Umím si představit, co vše se honí v hlavě některým čtenářům a čtenářkám, a tak mi na stará kolena nezbývá, než splnit očekávání mnohých a věnovat se i tomuto tématu. Speciálně o učitelích autoškol kolují všeliké fámy a nutno přiznat, že ne vždy jsou pouhou fantazií. Podobné fámy kolují i o lékařích a sestřičkách, šéfech a jejich sekretářkách, a i ty mívají reálný základ. V autoškolách to je, vlastně bývalo, o současnosti nemám znalosti, stejné. Ne každý šéf obtěžuje svou sekretářku, ne každý lékař honí sestřičky, ne každý učitel svádí své žákyně. Pravda je, že tak jako společná pohotovostní noční služba vytváří prostředí a příležitost, tak i v autoškole uzavřený intimní prostor vozu skýtá možnost sblížení, nemluvě o společně překonaných hrozbách provozu. Musí se ovšem sejít dva lidé, kteří jsou si vzájemně sympatičtí, mají k naskytnuté příležitosti podobný vztah a jsou ochotni podstoupit vznikající rizika. Býval jsem normální mužský, který příležitosti nijak nevyhledával, ale když se naskytla, a stálo to za to, nevzdoroval jsem. Za těch bezmála 20 let by to vydalo, řečeno s Jiřím Krampolem, ne zrovna na prvomájovou manifestaci, ale na slušnou frontičku na maso. Všechno má však své meze, a tak vám povím, jak mi je život připomněl.
To za mnou tehdy přišel dobrý známý a přimlouval se za vyškolení manželky svého kamaráda. Zrovna jsem sestavoval kurs, a tak jsem onu mladou paní ochotně zařadil a jen jsem se smál připomínce, abych se k ní choval slušně a nesváděl ji. Zpočátku byl náš vztah naprosto korektní, nebyla nijak nešikovná. Na jízdy chodila pravidelně, měla s maminkou domluveno, že jí bude jedno půldne v týdnu hlídat děti a ona bude mít volno na autoškolu, na nákupy a osobní věci. Náhoda tomu chtěla, že po několika týdnech jízd byla toho dne poslední žákyní a nechal jsem se odvézt domů.
„Nepozvete mě na kafe?“ zeptala se před barákem a já neměl nejmenší důvod říci ne. Líbila se mně. Konverzace se dostala na rodinné poměry, dověděl jsem se, že je manžel taxikářem, že celé noci nebývá doma, že si nemá s kým popovídat, a že už ji péče o jídlo a dětské zadečky přestává bavit. Ode mne se dověděla, že jsem rozvedený, ale že mám stálou přítelkyni. Rozhovor se stával důvěrnější a důvěrnější, vylévala si své srdce osamělé maminky a vše skončilo tak, jak ani jinak nemohlo.
Ukázalo se, že je vášnivou ženou, ochotnou udělat vše pro vzájemné dosažení nejvyšší rozkoše. Není divu, že jsme se dohodli na pokračování po příští jízdě za týden, na niž jsme se oba těšili.“Jsem tvou sexuální otrokyní“, šeptala mi do ouška, když jsme se napříště rozcházeli.
Pak to přišlo. V autoškole mě čekala naléhavá výzva, abych jí zatelefonoval. Začalo mi trochu mrazit v zádech, když jsem zvedal telefon.
„Stala se hrozná věc,“ začala. „Asi jsem nakažená kapavkou. Ty jsi v pořádku?“ ptala se nedočkavě.“Jestli ano, tak se hned dej vyšetřit, ať nikoho nenakazíš.“
Obestřely mě mrákoty a hned jsem začal uvažovat, zda jsem se od poslední návštěvy s někým nemiloval, zda jsem dokonce nemohl nakazit svou nastávající. Pak nastoupil zdravý rozum a já se vypravil do Lékařské knihovny, abych vyhledal informace o této nemoci. Zjistil jsem, že se dá snadno léčit antibiotiky a ulehčeně jsem vydechl. Ještě týž den jsem učil jednu zdravotní sestřičku, kterou jsem poprosil, zda by mi příslušná antibiotika nedodala, že nemám čas strávit půl dne kvůli angíně na středisku. Zajeli jsme do nemocnice a už za pár hodin po alarmující informaci jsem polykal antibiotikum.
Druhý den se má milovaná žačka opět ozvala, tentokrát provinile a téměř v slzách. „Představ si, že mě manžel obvinil, že má tu kapavku ode mne. Spustil na mne zhurta a já se přiznala, že jsme se spolu milovali.“
Mrákoty mne obestřely, každý den jsem očekával, kdy se objeví ramenatý taxikář, aby se se mnou vypořádal.
Nestalo se tak. Při jízdě další týden jsem se dověděl, že ani má milovnice kapavku nedostala, vše byl jen trik nevěrného taxikáře, který musel s barvou ven a potřeboval se před manželkou z nevěry vyvinit a srovnat manželské skóre. Naše zálety však skončily, ale jak vidíte, zůstaly navěky zapsány v mé paměti.
Mohu své čtenáře a čtenářky ujistit, že jsem po této lekci nadlouho sekal dobrotu…