Muka Tantalova
Chtěl bych vám, opět zjednodušeně, vyprávět historii rodu Atreovců. Je to ale zase trochu zmatečné. Patriarchou toho rodu byl Tantalos, vlastně pradědeček Atrea, podle kterého se ten prokletý rod jmenuje.
Tantalos byl další z levobočků Diových. Kraloval v Lydii, bohové si ho velmi považovali, zvali ho na své rauty, řečeno dnešním jazykem. A naopak, Tantalos zval bohy na hostiny k sobě. Ovšem zpychl, ztratil soudnost a rozhodl se, že všemocnost bohů vyzkouší. Zabil svého syna Pelopa, rozporcoval ho, nechal upravit jako chutnou krmi a předložil ho bohům. Ovšem neobelstil je, prohlédli jeho léčku. Pelopa zase zcelili, malý kousek chybějící kosti nahradili kostí slonovou a vdechli mu znovu život. S živým Tantalem se možná ještě potkáme, ale do historie se zapsal hlavně trestem, který ho po smrti čekal v podsvětí.
Muka Tantalova, moji zvídaví, je věčný hlad a žízeň, kterými v podsvětí trpěl. Stál po bradu ve vodě, nad ním visely lahůdky, ale kdykoliv se chtěl najíst nebo napít, nedosáhl, oboje mu unikalo. Podle jiné verze stál pod skálou, která hrozila zřícením. Pro současníka bych to přirovnal k situaci milionáře s přísnou dietou.
Příště si budeme vyprávět příběh oživeného Pelopa a jeho ženy, divoké Hippodamie. Pokud jste měli možnost někde vidět alespoň část z Vrchlického melodramatu, vzpomenete si. Pokud naopak máte možnost někde nějakou inscenaci shlédnout, doporučuji. Vrchlického melodický verš s Fibichovou hudbou je zážitek, pokud tedy je dobrý také interpret. Takže vám přeji příjemné a střídmé posezení u pochmurného příběhu.