Paradoxy èeštiny (11)
Ale nejen pøedponami a pøíponami ¾iv je náš rodný jazyk. Èeština se velmi èasto vyøádí i na vlastním základu nìkterých slov. A tak se èasto mìní kmenové samohlásky nebo se mìkèí kmenové souhlásky a v nìkterých pøípadech se doèkáme obou zmìn najednou, zejména pøi tvoøení zdrobnìlin. My Èeši to samozøejmì opìt vùbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteøí se to mají uèit. Sem tam, a to dokonce dosti èasto, se pak do tohoto zaplete i další pro nì zcela nepochopitelné znaménko, tedy tøeba krou¾ek nad „ù“. Jen velmi tì¾ko jim vysvìtlíme, ¾e sice máme vùni, ale kvìtina u¾ nevùní, ale voní, neplavec v tùni ¾e netùní ani netùnì, ale tone. Anebo dále, ¾e máme konì i koníka, ale na poli nemù¾e øehtat koò, ale kùò a pøitom mù¾e øehtat koník a ne kùník! Nezdá se vám, ¾e je to pìkný zmatek a pro cizince pak mo¾ná i zmetek? Pøi troše hledání bychom jistì našli celou øadu dalších pøíkladù. Vrcholem v tìchto pøípadech je pak ekvilibristika se slovem øeka, kde se mìní nejen samohláska „e“, ale i souhláska „k“. Máme tedy pouze øeku a øíèku a nikoliv øeèku, kterou náš poèítaè odvrhl i s velkým písmenem na zaèátku. A nikdo nám nenamluví, ¾e by nebylo od vìci, kdybychom si ta Pravidla èeského pravopisu v èeštinì trochu zjednodušili. Uvítali by to urèitì nejen cizinci, ale i nìkteøí našinci, kteøí tøeba u¾ léta marnì bojují za zjednodušení naší mateøštiny. A kdy¾ se musíme stále zabývat podtrháváním slov, která se nelíbí chytrému poèítaèi, vìnujme pár následujících odstaveèkù této problematice. Zkusili jsme tu moderní vymo¾enost trochu potmìšile zkoušet a zde jsou tedy výsledky, jak se rùzná slova líbila èi nelíbila tomu modernímu pøístroji.
Zcvrkl i zcvrknul se poèítaèi ze zcela neznámých dùvodù nelíbilo, ale frkl i frknul a cvrkl i cvrknul – ano! Poèítaè sice správnì pøijal dle souèasnì platných Pravidel èeského pravopisu slovo ha», ale u¾ ne ha»ový, by» by mìl, pøijal podtitulek, ale opìt špatnì podtrhl nadtitulek. Zajímavì se vyrovnal se slovem hobby, které uznal, i kdy¾ v Pravidlech je hoby, co¾ podtrhl. Bohu¾el ani nevíme, kdo nebo co ten pìkný zmatek v rùzných terminologiích zpùsobil. ®e by i programátoøi? Zcela neèekanì se tøeba poèítaèi líbí slova vìtšinou cizí, která jsou uvedena i ve zmínìných Pravidlech, ale jejich¾ význam nìkdy jen tì¾ko hledáme. Jen namátkou do této skupiny slov patøí podle abecedního poøadí: akácie, blanket, cicvár, èirykat, dahlie, eféb, fabion, garmond, holt, chmýr, imerze, jota, kalk, latén, mokrýš, nádrh, ob¾ínky, palisáda, renomé, sand¾ak, tiráda, úkropek, vindra, xerox, yzop, zátav a ¾ervé. Kolik z nich byste si troufli vysvìtlit? Nelíbí se ale známý krejon a lapsus èi starší èeská slova pumlíè, øemdih èi sla».
Ale konec kverulování, je opìt èas na pár absolutních rýmù:
Dosud se nenaplnil osud, mìl toti¾ klopýtnouti o sud.
V pøípadì, ¾e pejsci pošli, jejich ostatky mi pošli!
Zeptal se pøed kinem zabiják: „Copak to bylo za biják?“
Na moøském pobøe¾í v¾dycky se bojí,
pøílivu, odlivu, pobøe¾ních bójí.
Marnì na nás mapu loudil, proto stále kolem bloudil,
byl to toti¾ bøídil, auto blbì øídil.
V¾dy u ka¾dé druhé míle zatváøí se prostì mile,
obvykle se prvnì mýlí a¾ tak za desátou mílí.
Smáli se, ¾e pohoøí, pøesto zdolal pohoøí.