Darwin a vývoj duší
Je nová doba. Věda, omezená zásadně na povrchové jevy hmoty, určuje učitelům, co mají učit a ti tuto omezenost a povrchnost vtiskují do hlav žáků. V lepším případě se pak všichni diví, proč jsou lidé zaměřeni hmotářsky a kde zůstaly niterné duchovní hodnoty. V horším případě se už nikdo nediví ničemu. A zlo světa roste.
Jedním z velmi omezených a povrchních plodů vědy je darwinismus, přesněji Darwinova evoluční teorie. Toto nezralé a natvrdlé jablko vědy není hodno tvé důvěry. Schválně, podaří se mi pomocí přirozených důkazů vysvětlit ti, co ve svém nitru už dávno dobře víš?
Samovolný vývoj čehokoli je naprostý nesmysl. Z kvádru mramoru se nikdy samovolně nevyvine socha Davida. Ale platí to i opačným směrem: kvádr mramoru se samovolně nemůže vyvinout například v hromadu trosek. Aby se objekt (ať už pozitivně, nebo negativně) vyvíjel, musí na něho něco působit. Přitom je naprosto logické, že uspořádané a promyšlené působení stav zlepšuje, neuspořádané a neodpovědné působení objekt ničí.
Povrchně uvažující člověk by v této souvislosti mohl říci: vždyť Darwin neuvádí, že evoluce živočichů probíhala samovolně, působily na ni vnější změny. Jenže v tom je právě ona povrchnost a hloupost. Všimni si, jak na hmotu působí přírodní podmínky a jejich nestálost. Železný plot sežere rez – nezmění se v nerez ocel. Dřevěnice zchátrá a nevyvine se ve vilu s bazénem. Každý živočich časem zeslábne a jeho tělo podléhá rozkladu. Kam se podíváš, tam vidíš důkazy toho, že neuspořádané (tzv. náhodné) působení má na hmotu rozkladné účinky. Tímto způsobem by nikdy nemohl proběhnout vývoj směrem nahoru, jedině dolů: od lepšího k horšímu. Vezmi to jako zákon bez výjimky, protože žádnou výjimku nenajdeš.
Nyní se podívejme na druhou stranu mince. Když rostlina reaguje na nové prostředí třeba až genetickou změnou, co to znamená? Jedině to, že rostlina se niterně poučila o změnách a její síly z nitra vydaly nové příkazy stavebním jednotkám, jak se mají v nových podmínkách co nejefektivněji poskládat. Když říkám, že se rostlina poučila, musíš vědět, že žádnou hmotu nelze nijak poučit. Učení je nehmotné, nedá se chytit ani zvážit, proto jeho uživatelem musí být rovněž něco nehmotného.
Učit se je výsada duše a ta je hmotě nadřízená. Jde o soubor nám neviditelných sil (ostatně, žádnou sílu nemůžeš vidět), které s hmotou objektu hospodaří.
Je to podobné, jako při stavbě domu: hmota jen vyplňuje vůli řemeslníků, sama o sobě neudělá nikdy nic. Jenže řemeslníci mají duše, které se umějí poučit v různých podmínkách o tom, jak lze s hmotou co nejlépe nakládat.
Mimochodem, jestliže se i květina umí poučit, znamená to, že má duši.
A teď pojď trefit hřebíček na hlavičku. Proč je lidstvo technicky neustále vyspělejší? Protože poučení (poznatky) lze sdružovat, tříbit a tím je zušlechťovat. Pochopitelně jde o cílevědomý, uspořádaný proces. Takže zatímco v hmotě probíhá vývoj od lepšího k horšímu, v duševní oblasti je to naopak, od jednoduššího ke složitějšímu. Důkazem pravdivosti tohoto tvrzení jsi i ty sám. Tvá hmota je čím dál méně kvalitní, ovšem duše (vyplněná tvou nehmotnou myslí, poznatky, vlastnostmi a emocemi) je čím dál poučenější.
Co se týče darwinismu, je jasné, že hmota ptáka se neumí vyvinout ani v jiný druh ptáka, natož v jiný druh živočicha. Kdyby Darwin hovořil o duševní evoluci druhů, následně promítnuté do hmoty, dala by se jeho teorie s jistým doplněním přijmout. V pro nás neviditelné sféře skutečně nejdříve ožívaly nejjednodušší organismy, které na sebe vzaly hmotný tvar a pak teprve ty složitější.
Stejně tak lidem nejdříve sloužil jako dopravní prostředek osel, kůň, bicykl, motocykl, automobil, letadlo, raketa a pak raketoplán. Ale chtít tvrdit, že změnou podmínek a potřeb se z hmoty osla vyvinul raketoplán, to by mohl opravdu jenom osel.
Takže zásadní otázka na závěr.
Jakou moudrost může mít vědec, který neví a učitel, který neučí to, čím se dokonce sám živí: že jedině (neviditelná) duševní práce je určující pro vývoj v hmotě?
Jiří Muladi