Milí čtenáři,
před lety jste velmi vlídně přijali Deník učitelky prvňáčků, a vlastně jste tím tak trochu pomohli odstartovat mou cestu za novým koníčkem- psaním. Dnes chci pokračovat dalším „seriálem“, který přinesl život, tedy samozřejmě jen tehdy, pokud se vám bude mé vyprávění líbit. Jaké je jméno a téma?
Deník našeho pejska
Začnu trochu zeširoka. Naše rodina je konzervativní. V čem? Nemáme moc rádi žádnou změnu – neměníme zvyky, nábytek, místo dovolené... O tom, jestli si např. koupíme na zahrádku bazén, dumáme už asi deset let – no, možná letos.
Máme ptáčka, papouška-andulku, už asi pátého v pořadí, vždy se jmenuje Kryštof. A pejsek je Teryk, každý.
Ten třetí, nejpovedenější ze všech Teryků, který se nám natrvalo zapsal do srdcí, nám minulý týden odešel… do psího nebe. Přivedli jsme ho jako malého z útulku, žil s námi 14 let. Byl krásný, hodný, měli jsme se moc rádi. Naše děti s ním vyrostly.
Kluci ho brávali na čundr, dcera chodívala s Terykem na vodítku „na promenádu“. Raději dál vzpomínat nebudu, tečou mi slzy do počítače. Kdo má psa, určitě ví, o čem píšu. Chlapa jsem viděla brečet snad poprvé tak po deseti letech… Synové přijali naši telefonickou informaci s chvějícím se hlasem, Markétka se do telefonu rozeštkala a nebyla k utišení.
Teryk
A my? Jen jsme se trošinku uklidnili, vzali jsme telefon a vytočili číslo. Psí útulek. Byla sobota, půl sedmé večer. Čekala jsem, že nás pošlou do háje. Neposlali. Byla to v našem neštěstí šťastná náhoda?
„Vy chcete menšího? Černého? Kluka? Tak přesně taková štěňata nám sem včera přivezli – dvě holky a jednoho kluka. Přijeďte se podívat.“
Manžel pracuje ve městě, kde sídlí útulek, proto popadl hned v pondělí foťák a zaběhl tam během polední přestávky. Domů se vrátil nadšený. Pejsek je přítulný, čiperný – pejsek je prostě nej nej. A hlavně – je moc podobný našemu Terykovi. Fotografie ihned putovala mailem ke všem třem dětem. „To bude náš nový Teryk. Líbí se vám?“
Nejstarší syn se ozval ihned. „Líbí se mi moc.“ Prostřední asi za hodinu. „Jé, ten je krásný, nemohli byste ho přivézt dřív?“ Dcera zareagovala druhý den. „Je nádherný a celý Teryk. Už se těším, až ho přivezete.“
Je rozhodnuto. Bude náš. Za 14 dní si pro něj máme přijet, až projde karanténou a očkováním. Moc se na tebe těšíme, Teryku!
Tohle bude náš nový Teryk…
Eva Procházková