Člověk a jeho doba
Už několikrát jsem se s vámi podělil o své dojmy z četby knížek půjčených v knihovně. Tentokrát mě zaujala skoro 850stránková kniha amerického profesora politologie Wiliama Taubmana, jejíž přesný název je v titulku tohoto čtení. Zprvu jsem měl v úmyslu interpretovat obsah vlastními slovy, ale po přečtení záložky jsem se rozhodl ji použít. Lépe bych to asi nezvládl.
Na Nikitu Chruščova si mnozí vzpomínají jako na sovětského vůdce, který ve Spojených národech bušil botou do stolu, ale ve skutečnosti to byla jedna z nejdůležitějších postav XX. století. Podílel se na hrozných zločinech stalinismu, ale při tom si dokázal zachovat lidskost. Jeho odvážná snaha o zreformování komunismu, při níž Stalina odsoudil a miliony jeho obětí propustil a rehabilitoval, připravila půdu pro konečné zhroucení onoho systému. Jeho nemotorné pokusy o zmírnění studené války odstartovaly její nejnebezpečnější krize v Berlíně a na Kubě.
Chruščov, který byl vládcem Sovětského svazu v prvním desetiletí po Stalinově smrti, zanechal ve své vlasti i ve světě rozporuplnou stopu. A víc než to – v jeho životě a kariéře se zrcadlí celá sovětská éra: revoluce, občanská válka, hladomor, kolektivizace, industrializace, teror, světová válka, studená válka stalinismus i poststalinismus.
Tato kniha, která je prvním a komplexním životopisem Chruščova, a vůbec kteréhokoliv sovětského vůdce, vychází z celé řady zdrojů, jež se zpřístupnily po pádu Sovětského svazu, protkává Chruščovovy osobní triumfy i tragedie vítězstvími i porážkami jeho vlasti. Čerpá z nově otevřených archivů v Rusku a na Ukrajině, z autorových návštěv v místech, kde Chruščov žil a pracoval i z rozsáhlých pohovorů s příslušníky Chruščovovy rodiny, jeho přáteli, kolegy, podřízenými a diplomaty, kteří se sním utkávali. Wiliam Taubman vede kroniku Chruščovova života od skromných počátků v chudé rolnické osadě až po nepravděpodobný postup do nejbližšího okolí Stalina, ohromující nečekané vítězství ve smrtícím souboji o následnictví po diktátorovi a zarážející zvraty štěstěny, které vedly k jeho náhlému a neslavnému sesazení v roce 1964. Strhující historický příběh se tu snoubí s pronikavou psychologickou i politickou analýzou, a to vše je vroubeno napínavým životem člověka, jehož dráha je zosobněním jeho dějinné doby.
Tolik na záložce, a pokusím se připojit pár svých poznámek.
Chruščov byl velmi inteligentní, ale velmi nevzdělaný, což si uvědomoval. Několikrát se pokusil si vzdělání doplnit, ale nikdy svou snahu nedokončil a nechal se zahltit stranickou činností. Byl výborným řečníkem, který si uměl získat posluchače a rád se stýkal s prostými lidmi. V publikaci se podrobně líčí vnitrostranické půtky o vliv, atmosféra strachu, i Stalinovy machinace s funkcionáři. Našinec také získá obraz skutečných dějin SSSR, které oficiální sovětská historiografie totálně překroutila a které nám byly donedávna nedostupné. Líčení čistek, pogromů, hladomoru, vyvražďování, se čte jako nejhrůznější thriller, který však byl děsivou skutečností.
Pro nás je mj. zajímavé líčení ukrajinského partyzánského odboje proti stalinské moci za závěr války a po jejím skončení, které bylo oboustranně nesmírně ukrutné. Na něm se podílelo i Československo bojem proti tzv. banderovcům. Ničivé kvóty zemědělských povinných dodávek způsobily, že na Ukrajině se po válce rozšířil hladomor a kanibalismus. To prosím v době, kdy nám SSSR dodával po neúrodě v ČSR obilí. Je to hrůzná představa, že jsme žili díky Stalinově obilí v dostatku, zatímco na Ukrajině řádil hladomor…
Podrobně se v publikací líčí XX. sjezd KSSS, na němž Chruščov pronesl projev odsuzující Stalina za závažné zneužívání moci, hromadná zatýkání, deportace statisíců lidí a popravy bez soudu nebo normálního vyšetřování, za absurdní a šílená obvinění atd. Dokonce prý popichoval Molotova, Malenkova, Kaganoviče a Vorošilova, aby své chování ve Stalinově době vysvětlili. Byl to projev, jenž ohromil nejen delegáty sjezdu, ale celou sovětskou veřejnost, která se s ním postupně seznámila. Jen tento odvážný projev by stačil k jeho zařazení mezi nejvýznačnější světové historické osobnosti.
Chruščovův projev měl ohromný ohlas mezi polskými komunisty, kde došlo k takovému neklidu, že tam Nikita osobně s početnou suitou generálů nepozván přijel. Málem došlo k obsazení Polska sovětskou armádou, ale její postup byl nakonec zastaven.
Horší situace byla v Maďarsku, kde studenti požadovali reformy a strhli Stalinovu sochu. Průběh těchto událostí si znovu připomeneme za pár týdnů v říjnu. Chruščov váhal se zásahem, dokonce se radil i s Maocetungem i Titem. Nakonec sovětské jednotky Maďarsko obsadily…
Pozoruhodné je líčení Chruščovovy mezinárodní politiky, čínsko–sovětských vztahů, Chruščovovy touhy být pozván do USA, styky se západními politiky a jejich názory na sovětského vůdce. Chruščov předstíral vlastnictví velkého počtu mezikontinetálních raket a zveličoval sílu a odhodlání SSSR. Při zahraničních návštěvách se choval neformálně až buransky a přiváděl své partnery v úžas. Podrobně se líčí berlínská a kubánská krize a člověk, mající zájem o dějiny, čte knihu jak napínavou detektivku.
Chruščovovi se podařilo zmařit jeden pokus o své svrhnutí, avšak druhý, pozdější pokus, uspěl. Byl sice varován, o přípravě věděl, ale zdá se, že už byl unaven a nevěděl, jak dál. Hospodářské potíže rostly, v květnu 1962 byl vydán výnos, jimž se zvýšily ceny masa a drůbeže o 35 % a másla a mléka o čtvrtinu. To vyvolalo protesty, stávky a nepokoje. V Novočerkassku dokonce v důsledku zvýšení norem poklesly až o 30 % výplaty, došlo ke stávce zastavení provozu na dráze. Milicionáři byli zahnáni davem na útěk, stejně jako vojáci v obrněných transportérech. Nakonec napochodovalo 10 000 lidí na náměstí, a když varovné výstřely neuspěly, rozlehla se ostrá střelba, po níž zůstalo na zemi 23 mrtvých a 87 raněných, z nichž 3 později zemřeli. Nebyly to jediné demonstrace potlačené silou a podle syna Sergeje krveprolití trápilo otce až do smrti.
V posledních letech své vlády trávil až polovinu roku na zahraničních návštěvách, což se mu nevyplatilo. V říjnu 1964 byl autokrat, který mlel z posledního, konečně sesazen. Žil na venkově, nadiktoval své paměti, přežil několik infarktů a v roce 1971 zemřel. Bylo mu 77 let.
Ivo Krieshofer