,SH6 apod.
LP - Llonely Planet, kni¾ní a svìtovì známý prùvodce turistù
Samotný rok pøed cestou byl pro nás oba dva, jak pro Chucka tak i pro mne, rokem „boje za své zdraví“. Všechny zdravotní obtí¾e jsme ale úspìšnì zvládli. Mìsíc prosinec jsme pak oba strávili „pilnou rehabilitací“ a „duševní“ pøípravou na  zájezd. Já jsem šel dokonce tak daleko, ¾e jsem si koupil novou „flešku“ a absolvoval jsem 10ti minutový kurz práce s digitální fotografií a PC. Ke své škodì  jsem však vše zcela zdárnì zapomnìl a slíbený manuál (od kamaráda) za mnou na Nový Zéland nebyl vyslán....
Po úspìšném pro¾ití vánoèních svátkù a následném silvestrovském veselí jsme se ráno 5. ledna vydali vlakem ku Praze. V hale ruzyòského letištì jsme si dali „dobre americke kafe Starbucks“ k nìmu buchty na cestu od mé ¾eny Vìry a v 15:15 SEÈ jsme s „Emirates“ odletìli. Pøed námi bylo 19 000 km letu z Prahy do dalekého Christchurch na novozelandském South Island – Ji¾ním ostrovì.
Naše „lacinìjší“ letecká cesta byla vyšperkována dvìma „poznávacími“ noèními pobyty na lavièkách v letištních halách v Dubai a Bangkoku. Celkovì nám cesta na NZ trvala vèetnì èasových posunù skoro tøi dny. Nakonec jsme však ve ètvrtek 7. ledna ve 2.p.m. místního èasu do Christchurch doletìli. Byl jsem notnì polámaný a nevyspalý - více mrtvý ne¾ ¾ivý. Chuck si nestì¾oval „bo u¾ mohl zasek kuøit“! Ve zdejší letištní hale nás u¾ mìli oèekávat naši kamarádi – spoluputující kamarádi – všichni jsme ji¾ dìdoušci!
Kdy¾ u¾ to vypadalo tak, ¾e nás letištní personál hladce odbaví a padneme si s kamarády do náruèí,  postavila se nám do cesty poslední kontrola – s názvem celnì-hygienická. Jak se nakonec ukázalo, šlo zhruba o dvouhodinové zdr¾ení. Tak dlouho toti¾ trvala jmenovaná kontrola celé naší turistické výbavy. V našem pøípadì tato výbava pøedstavovala – 2 páry turistické obuvi - pohorek  a 1 ks stanového kompletu zn. Jurek a spol. (potah stanu, stanová vlo¾ka, kolíky a konstrukce stanu, který byl vyrobený v Kunèicích pod Ondøejníkem, a který s námi loni prošel  Austrálií). Zatímco obuv byla OK ihned, tak celní správì trvalo skoro 2 hodiny, ne¾ provedla úplnou dezinfekci zmínìného stanového kompletu. Podotýkám, ¾e po celou dobu kontroly jsme se nevzpírali zákonu, kývali moudøe hlavami, na správném místì a na kladené otázky jsme (alespoò já)  neustále u¾ívali rèení „yesr“!, „bo sem u¾ z minula svjetak znaly jazykuv“! Nakonec se nám to vyplatilo! Zatímco vzpurný a neustále protestující holandský mladík zaplatil za dezinfekci celých 50 NZ dollars – „tak my ni“! Mo¾ná ale, ¾e zapùsobilo i to, ¾e hlavním, na celou akci „dozírajícím celníkem“ byl šedivý pán. Øekl bych, ¾e i v našem vìku...., ale  patrnì také to, ¾e Holanïan mluvil - ke své škodì, lépe anglicky a hádal se… Oèista byla tak dùkladná, ¾e stan po této oèistì smrdí dodnes a doufám i v jeho „trvalou oèistu“! Toté¾ pak platí i o mém  milovaném  péøovém  spacáku… Nicménì jsem na stranì druhé opravdu rád, ¾e jsem se stal majitelem „trvalých hodnot“!….
PS… o co se zjednoduší náš pøíští vstup na pùdu NZ!
Bohu¾el,  na nás celou tu dobu  èekali pøed letištní halou naši zbývající kamarádi  z Èech a Austrálie. Kdy¾ jsme se nakonec z haly vynoøili, tak  jediný Petr ze sebe vymáèkl radostný úsmìv a to tehdy,  kdy¾ uvidìl Chucka. Podotýkám, ¾e jsem se sna¾il, bìhem probíhající dezinfekce, opìtovnì mobilem spojit s Bojanem. Jeho telefon byl ale celou dobu nedostupný, jeliko¾ mìl Bojan nový telefon jeho¾ èíslo nám ještì nestaèil poslat... Pøesto  však se naše zpo¾dìní nedalo nìkterým pánùm logicky  vysvìtlit a tváøili se stále kysele, zvláštì pak nìkteøí… Proto jsem si vítající pány vyfotil pozdìji radìji zezadu…, kdy kyselost pohledù nenarušila kvalitu snímku…

