Ka¾doroènì si vìtšina lidí dává pøedsevzetí, která by chtìli plnit po celý rok.
Vìtšinou s vykonáním daných úkolù dlouho nevydr¾í. Mnoho novoroèních pøedsevzetí zaèíná slovy: musím (pøestat kouøit, dr¾et dietu, musím se zmìnit…) nebo mìl/a bych zaèít (cvièit, chodit víc pìšky, nesmím se rozèilovat) atd.
Kdy¾ se místo tìchto slov pou¾ije slùvko chci – hned je všechno jiné. „Chci“ vyjadøuje vlastní vùli, nic se nemusí, nic se nezakazuje, ani nic nevyèítá jako pøi slovì mìl/a bych.
Myšlenky a slova mají energii, která pùsobí podle zákona pøíèiny a následku. Z toho dùvodu je tøeba si uvìdomit, co øíkáme a na co myslíme. Myšlenky a slova mohou ovlivnit a zdravotní stav. Slovem mù¾eme pomoci, ale také velmi ublí¾it a ranit. Va¾me proto slova, která øíkáme jiným, a myšlenky, kterými hodnotíme sebe. Chovejme se ke ka¾dému tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám. Dùle¾itý je náš vnitøní rozhovor, jak mluvíme sami k sobì, jak se hodnotíme, zda jsme na sebe zlí, nespravedliví nebo se pøeceòujeme a vìdomì si l¾eme. Je tøeba se nauèit správnì se ohodnotit, vá¾it si sebe a mít se rád/a. Kdy¾ budeme k sobì upøímní, vytvoøíme si v mysli podmínky pro trochu vnitøního hormonu radosti – endorfinu. Ten se v krví zanese ke všem buòkám v tìle, ty zaènou dobøe pracovat a celý organismus bude v harmonii. Sna¾me se proto o pohodu v mysli, aby celé tìlo bylo v dobrém stavu. V¾dy» endorfiny jsou našimi vnitøními léèiteli. Tìlo se chová podle toho, naè myslíme, èemu vìøíme a jaké máme pocity. Kdy¾ budeme chodit vzpøímenì se zvednutou hlavou a s úsmìvem na rtech, navodíme si té¾ pøíjemný - pozitivní - stav mysli.
To ostatní – pøestat kouøit, správnì se stravovat, pravidelnì cvièit a chodit na procházky – ji¾ pøijde samo. Hlavní je pravidelná tvorba endorfinù.
Jaké by tedy mìlo být novoroèní (èi pozdìjší) pøedsevzetí?
Nebudu se trápit pro malièkosti, naopak – budu se radovat z malièkostí.