Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Boj s mořem
 
Říká se tady u nás trochu pyšně, že Bůh stvořil svět, ale Holanďané stvořili Holandsko. Ten kdo se trochu zajímá o historii této sympatické země, ležící z jedné třetiny pod úrovní mořské hladiny,  musí uznat, že na tom něco je.
Chtěl bych se zmínit o jedné zajímavé stavbě, která právě v letošním roce slavila pětasedmdesáté výročí svého trvání. Jedná se  o hráz, dlouhou 32 kilometrů, která spojuje provincii Friesland s Noord Holland, jménem Afsluitdijk. Tato hráz odděluje jezero Ijsselmeer od Severního moře. (Meer je opravdu holandsky jezero a zee je moře.)
Ke svému jménu přišlo toto „jezero“ později. Původně do něj ústila řeka Ijssel, která je jedním ramenem Rýna. Do roku 1280 byl od moře odděleno pevným pruhem pobřeží, který vzal za své roku 1280, kdy podzimní bouře tento ochranný pruh země protrhly, a daly tak vzniknout novému hlubokému mořskému zálivu.  Tento záliv byl, vzhledem k své poloze oproti moři Severnímu, pojmenován Zuiderzee - čili Jižní moře. Záliv se stále rozšiřoval, postupoval, až se dostal skoro k Amsterodamu.  Poté se tvar pobřeží ustálil v nynější podobě. To bylo přibližně v šestnáctém století. Kdysi byly v Ijselmeeru vybudovány přístavy pro lodi obchodní  flotily. Zpočátku velice čilý provoz byl postupně omezován, přístavy byly zanášeny pískem, který přinášela řeka Ijssel. Naplaveniny způsobily, že plavba až do Amsterodamu byla zcela znemožněna. Řešení problému přinesla stavba Severo
holandského a Severomořského průplavu. (1825 - 1876). Ale stále se přemýšlelo o tom, jak vytvořit kratší spojení mezi Frízskem a provincií Noord Holand. Nebezpečí záplav při podzimních bouřích bylo tak veliké, že se uvažovalo o vybudování zábran. Nejstarší dochovaný návrh je už z roku 1667. Ale byl v pozměněné podobě uskutečněn až o několik generací později. Teprve koncem 19.století vypracoval vodohospodářský inženýr Cornelis Lely projekt, který byl po první světové válce schválen. Napřed byl vybudován dvoukilometrový experimentální úsek od Amsteldiepdijku na ostrov Wieringen. S vlastní stavbou se začalo  v roce 1927 a dokončena byla 28.5.1932. Pobřeží se tím vlastně zkrátilo o 300 km  a Severní moře bylo „odsunuto“ z vnitrozemí o 85 km. Na satelitním snímku můžete vidět jak křehce a jednoduše  to  z výšky vypadá. Jako čárka. Ale byla to strašná práce.
Stavba nebyla od začátku nijak jednoduchá, předně se muselo nějak upevnit dno pro budoucí hráz. Byly zhotovovány rohože z rákosí, stejné, jakými Holanďané už po staletí zpevňují své hráze. Ty  byly pokládány na dno a zasypávány kameny  a betonovými bloky. Na kamení chudé Holandsko je muselo samozřejmě dovážet. Zajímavé je, že žulové a bazaltové kameny byly dováženy také z Československa. To vše se zasypávalo pískem a mezery se vyplňovaly rákosím. Pracovalo se bez ohledu na počasí, byl to vlastně dlouhý a hrdinný boj s mořem. Materál se dopravoval na několik ostrovů, které byly vybudovány jako prozatimní základny. Později  byly zrušeny. Bylo pamatováno i na vypouštění vody do Severního moře, proto byly vybudovány vodní propustě, kterými se při odlivu vypouští sladká voda do moře. Zároveň také propusti pro lodi, aby bylo zachováno spojení se Severním mořem. Je pochopitelné, že docházelo k protestům rybářů, kteří se obávali o svoji existenci. Tím, že bylo přerušeno spojení s mořem, docházelo postupně  k odsolení nově vzniklého jezera a mořské ryby se odstěhovaly. Také s tím se počítalo a později byly vysazeny nové druhy ryb, sladkovodních. 20.září 1932 bylo Zuiderzee (Jižní moře) oficielně přejmenováno na Ijsselmeer (Ijsselské jezero). Ijsselmeer je nyní největším zdrojem sladké vody v severním Nizozemí. Původně byla na hrázi jenom obyčejná silnice, ale později, když  byla hráz rozšířena na 90 metrů, byla vybudována čtyřproudová dálnice a v budoucnu  se počítá  také s železnicí. Je zajímavé, že se na hrázi vlastně stále pracuje. Moře je sice  o 20-40 centimetrů výše než hladina jezera za normálního stavu, ale rozdíl může být také 3 - 4 metry. Přesto se stále uvažuje o dalším zvýšení hráze, protože v poslední době časté bouře způsobují , že voda,  hnaná větrem, zasahuje až na dálnici, poškozuje jí a způsobuje  dopravní problémy. Uprostřed hráze je vyhlídková věž s maličkou restaurací a památník, který oslavuje budovatele této stavby, která je v odborném světě dosud považována za naprosto unikátní projekt .
