POSÁZAVÍ - Třeštibok
Pozoruhodné místo nad řekou Sázavou s vyhlídkou Hadí skála a Třeštibok. Východiskem cesty nám může být železniční zastávka Petrov u Prahy, či Jílové u Prahy. Pěkný pohled na celou lokalitu je především z několika míst na protější straně z Medníku, především v zimním období, kdy jsou duby a buky ještě bez listů a nebrání tak ve výhledu.
K Třeštiboku je nejlepší přístup od zastávky Petrov u Prahy. Odtud se vydáme po zelené turistické značce do Petrova a z obce pokračujeme vpravo po žluté turistické značce, která prochází nedaleko skály. Po žluté turistické značce ke skále můžeme dojít také z opačného směru a to z Jílového u Prahy. Třeštibok se nachází asi 4 km východně od soutoku řeky Sázavy s Vltavou.
Krom obvyklé cesty přes ves Petrov je ještě jedna volba cesty, hezčí a kratší. Od železniční zastávky Petrov od kolejí vlaku dolů k řece na most vede cesta, na které po levé straně najdeme schůdky se zábradlím. Zde odbočíme a půjdeme přímo po břehu řeky proti proudu cca 700 m. V tomto místě je větší seskupení chat a vlevo nad chatami uvidíme asi 3m vysoký tunel pod železniční tratí.
Třeštibok je skalní step s řadou zajímavých skalních útvarů, z kterých je také úžasná vyhlídka do kaňonu řeky Sázavy. Poněkud zvláštní název této lokality pochází z doby, kdy se po řece Sázavě plavily vory, které v těchto místech bočními prameny narážely na skálu. Pokud budeme chtít vše vidět shora, tak projdeme tunelem, na který navazuje široká cesta vedoucí po pravé straně příkré rokle s potokem. Po 400 m se cesta láme ostře vpravo. Z tohoto místa se vydat kolmo vpravo na původní směr cesty. Po necelých 300 m dojdete k mělké rokli a cca po 50 m nad narazíte na žlutou turistickou značku. Ta vás pohodlně dovede ke dvěma oficielním vyhlídkám, vzdáleným od sebe asi 150 m. Nemusíme mít obavu, že zabloudíme, neb na žlutou turistickou značku by jste narazili dříve nebo později, ať už by jste se dali od potoka za tratí jakkoli směrem doprava.
Vyhlídka Hadí skála - je první vyhlídkou jak říká orientační tabulka. Odtud máme výhled spíše proti proudu řeky Sázavy směrem na Luka pod Medníkem. Vrch Medník - 416,5 m vidíte šikmo vpravo.
Hadí skála je velice úzký skalní hřeben pozvolně se rozšiřující do své spodní partie. Vznikl zvětráváním břidlic o nestejné tvrdosti. Nad řekou, pod železniční tratí, zůstaly tvrdé horniny zachovány a vytvořily útvar zvaný Sekery. I v horní partii je však břidlice ložena svisle, a tak povrch skály je velice ostrý a členitý. Po skále se však s opatrností nechá sejít až do její spodní partie, kde je jinak schována před našimi zraky železniční trať. Na skále najdeme i zakrslé stromy bizardních tvarů, ale také kosodřevinu, či vřes. Na skalách kolem vody můžeme vidět užovku v horní části pak zmiji, či naší největší ještěrku zelenou, která dorůstá délky až 40 cm.
Vyhlídka Třeštibok je na následujícím ostrohu a je označena informační tabulkou. Skála je zde však daleko širší a umožňuje nejen pohodlnější sestupování do jejich spodních partií, ale i větší výhled do celého okolí. Pokud budeme mít štěstí, můžeme zde také dobře vidět hluboko pod sebou projíždějící vláček (jezdí cca každé dvě hodiny) neb zde vidíme daleko delší úsek kolejí, než na Hadí skále.
Asi se podivíme, kde zmizí. Přímo pod námi. Stojíme totiž asi 50 m nad tunelem nejkrásnějšího úseku trati Posázavského pacifiku, mezi Petrovem a Jílovým. Železnice je v této partii vedena skalnatým svahem s průkopy, tunely a také po technicky unikátním viaduktu. Tento úsek byl postaven roku 1900.
Kdo si zde chce chvilku odpočinout, posvačit, pokochat okolní krajinou, či pozorovat vodáky sjíždějící Sázavu v jakémkoli ročním období má zde ideální možnost. Stačí se posadit pouze na lavičku a vše si zde pěkně vychutnat. Ani nepřízeň počasí zde nemůže zkazit náladu, pouze se mu vše zahalí třeba do mlžného závoje a tajemna.
Od vyhlídky Třeštibok se vydáme pohodlnou lesní cestou dolů se svažující do Bohulib. Především v jarním období zde můžeme na okolních listnatých stromech zastoupených hojně i břízou, obdivovat svěží jarní zeleň, která je vskutku až v neuvěřitelném odstínu. Je zde k vidění i mnoho polomů, které nám budou dělat i pomyslnou závoru přes cestu. Můžeme zde obdivovat i leckterá skaliska, či samostatné kameny. Budeme-li mít štěstí, můžeme zde vidět zvěř srnčí, muflony, kteří zde byli vysazeni, ale třeba i vzácného výra velkého.
Jakmile vyjdeme z lesa, tak nás přivítá osada Na zlatých dolech po přejití brodu s rozcestníkem a pěkným posezením.
Zde začneme stoupat k vesničce Bohuliby, v které najdeme především stará stavení včetně i nějaké té roubenky. Dokonce na jednom místě u cesty si můžeme prohlédnout, jak se rekonstrukce nosné části takové jedné staré roubenky provádí. Nad vesničkou přijdeme k rozcestníku, který nám nabídne cestu vpravo do Jílového, rovně na Oboru, vlevo pak neznačenou polní cestu do Petrova. Další výběr cesty je na našem uvážení, dle časových možností, počasí a kondice. Kdo spěchá, tak může při troše štěstí dále pokračovat od silnice autobusem číslo 444, kdo nespěchá jistě neprohloupí, když využije třeba žlutou turistickou cestu do Jílového. Obzvláště první její úsek lesem v příjemném chládku je velice příjemnou záležitostí.
Třeštibok jsem navštívil ve všech ročních obdobích, kdy slunce pálilo, či pro změnu padal sníh. Může se stát pro nás příjemnou procházkou, ale také třeba velkým nezapomenutelným dobrodružstvím. Tak se tomu třeba stalo i pro mé dva vnuky, kteří zde měli svůj prvovýstup ve spouštění se lavinovým kamenným polem. Jedinou pomocnou berličkou pro ně bylo zachytit se nějakého nejbližšího kamenu, či nějakého kořenu. Dovedete si pak představit ten šťastný dětský úsměv na tváři „Zdolal jsem to“? Posadili jsme se spokojeni na traverzu na koleje, sundali batoh s proviantem ze zad a pustili se do zasloužené svačinky. Pouze dunění kolejí nás vytrhlo z našeho nostalgického rozjímání a včas jsme stačili uskočit před projíždějícím vlakem. Ale o tom snad až někdy jindy.
Další foto ve fotogalerii
Luděk Horký
* * *
Text a foto archiv autora
Zobrazit všechny články autora