S přibývajícími - ne lety, ale desítkami let - si uvědomuji, že jsem ve svém dlouhém životě opominul celou řadu důležitých věcí a zejména činností, což je jistě trestuhodné. Bohužel nevím, do jaké pojmové kategorie se dá zařadit novoroční předsevzetí, věc to není určitě a činnost – no bůhví… Každopádně je to něco, co jsem nikdy nedělal a tak mě napadá třeba termín - fenomén. Při tom si, prosím, povšimněte, že ten nadpis vůbec nic neříká o tom, zda se jedná o jedno přání, dvě, pět či přání sto! A tak na stará kolena, lépe řečeno na staré všecko, jsem začal přemýšlet, zda by to nějak nešlo napravit. No a jak to dopadlo, to se ti zvídaví z vás mohou dočíst v dalších řádcích.
Samozřejmě jsem začal tím, že jsem se notně posiloval vydatným vánočním hodováním, neboť na to mě vždycky užilo! Ač posilněn více než je zdrávo, jsem si ale s hrůzou uvědomil, že předlouhou absenci svých novoročních předsevzetí nikdy nemohu dohnat, a že to tedy musím zahrnout do lítosti. A pak jsem na to šel od lesa! Vzpomněl jsem si na „zpovědní zrcadlo“, které jsme kdysi v útlém dětství používali před našimi prvními svatými zpověďmi a zmodernizoval jsem si ho do jakéhosi „zrcadla předsevzeťového“. A že to nebylo nic jednoduchého, na to můžete vzít jed!
Jaké desatero jsem si do toho své ho „předsevzeťové zrcadla“ vytvořil, to vám ani neprozradím, a hned povím proč. Probíraje se jeho jednotlivými body jsem zjistil, že s jejich výraznou většinou si prostě netroufnu jít na veřejnost! Problematické se mi také jevilo i předsevzetí, že konečně přestanu šetřit svůj elektrický holicí strojek, který jsem dostal k Vánocům loni a začnu ho užívat denně. To by sice jistě zveřejnit šlo, ale asi by to nikoho nezajímalo. A protože jak známo, starého psa novým kouskům nenaučíš, postupně jsem zcenzuroval vše, co se týkalo jakýchkoliv změn mých zvyků - stravovacích, pohybových i fotografických, včetně pokusů o napravování chodu světa. A tak celé své nesmyslně vyspekulované předsevzeťové zrcadlo jsem zavrhl a skončilo v počítačovém koši!
Nakonec jsem se ale sám před sebou zastyděl a přece jen něco jsem si předsevzal: „Budu v dalších letech žít a jednat tak, abych dosáhl nejvyššího věku alespoň v naší rodině!“ Svého tatínka i bratra jsem překonal už dávno, dědu bych měl překonat letos a doufám, že má maminka, která odešla na věčnost téměř v osmaosmdesáti letech, si své místo - tam někde - jistě ráda bude hájit co nejdéle!
A ještě něco - doufám tak trochu škodolibě, ale oprávněně, že podobná novoroční předsevzetí si dá co nejvíce našich důchodců i důchodkyň, abychom vyvolali alespoň pár vrásek nejen na tváři našeho současného strážce české erární pokladny, ale i na tvářích jeho pokračovatelů!
S přibývajícími - ne lety, ale desítkami let - si uvědomuji, že jsem ve svém dlouhém životě opominul celou řadu důležitých věcí a zejména činností, což je jistě trestuhodné. Bohužel nevím, do jaké pojmové kategorie se dá zařadit novoroční předsevzetí, věc to není určitě a činnost – no bůhví… Každopádně je to něco, co jsem nikdy nedělal a tak mě napadá třeba termín - fenomén. Při tom si, prosím, povšimněte, že ten nadpis vůbec nic neříká o tom, zda se jedná o jedno přání, dvě, pět či přání sto! A tak na stará kolena, lépe řečeno na staré všecko, jsem začal přemýšlet, zda by to nějak nešlo napravit. No a jak to dopadlo, to se ti zvídaví z vás mohou dočíst v dalších řádcích. 