Co praví legendy a pověsti...
Poklad u Českého Šternberka
Nedaleko hradu stojí vysoká skála, byla obklopená temným lesem. Ve skále prý kdysi byla puklina, která vedla až do nitra skály. Tu objevil jeden z pánů hradu a ukryl zde svoje poklady. 
Jednoho dne, bylo parné léto, šel tudy jeden místní sedlák. Najednou se přihnala bouřka a sedlák hledal, kam by se před deštěm honem schoval. Byl právě u skály a uviděl puklinu. Pomyslel si, že kdyby se tady schoval, bude v suchu a déšť ho nepromáčí. Tak také udělal, vlezl do pukliny a čekal, až se bouřka přežene. Ale pršelo dlouho a sedlák únavou a při jednotvárném šumění deště usnul. A co se nestalo ...
Právě v tu dobu letěl kolem čert a protože čerti nemají vodu v oblibě, taky hledal, kam by se ukryl. Zalezl do pukliny a když tu uviděl sedláka, hned si pomyslel, že určitě chtěl krást z pokladů a proto má hříšnou dušičku. Popadl milého sedláka, ani mu najednou nic moc voda nevadila, a odnesl ho do pekla. Přitom se ozvala taková hromová rána, že se puklina ve skále zavřela. Rachot byl slyšet až do vsi.
Bouřka pomalu odcházela a přestalo pršet. Na statku ve vsi selka čekala sedláka, že přijde každou chvílí domů. Jenže sedlák nešel a nešel. Celá strachy bez sebe, že se mu něco v lese přihodilo, poslala selka čeledína, aby se po něm podíval. Mladík se sebral a šel sedláka hledat. Pro něj to byl trochu i odpočinek, nepršelo a vzduch voněl krásně po dešti.
Už se blížilo k večeru, když se čeledín dostal ke skále. Čeledín znal skálu od malička, vždyť tu vyrostl, ale dnes se mu zdála nějaká divná. Obešel ji kolem a najednou si všiml, že zmizela puklina, která ve skále bývala. Čeledín se tomu velice podivil a tak se na skálu díval znovu a najednou spatřil před sebou kus látky. Když látku zvedl, podivil se znovu, protože to byl kus látky z vesty sedláka. Tak se začal kolem rozhlížet pořádně, protože se domníval, že sedlák musí být někde poblíže. Místo sedláka ale objevil na skále otištěnou podkovu. Ta tu zůstala po čertovi, který sedláka odnesl do pekla. Čeledín prohledal celé okolí, ale sedláka nenašel.
Vrátil se na statek a vše podle pravdy řekl selce. Sedláka už nikdy nikdo více nespatřil. Peklo ho zpátky na zem neposlalo, on určitě měl na svědomí ledacos. A povídá se, že v místě, kde sedlák tehdy usnul, se na Velký pátek skála otvírá a sypou se z ní zlaté dukáty přímo do řeky.
Ztracený poklad pána z Českého Šternberka
Jeden z pánů hradu prodal dvorec, který byl dost daleko od jeho hradu. Prodal ho za sto tisíc zlatých, to byla slušná cena a také hodně peněz. Peníze přivezl na hrad Šternberk v tajnosti, nechtěl, aby o tom někdo věděl. Peníze uložil do dubové, okované truhličky a měl ji u sebe v ložnici. Byl to velice lakotný pán a více se staral o pozemský majetek, než o svoji duši. Denně večer peníze přepočítával a těšilo ho poslouchat cinkot dukátů. 
Jenže .... doma sedět pořád nemohl, měl i jiné povinnosti. Tak jednoho dne musel odcestovat do Vídně, kde měl úřad u císařského dvora. Nic jiného mu nezbylo, než vše uspořádat na svém panství a hradu a předat celou správu Hynkovi, purkrabímu hradu. To byl muž zkušený a nadmíru poctivý. Na toho se hradní pán mohl bez starosti spolehnout. Jenom přemýšlel, jak to udělá s truhličkou, ve které měl hotové peníze, jeho celý poklad.
