Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz   Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jednoho příběhu se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým  Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…
 
Tai

Je všeobecně známo, že v každé trochu větší české či moravské obci dnes najdeme vietnamského obchodníka. Ani v našem městečku tomu není jinak. Usadily se tady čtyři vietnamské rodiny. Ta první rodina-tehdy vlastně manželský pár- se u nás zabydlela už někdy v polovině 90. let minulého století. Začínali v malém stánku na místním tržišti, prodávali venku za každého počasí, a když byly v zimě ty nejkrutější mrazy, zahřívali se přituleni k sobě jako dva načepýření vrabčáci. Ona byla tehdy velmi mladá, snad něco málo přes dvacet, vždy úslužná a usměvavá. On vypadal o  dost roků starší, tvářil se většinou vážně a do diskusí se zákazníky se moc nepletl. Spíš se staral o to, aby nevázl přísun zboží.

Asi po čtyřech letech se uvolnila hned za tržnicí, na níž prodávali naši Vietnamci, prostorná prodejna. Nezaváhali a konečně měli střechu nad hlavou. Rozšířili sortiment, začalo se jim vést lépe, ale zákazníků si vážili stále stejně, a i když se mezitím v městečku objevila konkurence, jejich obchod nikdy nezeje prázdnotou.Právě naopak – milý úsměv, velká ochota a při větším nákupu i drobný „to dárek“ dokáží u zákazníků divy.

Za rok poté, co naši Vietnamci získali střechu nad hlavou, začala se „naše“ Vietnamka kulatit a pak na nějaký ten týden zmizela ze scény. Ne však nadlouho. A když se vrátila, rozrostlo se zařízení prodejny o dětský kočárek, v němž se rozkošnický protahoval rozkošný okatý a až neuvěřitelně hodný Vietnámek. A tak než se našla paní, která se o maličkého Nama začala starat v době, kdy jeho maminka byla v obchodě, měla prodejna o jednu atrakci víc. Zákaznice se téměř do jedné rozplývaly nad roztomilým plaváčkem.
Ale narozením Nama vietnamská překvapení neskončila. Když měl Nam asi 4 roky, objevil se najednou v prodejně asi desetiletý chlapec  se starším pánem - Vietnamcem, který-ač byl v civilu- držením těla a vybraným chováním dával najevo, že prošel kvalitní důstojnickou školou. Ten desetiletý chlapec byl Namův starší bratr, který zůstal ve Vietnamu, když rodiče odletěli do Evropy za prací. Vychovávali ho babička a dědeček a ten také chlapce teď přivezl za rodiči.

Chlapec se jmenuje Tai, dnes je tady už 3 roky, a protože se teď dostal na osmileté gymnázium, chodí ke mně, aby se zdokonalil v češtině. Je to kluk, jak má být - bystrý, zvídavý a živý, a tak s ním zažívám každou chvíli nějakou příhodu. Však uvidíte!
 
Helma a klíček
V rámci urychlení přesunu se Tai rozhodl, že k nám bude jezdit na kole, ačkoli cesta pěšky by mu trvala sotva 10 minut. A protože je člověk zodpovědný- a hlavně poslouchá své rodiče, nasazuje si i na tuto cestu cyklistickou  helmu. Helma je pěkná, s modrou metalízou, a Tai je na ni patřičně hrdý. Nenechává ji ani u nás v předsíni, helma musí vždy během hodiny trůnit vedle něho.

Když hodina skončí, dodržuje Tai svůj pravidelný rituál. Nejprve si dotazem ověří, jestli si dobře zapamatoval, kdy má přijít příště, pak schová sešit, Pravidla českého pravopisu a propisku do batůžku a pak dojde na helmu. Zálibně si ji prohlédne, setře z ní neviditelné smítko, obřadně si ji nasadí na hlavu a utáhne upevňovací řemínek. Pak vykročí do předsíně obout si boty.

Tady ovšem musím předeslat, že naše paneláková předsíň je jako dlaň a navíc velmi úzká, takže když se Tai předkloní, aby se obul,  opírá se pozadím o dveře do koupelny a hlava se opírá o  dveře tzv. úklidové skříně. A právě v tomto okamžiku vždy došlo k havárii. Jak se Tai rychle shýbal, vždy nabral hlavou klíček, který trčel ze dveří úklidové skříně, až to zadunělo. Hlava však už byla obrněná helmou, takže se Taiovi nic nestalo.Když se mu to přihodilo poprvé, ponechal situaci bez komentáře. Když ale stejně havaroval i při příští hodině, narovnal se a povídá mi se zadostiučiněním: „Tak teď už aspoň vím, proč ta helmá nosím!“
Míla Nová
Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
Za perlami Francie - 3
Za perlami Francie - 4
Za perlami Francie - 5
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 19.01.2008  18:56
 Datum
Jméno
Téma
 19.01.  18:56 Mila Prababičce a Ivanovi
 19.01.  18:15 Pavel
 19.01.  14:54 janina possum
 19.01.  11:50 possum Mila,
 19.01.  11:48 possum Ivane,
 19.01.  09:04 Ivan Vietnamstina
 19.01.  00:03 prababička
 18.01.  22:15 Mila Ivanovi
 18.01.  22:10 Mila Všem čtenářům - a Růžence zvláště :-))
 18.01.  22:03 Ivan Hlava zapometliva
 18.01.  22:00 Ivan Vietnamci
 18.01.  18:24 vasi.m
 18.01.  17:36 Ludmila T
 18.01.  13:03 Vesuvanka díky :-)))
 18.01.  10:00 Růžena
 18.01.  09:54 heroutova.vera
 18.01.  09:33 Kamila
 18.01.  09:28 Bobo :-)))
 18.01.  09:19 Pavel
 18.01.  08:52 janina
 18.01.  07:58 wiki