Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Záhadný úsměv Květy Fialové
 
Jen velmi málo hereček mělo noblesu Jiřiny Froňkové. Z pražských to byla Květa Fialová. Pozvali jsme ji do jednoho z prvních dílů operetního seriálu Země úsměvů. Bylo to v roce 1970 na jaře a ona tenkrát s velkým optimismem rozdávala autogramy a k nim připisovala:  „V  červenci 1970 už bude všude mír !“  Tím myslela, že už u nás nebudou sovětští a jiní „hosté“. Trvalo to, bohužel, poněkud déle než ona sama a my všichni jsme chtěli. Jenže tenkrát jsme jí věřili.
 
Květa Fialová byla noblesní a krásná. Bylo to v době, kdy nebyly moderní kudrnaté vlasy a tajně se z Ameriky vozily nějaké rovnací preparáty. Květiny vlasy odpovídaly přesně staromódnímu –  měla na hlavě věno – byly blonďaté a kudrnaté. A to byl její velký problém. Žádný rovnací materiál na ně nezabíral. Pražský maskér Rudolf Kurel, který nám herce líčil, její hlavu ozdobil krásnou bílou rokokovou parukou. Hrála v pěkném dobovém kostýmu. Když seděla v čekárně a čekala na svoje vystoupení, postavil se před ní náš tehdejší vedoucí stavby, maskérny a kostymérny  a lichotivě k ní promluvil: „To jsem vám nechal ušít krásné šaty, paní Fialová, takové bych nenechal ušít ani své ženě!“ „No, do kuchyně by to snad byla velká škoda!“ pronesla lišácky Květa, jako by nevěděla, že  jeho manželka je rovněž herečka a co víc, seděla ve druhém koutě čekárny. Nevím, jestli tuto jízlivou narážku slyšela. Květa se pak lehounce zasmála, opravdu jenom tak záhadně lehce, jak měla ve zvyku. Byl to úsměv milý, ale postrádal srdečnost. Ne že by Květa srdečná nebyla, ale ještě nechtěla  mít kolem očí vrásky.
 
Stálým kádrem ostravské televize byli herci ostravští. Ze Státního divadla, z Divadla Petra Bezruče, i loutkoherci z Divadla loutek. A když chyběli, rozjeli jsme se do Českého Těšína, do Šumperka, do Olomouce a do Opavy, i do Brna.  Hostovala u nás dlouhá řada umělců a někteří měli i vyhraná  místečka.
 
K noblesám rozhodně nepatřila Jiřina Jelenská-Dušková.  Byla neustále – jak by ji hodnotila moje maminka – dobře vypadající po těle, a to už samozřejmě vyvolávalo komiku. Odehrála mnoho různých figurek a neobešli se bez ní snad jediní   Bakaláři. Byť holka poměrně mladá, režiséři si ji brali i na usedlé matróny. A Jiřina vše zvládla. Někdy jako by hrála za dvě. Tak s ní počítali i v hotelu Imperial. Objednala jsem hotel na jméno Jelenská-Dušková a oni jí připravili dva pokoje. Na štěstí ten druhý jsem platit nemusela.
 
Moc ráda jsem měla i manželku tehdejšího ředitele divadla v Šumperku, Vladimíra Švabíka, Natašu Baženovovou. Byla typ udřené ženy a člověk s otevřeným srdcem.
Když už jsem vzpomněla Vláďu Švabíka, který byl u nás rovněž častým hostem, nemohu opomenout natáčení seriálu Stavy rachotí. Vedle studia U Havránků byla hospoda, Vláďa skleničkou nikdy nepohrdl, a tak se nám při čekání na svůj výstup trochu unavil. Běžel záznam, Vláďa měl vstoupit do místnosti, ale on nikde. A najednou se ozvalo mimo hru zcela realisticky. „Kde je ten pán, co mě tady dodává?“
Kameraman Jaromír Nekuda, který se toho úkolu předtím vždy laskavě ujal, vyzvedl Vláďu a rovnou ho postavil do scény,  na něho tentokrát zapomněl. Tak  -  a byla to jeho vina, nikoliv Vláďova.
 
Vozívala jsem ho vždy na nádraží. Řekla jsem mu, do které kapsy mu dávám jízdenku – musela se k cesťáku dokladovat,  ale Vláďa ji nikdy zpátky neposlal. Ne že by ji ztratil, ale tvrdil, že jsem mu ji nedala a že musel jet načerno. Lidových figurek vytvořil bezpočet a byl stejně dobromyslný jako ty jeho postavy.
 
Tak se k nám sjížděli anebo jsme je vozili zvlášť na představení. Ivo Kubečka, Hanka Lančíková, František Řehák,  Svatopluk Matyáš, Petr Vaněk, Josef Junek, Jaroslava Vysloužilová, Ivana Woltylová, Josef Kudílek, Josef Charvát, který později emigroval, Josef Žáček a Brňáci Josef Karlík, Oldřich Slavík, Vlasta Fialová  a další a další.
Jmen je jenom odstaveček, ale bohužel, moje paměť odjakživa slabá na jména je všechna nezapsala.
 
Najednou mi naskočila  -   Hanka Franková, která hrála hlavní ženskou roli v Obtížích rovin. Říkali jsme ji „hodná holka Hana“ a  moc jsem se natrápila, když jsem ji jednou sháněla. Potřebovali jsme ji mimo plán a ona odjela na adresu, kterou neudala. Byly prázdniny, ale já jsem ji přesto našla. Na Českomoravské vysočině.
 
Velmi dlouho jsem nemohla k účinkování v televizi přesvědčit herce tehdejšího Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci Václava Babku. Byl vynikajícím představitelem lidových  figur a hrál v mnoha českých filmech. Ale do televize – to nikdy ne. Byl až přepoctivý a měl obavu, že by to nezvládl.  Jednou to přece jenom  zkusil a pak  už dobré role neodmítal.
Začínala jsem herečkou s noblesou. Právě teď, když už jsem chtěla skončit, mě ještě jedna navštívila. Dáma jako Růžena Nasková byla Marie Preislerová. Patřila ještě k těm herečkám, které hrály u různých společností, než natrvalo zakotvila v  Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. S manželem Františkem Preislerem, dirigentem opery, vychovávali dva syny. O obou mi vždycky dlouze vyprávěla, o všech problémech, které výchova přinášela. Účinkovala jenom v seriálu Dispečer, ale při každé mé návštěvě Olomouce jsme se scházely. Je už to velmi dávno a ona už tady také dávno není, ale určitě by na výchovné problémy zapomněla, kdyby před sebou viděla úspěšného  vnuka Františka s taktovkou v ruce.
Hana Juračáková
 
Vybráno z knihy "Co televizní divák neviděl". 


Komentáře
Poslední komentář: 04.09.2011  06:21
 Datum
Jméno
Téma
 04.09.  06:21 Hana P. Setkání s K.Fialovou
 03.09.  14:41 gerta11