Nezaopatřený býk
v rozsudku jménem republiky
Když o Přelouči pověst říká, že tam měšťané tahali vola na věž, aby spásl trávu, můžeme to brát s humorem. Když ale na rychnovském Starém náměstí býk vletěl do výlohy, tak to je pravda pravdoucí. Bylo z toho řízení nejdřív u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a pak v červnu 1932 u odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové. Nebývá běžné, aby se takové doklady dochovaly, ale stalo se, a tak s Janem Ámosem věrně a názorně citujeme i s původní interpunkcí:
Rozsudek
J m é n e m r e p u b l i k y.
Krajský soud v Hradci Králové jako odvolací soud v přestupcích uznal dne 23. června 1932 při odvolacím řízení 72letého rolníka v Lupenici Františka Šklíby, 39letého čeledína v Lupenici Rudolfa
Doležala, 18letého číšníka v Rychnově nad Kněžnou Františka Kozla o výroku o vině, trestu a nákladech právního zastupování a nákladů pro přestupek § 431, dle § tr. ř. k trestu peněžitému 50 Kč, v případě nedobytnosti vězení 3 dnů podmíněně, dle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů trestního řízení a dle § 339 tr. ř. k úhradě úhrad právního zastupování soukr. účastníka Jana Polívky, v obnosu 400 Kč odsouzeni, takto právem: Odvolání do viny se vyhovuje a rozsudek prvního soudu se mění.
Dle § 259/2 tr.ř. zprošťují se z obžaloby na ně vznesené pro přestupek § 43, jehož se měli dopustiti tím, že dne 24. 10. 1931 v Rychnově nad Kněžnou řádně a bezpečně býka neopatřili, že tím dopustili se jednání, o němž každý snadno poznati, podle přirozených jeho následků a zvláštních poměrů, že jím může způsobiti, nebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí, při čemž žádná škoda nevznikla. Tím jest vyřízeno odvolání co do trestu. Soukr. účastník Jan Polívka se svým nárokem dle § 366 tr. ř. poukazuje se na pořad práva civilního.
Odvolací soud vychází ze zjištění prvého soudu. Soud I. stolice zjistil, že dne 24. října 1931 obžalovaní vedli býka do Rychnova n.Kn. na váhu, že býk ten měl pytel přes oči a veden byl za rohy na dvou vazácích, býk ten u váhy městské se něčeho ulekl, splašil a vrazil do krámu Polívkové a Jana Polívky a způsobil škodu na věcech. Soud prvé stolice shledal provinění obžalovaných v tom, že býk nebyl opatřen pouty na 
nohách, že splašiv se, utekl a ohrožoval bezpečnost lidí. Jisto jest, že býk náležel obžalovanému Františku Šklíbovi, byl v jeho detenci, dále tento obžalovaný jako majitel domácího zvířete dal jej odvést ze své usedlosti do Rychnova n.Kn. Není nějak prokázáno, že by obžalovaný František Šklíba věděl, že tento býk má zlou vlastnost: jedná se o domácí dobytče, vyvedené ze stáje, které se splašilo nezvyklostí na lidi a okolí. Druzí obžalovaní /Doležal a Kozel/ jednali z příkazu Františka Šklíby jako obžalovaného, jako osoby námezdné, jimž zvíře nenáleželo, nejsou tedy zodpovědni za to, že majitel zvíře nezaopatřil a byli také zproštěni / § 259/2 tr.ř./
Krajský soud v Hradci Králové oddělení VI. dne 23. června 1932.
My dodáme, že Polívkovi měli svůj obchod v domě Poláčkových – při pohledu ze Starého náměstí v levé dolní části. Starý pan Polívka potom vypravoval, že v té době, kdy tam býk vpadl, před jeho krámem stála šilhavá a rezatá Berta Poláčková (mladší sestra budoucího spisovatele), býk se jí lekl, a proto mu vletěl do výlohy. Fakt určitě však je, že si tu spoušť pan majitel nechal vyfotografovat, ty snímky se taky dochovaly a my je tu mámeJ V knížce Michelup a motocykl píše Karel Poláček o tom, že sem přijíždí k babičce na prázdniny z Prahy za kamarádem o rok starším Janem Polívkou, který půjde do kvarty, a že si tu opakují matematiku…
A kdo měl málo jednoho býka, posloužíme dvěma voly a textem na druhé straně této fotografie, pořízené před rychnovským nádražím roku 1916.