Paradoxy èeštiny (16)
Zastavme se nyní krátce u velmi zajímavých èeských fenoménù, jako jsou pøechodníky. Pøechodník pøítomný vyjadøuje dìj souèasný a pøechodník minulý dìj pøedèasný a oba tyto slovesné tvary se v¾dy musí týkat stejného podmìtu. A vìzte, ¾e i Èech jako poleno se mo¾ná podiví, jaké vìty lze v našem rodném jazyce napsat, a budou gramaticky správné!
Nejprve z jedné vody na èisto pøehršel opravdu zajímavých pøechodníkù, nejprve pøítomných v mu¾ském rodì: jda, bì¾e, nesa, bera; v ¾enském a støedním rodì: jdouc, bì¾íc, nesouc, berouc; a v mno¾ném èísle: jdouce, bì¾íce, nesouce, berouce.
A pøechodníky minulé, v uvedeném poøadí : ubìh, ubìhši, ubìhše, povìsiv, povìsivši, povìsivše, byv, byvši, byvše, chtìv, chtìvši, chtìvše! Jak vidno – „chytrý“ poèítaè leccos chybnì podtrhl jako chybu! Úplnou raritou pak je, ¾e pøechodníky od sloves – jíst a jet – jsou stejné: jeda, jedouc, jedouce! A ještì nìkolik „pøechodníkových“ rarit. Klasickou „pøechodníkovou“ chybou je známá vìta: „Koukaje z okna, pršelo.“ A naopak zcela neuvìøitelnì je gramaticky správná vìta: „Strýèek, umra, velmi nás zarmoutil!“ To koukáte, co?
Co všechno se dá „dìlat“ s naší èeštinou a co ta chudinka snese, je opravdu k nevíøe. Tím samozøejmì nemyslíme její nechutné prznìní rùznými rádoby øeèníky a pisálky, ale tøeba i zcela nepatrné obmìny èeských slov nebo jejich normální èi naopak neobvyklé øazení do vìt. Jako pøíklad lze uvést známou zámìnu samohlásek v hezké lidové písnièce Holka modrooká, co¾ se líbí zejména dìtem:
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam!
Helke medreeké, nesedévej e peteke, helke medreeke, nesedévej tem!
Halka madraaká, nasadávaj a pataka, halka madraaka, nasadávaj tam!
Hilki midriiki, nisidívij i pitiki, hilki midriviki, nisidíij tim!
Hulku mudruukù, nusudùvuj u putuku, hulku mudruukù, nusudùvuj tum!
Ypsilon si mù¾eme odpustit, nebo» my Èeši ho pøi výslovnosti pøíliš od mìkkého „i“ (ioty) nerozlišujeme.
Myslím, ¾e tohle si nemù¾e dovolit ¾ádný jazyk, zejména ne angliètina, kde si pøece ètou své souhlásky podle toho, zda se jedná o slabiku otevøenou èi zavøenou a nìkdy si je ètou doslova, jak kdo chce! Ale ta písnièka jde ještì vylepšit, kdy¾ namísto samohlásek nasadíme tøeba naše slabikotvorné „r“!
Hrlkr mrdrrrkr nrsrdàvrj r prtrkr, hrlkr mrdrrrkr nrsrdàvrj trm!
Zkuste to zazpívat svým malým potomkùm a uvidíte, jaký budete mít úspìch! Klidnì mù¾u dát hlavu na špalek, ¾e tohle nezazpívá kromì nás Èechù nikdo na svìtì! Ani Edit Piaf se svým nádherným „R“, jak ho známe z její nesmrtelné písnì – Non, je ne regrette rien!
Pro tentokrát to snad staèí a pøíštì se podíváme na další „kouzla“ s písmeny naší abecedy.