Přišel na mnoho nápadů, ale nakonec se rozhodl pro jeden. Polovinu peněz si vezme sebou do Vídně a druhou polovinu nechá na opatrování purkrabímu na hradě. Když se purkrabí Hynek dozvěděl, co dostane navíc na starost, ubezpečil svého pána slavnostně a vážně, že se o jeho poklad bude starat jako o všechno jiné zboží pána. Tak pán odpočítal polovinu peněz, druhou polovinu nechal v truhličce, tu uzamknul a klíč od ní dal purkrabímu. Potom spokojeně odjel se svými služebníky do Vídně.
Purkrabí vykonával svoji práci nadmíru pečlivě, také nedůvěřoval služebnictvu a raději si vše kontroloval sám. Svěřený poklad mu nedával spát, to byla starost navíc. V tu dobu táhlo krajem spoustu loupežnických tlup, ty si vybíraly hlavně hrady, protože tam byly poklady. Purkrabí ale nedůvěřoval ani služebnictvu a tak stále přemýšlel, kam by poklad mohl uschovat, aby ho nikdo nemohl odnést. Nakonec po dlouhém uvažování se rozhodl a našel příhodné místo, kam mohl poklad ukrýt. Otevřel truhličku s penězi, vše vybral a uschoval do měchu a ten vsunul do kovové skříňky. V noci, když na hradě už všichni spali, vynesl poklad z komnaty a uložil jej do tajného a bezpečného úkrytu.
A od té doby spával zase purkrabí Hynek bez starostí, ba i se občas usmíval. Jenže .... purkrabí si jednoho dne vyjel do polí, chtěl zkontrolovat, jak pokračují práce na polích. Už se vracel na svém koni zpátky na zámek, když najednou ucítil u srdce bodnutí a pak omdlel. Když se probral, ležel na zemi u nohou koně. Chtěl se zvednout, ale nemohl, nohy měl bez citu a vlády a s pravou rukou také nevládl. Chtěl volat o pomoc, ale s hrůzou zjistil, že ani mluvit nemůže, vyrážel ze sebe jenom nesrozumitelné skřeky. Tak zůstal ležet na zemi, dokud ho nenašli robotníci, kteří se za soumraku vraceli z polí z roboty. Dopravili ho na hrad a zavolali kněze. Ten chtěl purkrabího vyzpovídat a dodat mu útěchy. Ale purkrabí jenom něco mumlal a levou rukou někam ukazoval. Hradní kněz ale nepochopil, co mu purkrabí chtěl říct nebo ukázat. Purkrabí se začal mračit, z očí mu šlehaly zlostné blesky, až dostal kněz strach.
Tak zavolal hradního písaře. Purkrabí se utišil a znovu se snažil písaři rukou něco naznačit. Rukou naznačoval peníze, počítání a pak někam ukazoval. Hradní písař mu také nerozuměl, ale horlivě přisvědčoval. Nechtěl nemocného purkrabího znovu rozčílit. Nemocný purkrabí Hynek se uklidnil, byl přesvědčen, že mu písař a nakonec i kněz porozuměli a že se pán dozví, co a jak udělal.
V noci purkrabí zemřel. Hradní písař poslal do Vídně o tom zprávu a hradní pán nemeškal a rozjel se domů. Jeho první cesta vedla k dubové okované truhličce. Odemkl ji klíčem, který svěřil purkrabímu a strnul hrůzou. Truhlička byla úplně prázdná. Pán začal zuřit, proklínal purkrabího, hrozil služebnictvu a čeledi katem a šibenicí, ale nikdo vlastně nic o penězích nevěděl. A potom si vzpomněl jak písař, tak i kněz, jak jim purkrabí Hynek něco ukazoval, o čem si mysleli, že není důležité a ani tomu nerozuměli. Písař bědoval, když se vyznával svému pánovi, ale najít poklad to nepomohlo. Pán hradu prohledal celý hrad, od věží až po nejspodnější sklepení, nic nenašel. Dal překopat i stráně i dno řeky Sázavy, nic nenašel. A poklad nenašel dodnes nikdo, snad leží někde ve skále nad řekou. A prý na Velký pátek, kdy se otvírají poklady, se ze skály kutálí zlaté peníze do řeky Sázavy. Nebo jsou to hvězdičky, které se odrážejí od hladiny? Kdo ví....