Zvítězí robot nad člověkem?
K této na první pohled provokativní otázce mě vedou některé věci, které kolem sebe vidím. Je jich mnoho, ale omezím se na tři poznámky, úvahy.
Když někdy doprovázím manželku na nákup, spočívá moje úloha v ukládání zakoupených věcí do igelitových tašek za pokladnou. Většinou, než stačím otevřít první tašku, oni na mě vždy připraví ty slepené, tak ta paní v pokladně stačí spočítat nákup za tisíc korun.
Pokaždé z toho mám komplex, co ta paní pokladní za pár okamžiků dokáže, já za tu dobu jak jsem se již přiznal sotva otevřu tu igelitku. 
Dokázala to ale ta paní pokladní, byla to ona, kdo zná ceny zboží, byla to ona , kdo to sečetl? Není ona ta paní pokladní jen takový dočasný doplněk robota, kterému dává zkontrolovat to zboží, což ji potvrdí pípnutím ,aby pak jí napsal, kolik že těch kaček má od zákazníka požadovat ?Vždyť jí i napoví, kolik má vrátit. Už jsou prý i obchody, kde nové roboty ty paní pokladní nepotřebují. Tak tady asi ten robot zvítězil, alespoň to tak vidím.
Robot je ohromný pomocník člověka, dělá za něho těžké práce, zdraví ohrožující práce, práce v obtížném a nebezpečném prostředí, ale zejména rozhodující měrou zvyšuje produktivitu práce. Šetří a nahrazuje lidskou práci. Může tedy být něčím jiným než přítelem člověka?
Díky robotům budou moci lidé stále méně pracovat a budou mít stále více zboží. Tedy robot je synonymum šťastných zítřků lidstva. Ale pouze za předpokladu, že to lidstvo to bude mít pod kontrolou, tedy , že to bude využito v zájmu lidstva, tedy té většiny, že se tomu uzpůsobí i to ostatní, tedy poměry a organizace společnosti.
Ono totiž je nebezpečí, že ten technický a ekonomický pokrok dosažený právě pomocí těch robotů se přeloží do praktického života jako další futrování již nyní přeplněných peněženek vybraných a pro tu většinu se přeloží, tedy promítne, jako ztráta zaměstnání.
Ale to jsou jen pochybnosti důchodce, ještě že kolem sebe vidíme něco právě odlišného.
Do třetice úvah se vrátím do dětství, vzpomínám si, jak se mi dostala do rukou kniha, kde se popisovalo, jak rostou ananasy ,bylo pro mě překvapením, že rostou na zemi, myslel jsem, že rostou jako kokosy ale divte se klukovi z předměstí Prahy.
Proč to připomínám? Napadlo mě totiž, zda pro současné děti ze sídlišť a satelitů, trávících čas u PC není znalost o tom jak a kde roste mrkev, petržel, cibule a česnek stejnou záhadou, jako pro mě byl ten ananas. Pochybuji totiž kolik z nich pomáhalo při jejich pěstování jako já či moji vrstevníci.
Uklidnila mě ale náhoda, když jsem si před několika dny povšiml, jak náš nejmladší vnuk, předškolák věkem, Pepa mastí na PC nějakou hru, ve které sázel mrkev, potom ji zaléval a i sklízel, ale tím nekončil, on to potom ještě na trhu prodával a tím získával body.
Takže mě překonal, já to od toho sázení, přes zalévání dotáhnul jen k té sklizni, on mě překonal, ještě tu mrkev prodal, a při tom si na ni na rozdíl ode mne na záhonku nikdy nesáhl.
Zda zde zvítězil robot, nebo vnuk Pepa a to nejen nad robotem ale i dědou nechám na vaší úvaze, jen se trochu obávám, aby pomocí robota (PC) nezvítězila virtuální realita nad tou normální realitou, tedy životem, kdy to že roste mrkev, cibule přináší radost, vůni a to ještě před tím, než skončí na talíři.
Jaroslav Petřík
