Pøestìhovaný kostel
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostì vznikl podle plánù Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu v letech 1517 a¾ 1548. Ji¾ od jeho vzniku vznikly problémy mezi katolíky a protestanty o tom, komu vlastnì patøí. Sice Bùh je jeden, ale dvì odlišné konfese se nemohly dohodnout. Pøedchùdcem kostela byla trojlodní bazilika, která byla s velkou èástí mìsta (mìstem byl od roku 1247) znièena v roce 1515 po¾árem.
Na nový kostel a na jeho dostavbu vyhlásil pape¾ odpustkovou sbírku v Èechách, na Moravì, Slezsku, Sasku a Lu¾ici která byla úspìšná. Ovšem tøetina z vybrané èástky byla odevzdána pape¾ské kurií. Poslední velká oprava byla v letech 1880 a¾ 1883, kdy byly odstranìny nìkteré barokní prvky. U kostela stávala samostatná zvonice.
Ještì dnes mù¾eme obdivovat ranì gotickou kryptu, pozdnì gotickou klenbu a prostorná schodištì vedoucí na emporu s øadou vitrá¾í svatých a donátorù. I velkolepý oltáø èi plastiky gotického a renesanèního sochaøství a malíøství. Vnì kolem celého kostela se táhne po pøedprsnici empory renesanèní polychromovaný vlys s biblickými výjevy.
Jen celé pùvodní mìsto Most ji¾ neuvidíte. Nakonec i kostel stojí o 841,6 metrù východnìji od svého pùvodního stanovištì. Dùvodem bylo uhlí. Ji¾ od roku 1740 se pod mìstem v primitivních šachtách zaèalo tì¾it. Nìkde staèilo jen si zajít do sklepa a uhlí si nakopat.
V minulém století muselo ustoupit tì¾bì celé mìsto. Jak pùvodnì historická èást mìsta vypadala? To je u¾ mo¾né vidìt jen na dochovaných fotografií nebo ve filmech, pøi natáèení váleèných scén, které se tam odehrávaly.
V roce 1964 byla rozhodnuta demolice celého mìsta, postavení mìsta nového a dìkanský kostel zachránit. V roce 1969 byla ustanovena komise pro záchranou operaci, ve které byl i ruský stavební in¾enýr Emmanuil Gendel (1903-1994), který mìl rozsáhlé zkušenosti z pøesunù velkých budov v centru Moskvy z 30 let a dokázal komisi pøesvìdèit.
Na záchranu kostela bylo vypracováno 11 variant a nakonec zvítìzila varianta pøesunutí po kolejích. Pøesun 10 000 tunového kolosu vyvolalo obrovský mediální zájem. Nejprve byl kostel vnitønì „odstrojen“, rozebrány musely být sedmnáctimetrový barokní oltáø a varhany. Vì¾ byla oddìlena a stavba zabezpeèena nástøikem epoxidových pryskyøic. Teprve pak pøed pøesunem byl kostel „podøíznut“ od základù a na novém místì postaveny základy nové. Pak nastal pohyb, kdy stavba nají¾dìla na podvozky speciálnì vyrobené v plzeòské Škodovce. Následující posun na urèené místo probíhal na ètyøech kolejích po centimetrech, který hlídal poèítaè. Kostel byl zabezpeèený ocelovou konstrukcí proti otøesùm a na speciálních hydraulických podvozcích se pohyboval rychlostí 2,16 centimetrù za minutu.
S pøesunem se zaèalo 30. záøí 1975 a byla ukonèen ráno 27. øíjna 1975, tedy za 27 dní. Lidé z okolí si nenechali tuto zajímavost ujít a sledovali na¾ivo celou akci. V té dobì jsem v rámci èastých slu¾ebních cest kolem mohla pøesun sledovat i já. Bylo to uchvacující, kdy¾ za pár dní bylo vidìt, ¾e se to opravdu hýbe dál. V té dobì jsem netušila, ¾e mnozí tam pracující, si troufli pod kolos vlo¾it drobné mince a nechat si je pøejet na památku. Celá akce byla nejen preciznì pøipravena, ale i zdokumentovaná na film, který je mo¾no zhlédnout v kostele. Pøesun se dostal i do Guinessovy knihy rekordù, jako pøeprava nejt쾚ího pøedmìtu po kolejích v té dobì.
V letošním roce si pøipomínáme padesátileté výroèí od pøesunu.
Pøestìhovaný kostel