… Takhle nìjak to vypadalo i v den našeho pøíletu na letišti v Christchurch…
 						
Mírnì rozladìni  setkáním jsme se nakonec všichni vecpali do zapùjèené benzinové Mitsubishi Pajero (zmìna proti pùvodní dohodì nebo» byla odsouhlasena  nafta) a s Bojanem za volantem jsme se vydali  na naši „Pou»“. 
Bohu¾el, pro naší „údernou dvojku“ a proti  dohodnutému plánu, jsme vyjeli smìrem na sever  Ji¾ního ostrova - SIs,  do Kaikoura. Na Chuckùv dotaz jestli se pøed zítøejší cestou ještì jedeme projet?!,  odpovìdìl Bojan Chuckovi, ¾e celou Pou» po SIs pojedeme opaèným smìrem ne¾ bylo pùvodnì dohodnuto?!   Další „utajenou“ zmìnou byla okolnost, ¾e  Bojanova parta, má u¾ pøedem „zabukované“ noclehy v jimi urèených „etapových mìstech“?! 
Pùvodní dohoda bylo kempování ve stanech podle vzniklé potøeby v té èi oné oblasti pøípadnì i v závislosti na poèasí. Takto jsou pevnì stanovené etapy – co¾ je další rozdíl proti pùvodnímu plánu. Dùvod zmìn byl jednoznaèný a lidsky pochopitelný – bylo to proto a vùbec! Rozhodli sice o nás bez nás, ale zato definitivnì! Jak je vidìt, tak Mnichov straší Èechy i po 50ti letech a dokonce a¾ na Novém Zélandu...!
Uvedené zmìny nakonec pøinesly, a to nejen nám, zbyteèné komplikace v místech zabukovaného ubytování  a konec koncù i výraznì vìtší finanèní výdaje za dopravu ve  spoleèné èásti „Pouti“.  A to u¾ nechci rozebírat naši oslabenou „akceschopnost“ ve vztahu k místním zajímavostem a poèasí… Proè to všechno a kdo byl „otcem“ koneèných zmìn jsem se nikdy nedozvìdìl?!, ale stávají se i horší vìci…
Poznámka è.3 
Název „Pou» dìdouškù“ patrnì první vyslovil Bojan. Na samém prvopoèátku však stojí Chuck, který spravuje jisté sleènì Gábi z Ostravy, ¾ijící v Christchurch,  zuby. Kdy¾ byla Gábi naposledy v Ostravì, pozvala Chucka a jeho kamaráda (to jsem já) do svého bytu v Christchurch – Lyttelton. Kdy¾ se o tomto pozvání doslechl Bojan,  komentoval to svým typickým humorem slovy: „Urèitì by byla tato dívenka š»astná, pokud by jí navštívilo všech pìt putujících dìdouškù a se ¾ádostí o noclehování“! Myslím si tého¾ i já ... bohu¾el se nám Gábi na Novém Zélendu nikdy neozvala a tak jsme ji nemohli uèinit š»astnou... 
Po obdr¾ení telefonního úètu za leden pøedešlého roku jsem se naplnil štìstím alespoò já. To proto, ¾e jsem uèinil š»astnou firmu VODAFONE. Moje mateøská telefonní spoleènost ode mne pøijala za 5 (slovy pìt) marných volání a 3 SMS sleènì Gábi, pouhopouhých 400 Kè ! Dodnes však pevnì vìøím, ¾e to urèitì bylo se slevou pro „pensioners“!
 
Foto z cesty po západním pobøe¾í – Tasmanovo moøe, jako v¾dy tmavá plá¾ a mnoho naplaveného døeva s Bojanem na pozadí…
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora