Mydlářův dům
Mydlářův dům by správně měl být pražský dům, v němž kat Mydlář bydlel. Ale pro mne tomu tak není. Mydlářův dům – to je pro mne chrudimský dům čp. 74, který jsem poznala v době mých studií. Když jsem jako čtrnáctiletá šla Břetislavovou ulicí k Širokým schodům, přímo hrůzně na mne zapůsobil vysoký úzký dům podepřený do ulice dřevěnými trámy. Okna slepá, tmavá, barabizna před zřícením, svědek z jiných století, dům k odpisu, zkrátka nuzák strašidlo. Co je to za dům, zeptala jsem se. To je Mydlářův dům, řekli mně a já se víc neptala. Chodila jsem kolem jeho podpůrných trámů čtyři roky, jelikož dům dodržuje uliční linii a patro je předsazeno na krakorce. Dům nikdy nejevil známky života. Někdy jsem si přála, aby se stal zázrak a já mohla do něj nahlédnout. Ale to bylo v té době nemyslitelné. Z druhé strany od divadla se pyšnil na hradbách ve výšinách v řadě pozdně gotických, renesančních domů jako páv se svými arkádami a neobvyklou věží vystupující až k nebi.
Po maturitě jsem z Chrudimi odešla a za čas se mi dostala do ruky Svátkova kniha Paměti kata Mydláře. Samozřejmě jsem si osud kata Mydláře spojila s chrudimským domem jeho strýce, bohatého výrobce mýdel a svíček Matěje Mydláře, který dům čp. 74 koupil v sedmdesátých letech šestnáctého století a začal ho vzápětí přestavovat. Dům je třípatrový a má ve svém průčelí loggie o pěti obloucích. Zábradlí galerie v prvním poschodí má bohatou figurální výzdobu. Stojící i ležící figury představují lidské vlastnosti. Stejně originálně je řešena zadní fasáda. Dvě okenní osy zabírají ve třech patrech arkády se segmentovými oblouky, třetí prostupuje schodišťová věž mířící vysoko nad střechu.
Při čtení knihy jsem si marně představovala, v kterých místech za hradbami asi stála katovna tehdejšího kata, kam se uchýlil mladý student Jan Mydlář. A kterou fortnou asi vcházel do města. Protože v době mých studií už po hradbách nebylo povětšinou ani památky, musela jsem zapojit svou fantazii. Připadalo mi hrozné, že kdo jednou vkročil do katovny, že už neměl cestu zpět. Jedním dechem jsem hltala cestu kata Jana Mydláře z chrudimské katovny až přímo do katovny staroměstské, tedy do obydlí nejvyššího popravčího Koruny české. Stručně řečeno, až k Bílé Hoře. Historie dokazuje, že tato bitva byla nepřipravená a předem prohraná. Povstalci byli zatčeni, jejich majetek zkonfiskován a rozsudky vyneseny. Smrt všem zatčeným. Mistr popravčí Jan Mydlář měl vykonat trest smrti. A tak se také stalo 21.6.1621. Počínal si velmi zručně, s převelikou rutinou a ani jednou neminul. Ztupil při stínání hlav čtyři meče. Při vyúčtování tehdejší místodržitel uznal jeho brilantní a precizní výkon a částku mu zvýšil. Postupem času se kat Jan Mydlář stal váženým a zámožným občanem Starého města. Knihu jsem dočetla a spojitost mezi chrudimským a pražským Mydlářem jsem viděla jen v jejich výjimečných schopnostech a v preciznosti jejich práce.
Když jsem do Chrudimi zavítala po roce 1972, nemohla jsem Mydlářův dům ani poznat. Podpůrné dřevěné kůly zmizely a otrhaný a špinavý šat Popelčin byl ten tam. V domě se usídlilo Muzeum loutkářských kultur. Nabízelo se zde ke zhlédnutí 8 500 loutek z celého světa. Ani na vteřinu jsem nezaváhala a vešla dovnitř. Zdaleka mne nezajímaly loutky jako samotný dům. Tajemný dům z doby mých studií. Docela znovuzrozená vykopávka z dob dávno minulých. Uzounké strmé točité schodiště, v každém patře jen jedna prostá místnost. Chodila jsem po domě tam a zpátky, nemohla jsem se jím nabažit. A kdybych takový nepraktický dům vlastnila, šílela bych štěstím. Jedinou praktickou zvláštnost, kterou jsem objevila, bylo, že studna byla vyvedena do prvního patra. Tomu nápadu jsem se musela poklonit. Jinak byla z domu překrásná vyhlídka. Ale na druhou stranu, když jsem se vžila do rodiny Mydlářů, ti neměli ve výhledu nic než prostá pole a lesy daleko široko. Ale zato na hlavní náměstí to měli, co by kamenem dohodil. A jistě patřili k váženým občanům, tím i k honoraci města.
Při příští návštěvě Mydlářova domu, se už nebudu štrachat po strmém schodišti, ale vyjedu nahoru výtahem, jelikož v roce 2009 zřídili bezbariérový vstup do muzea.