Nakonec se zkouškami prokázalo, že rozhodnutí vybudovat Afsluitdijk bylo správné a proto se mohlo přikročit k dalšímu plánu se stavbou hráze spojenému. Ve třicátých letech se v Nizozemí počítalo s přírůstkem obyvatelstva a s nutností získat plochy  pro nová sídliště a zemědělskou půdu.  Proto bylo rozhodnuto v jižní části Ijsselmeeru vybudovat vysušením ostrovy, které by byly po určité době osídleny. Tak zvané poldery. Po polderu Wieringermeer na severu, se počalo s budováním dalších, Noordoostpolder, 480 km², Oost Flevoland 540 km² a Zuidelijk Flevoland 480 km². Tím vlastně vznikla nová, dvanáctá provincie, nazvaná Flevoland. Příprava půdy pro zemědělské využití je věda sama o sobě. Nejdříve je potřeba půdu odsolit, což se provádí položením rákosových rohoří na obnažené bahnité dno. Potom  se vysévá rákos, v moderní době z letadel, který svými kořeny patřičně půdy vysuší. Vzrostlý rákos se vypálí a popel vlastně půdu přihnojí. To se opakuje několikrát. Když konečně vznikne první vrstva ornice, vysází se na ní zelí, které dodá půdě další živiny. Teprve potom se může začít s pěstováním obilí. Zájemci o sedlačení na této nově získané půdě musí mít patřičné vzdělání, zemědělskou školu, a musí  se zavázat, že o svěřenou půdu budou vzorně pečovat. Také se musí zaručit, že se na polderu usadí natrvalo. O novou půdu, která se začalo přidělovat v roce 1955, byl  veliký zájem. Dávala se přednost sedlákům, kteří dostávali novou půdu jako kompensaci za půdu, která byla vyvlastněna pro nějaký veřejný zájem. Počátky byly dosti tvrdé, všechno na takovém novém polderu je ryze účelové, geometricky strohé, ale během let se podařilo tvrdou prací vytvořit útulné usedlosti, obklopené zahradami s květinami, se stromy a zelení jako na „staré pevnině“. To je totiž něco, v čem mají Holanďané staletou praxi. Aby nově získaná krajina vypadala přirozeně, nechaly se určité úseky svému osudu a tak  vznikaly lokality, kde je možno vidět stádo zubrů či koní tarpanů. Je zajímavé, že tarpani jsou vypouštěni i v jiných přírodních reservacích v Nizozemí, například okolo Maasu. Jediný původní ostrov, který zůstal, je ostrov Marken se svými typickými stavbami i obyvateli. Dříve býval tento ostrov při bouřích pravidelně pod vodou, proto byly mnohé  domy postaveny na kůlech. V nynější době byly kůly nahraženy betonovými sloupy. Vedle silnice, vybudované na hrázi je tento ostrov dosažitelný také lodí, která pravidelně spojuje tento ostrov s Volendamem. Také původní přístavy jako Hoorn, Medemblik a Enkhuizen ztratily mnoho ze své původní slávy, z těch dávných dob, kdy z nich vyplouvaly lodě do celého světa. Jenom v městě Hoornu  je ještě možno vidět na přístavní zídce bronzové sousoší malých chlapců,  hrdinů z knihy J. Fabricia „Plavčíci kapitána Bontekoea“. Z tohoto přístavu s přáteli nejméně  jednou za rok vyplouváme na kratší plavby po Ijsselmeeru. Pronajmeme si starý tjalk, loď typickou pro plavbu v mělkých vodách, pro jistotu i s kapitánem, abychom trochu okusili jaké to bylo dříve na moři. Vrzání ráhen, skřípot dřevěných částí lodi, zvuk větru v plachtách a šum vody kolem lodi, to je něco nezapomenutelného. V noci, když všechno spí, zůstáváme někdy za hezkého letního počasí na palubě,  pozorujeme  hvězdy a světla vzdálených lodí na vodě a posloucháme ticho, které  je rušeno jenom vlnami lehce narážejícími na bok lodi. Tak se dá nejlépe zapomenout na všechno kolem a ocitnout se na chvíli v minulosti.
Možnost pronajmout si loď pro takovou plavbu je bohatá, výběr je od malých škunerů až po velké plachetnice, i pro třicet lidí. Pobyt  a plavba na těchto lodích je vždy něco mimořádného, musí se také pomáhat se vztyčením plachet a můžete si zahrát i na kormidelníka. Vždy se vracíme velice  unaveni a trochu se nám delší dobu houpe zem pod nohama, ale zážitky jsou to jedinečné.
Pro profesionální rybáře nastal nový čas, mohou sice díky propustím vyplouvat i na moře, ale v jezeře se změnily se také ryby, převládají sladkovodní a také ještě ty, které snášejí lehce brakickou vodu.  Hráz má také svoje „údržbáře“, stáda ovcí, která spásají trávu a přitom svými kopýtky hráz  zpevňují. K tomu ještě má jejich maso  speciální lehce slanou chuť, stejně jako maso ovcí v Normandii a je proto dost žádáno kuchaři z dobrých restaurací.
Jako hold všem bezejmenným tvůrcům této hráze je uprostřed hráze u té vyhlídkové věže prostá socha jednoho ze statečných dělníků. Na začátku mostu stojí v bronzu vyvedený geniální inženýr Cornelis Lely. Jedna kopie je k vidění i v hlavním městě provincie, které jednou provždy nese jeho jméno: Lelystadt .
Ale skutečnými hrdiny Afsluidijku zůstávají obyčejní Holanďané, dělníci, kteří doslova holýma rukama, kámen po kameni tuto hráz postavili.
 
Karel A. Pokorný


Komentáře
Poslední komentář: 07.11.2007  05:14
 Datum
Jméno
Téma
 07.11.  05:14 kmet Tak toho dělníka, vlastně ten památník
 06.11.  22:55 Karel NL Pro růženu
 06.11.  19:50 Růžena omlouvám se za event. chyby v názvech
 06.11.  17:20 Karel NL Pro Iv
 06.11.  16:42 Ivo
 06.11.  12:57 wiki
 06.11.  11:47 Zdeněk
 06.11.  08:35 Olga
 06.11.  07:29 Pavel