Slet èarodìjnic
Poslední dubnová noc, která letos pøipadá na ètvrtek, je tradiènì ve znamení èar a kouzel. Podle povìstí se o této noci na rozcestích a návrších shroma¾ïují ke svému sabatu èarodìjnice, je¾ibaby, strigy, bosorky a jiné ¾enštiny obdaøené magickou mocí. Poté se rozejdou a rozletí na koš»atech po okolí, aby škodily lidem, dobytku i mladé zeleni - a tudí¾ i budoucí úrodì. Snaha ochránit sebe a svùj pøíbytek pøed nekalými rejdy èarodìjnic proto stojí za lidovými obyèeji, které se k poslednímu dubnovému dni vá¾ou.
Mu¾i poblí¾ domù a na køi¾ovatkách v tento den støíleli a práskali bièi, aby èarodìjnice odehnali. Ochrannou sílu mìly vìtve èerného bezu, pichlavý angrešt se dával do hnojištì. Povìra o èarodìjnicích se promítá do tradice filipojakubských ohòù, takzvané pálení èarodìjnic. Povìsti o tom, ¾e toho veèera létají èarodìjnice na koš»atech na snìmy s ïábly, jsou souèástí širší západoevropské tradice.
Úkolem ka¾dé správné hospodynì bylo se na èarodìjnickou noc pøipravit, a ochránit tak nejen sebe a své blízké, ale také dùm, dobytek i hospodáøství. Dveøe domu mìly být oznaèeny køí¾em a dùm mìl být vykropen. Øezanka nasypaná pøed prahy chlévù, nakladené drny a trní zabránily vstupu neèistých sil. Bylo potøeba dbát na to, aby z domu nikdo neodnesl nìjaký pøedmìt, nebo» by do nìj mohla vstoupit temná magická moc.
K poslední dubnové noci také neodmyslitelnì patøil a stále patøí zvyk pálení ohòù. Dnes se udr¾uje pálení èarodìjnic jako zábava mláde¾e i dìtí spojená s obèerstvením. Do hranice se upevòuje slamìná figura èarodìjnice, v ohni se spalují staré pneumatiky, vystøelují barevné dìlobuchy a do vzduchu vyhazují hoøící koš»ata. Z jiného významového okruhu vychází obyèej stavìt bøezové stromky, takzvané máje, dívkám pøed dùm èi upevòovat do komínù. Postavení máje znamenalo veøejnou poctu a souèasnì vyjadøovalo mládencovu náklonnost k dìvèeti. Kromì individuálních májí stavìli mládenci i jednu velkou pro celou obec.
V obyèeji zapalování vater se mísí rùzné koøeny i odlišné funkce. Jedním z koøenù je uctìní bo¾stva. Oheò má dodávat slunci sílu. Druhá funkce ohnì je oèistná. Svìtlo a oheò nièí temné síly, je¾ panovaly v dlouhých zimních nocích a které zde mají své ztìlesnìní v postavách èarodìjnic. Zapalování ohòù je v rùzných formách obsa¾eno v øadì starovìkých nábo¾enství.
Poslední dubnovou noc, v germánské kultuøe oznaèovanou jako Valpur¾ina, etnografové odvozují od jednoho z nejvýznaènìjších keltských svátkù Beltine. Jeho tradice pøesahuje více ne¾ dva tisíce let a ji¾ staøí Øímané se marnì sna¾ili o jeho vymýcení. V Èechách se noc z 30. dubna na 1. kvìten nazývá té¾ filipojakubská.
Slet èarodìjnic
