Lovoš je obdobnì jako Milešovka poutním místem milovníkù Èeského støedohoøí. Naše malá parta, která si dala pøíhodný název "Poutníci Èeského støedohoøí", vystupuje k vrcholu Lovoše nìkolikrát za rok, aby se poklonili krásám støedohorské krajiny vèetnì Labe, které jí protéká v hlubokém nádherném kaòonu. Krajina v rùzníém roèním období a dokonce i za ka¾dého poèasí, nabídne nìco nového a zajímavého, èím pøekvapí, a to platí nejen o Èeském støedohoøí, ale o pøírodì vùbec.
14. záøí 2002 vystupujeme z vlaku v Malých ®ernosekách, odkud se vydáváme po ¾luté znaèce podél Milešovského potoka, jeho¾ prùzraènou vodu obdivujeme. Pøíroda na nás dýchla u¾ podzimem, listy stromù a keøù zaèínají chytat ponenáhlu na¾loutlé a karmínové odstíny a nìkteré se ji¾ snášejí k zemi. Naše cesta vede smíšeným lesem dubù, habrù a bukù. Na západní stranì Malého Lovoše (Kybièky), tvoøeného znìlcem, vyvolal náš obdivi teplomilný kaštanovník jedlý (Castanea sativa). Kvetou u¾ jen ty opozdilejší rostliny, zvonky, øebøíèek, chrpa luèní a jestøábník.
Tušíme, ¾e v èedièových skalkách Velkého Lovoše se setkáme s více druhy kvìtù. Poèasí nám pøeje, i kdy¾ pøedpovìï pro severní Èechy moc pøíznivá nebyla. Je typické "babí léto", sluníèko pøíjemnì høeje. V lese na nás obèas upozorní svým køikem sojka, poznáváme hlas ¾luny, datla èerného a brhlíka.
Naše cesta pokraèuje po modré znaèce, a to u¾ jsme ve svahu Velkého Lovoše. Po chvíli se nám otevøe pøekrásný pohled na Kleteènou, Milešovku, Ostrý, Milešovský Kloc a další kopce. Díváme se na nì s nábo¾nou úctou. Pak pokraèujeme dál. Po levé stranì nás zaujmou skalky poskládané z rùznì velkých pravidelných i nepravidelných èedièových sloupkù. Zdejší pórovitý èediè víc ne¾ kde jinde vydává svìdectví o vulkanických dramatech Zemì.
Vpravo je jeden z nejstrmìjších a nejhlubších srázù kamenné suti, s jakým se mù¾eme ve Støedohoøí setkat. Mezi kameny vyrùstají malé doubky a lipky. Otevírá se pøed námi další úchvatný panoramatický pohled na Hazmburk, Ovèín, Boreè, Sutomský vrch, Jezerku, Koš»álov, Vršetín, Dìkovsku, Solanskou ùhoru, Brník, Srdov a Oblík.
Prohlí¾íme si pozornì i skalky. Ohnìm zrozený ¾ivotadárný kámen je èasto ozdoben kresbou rùznì zbarvených lišejníkù, mezi jednotlivými kameny se uchycují rostliny. Ty odkvetlé nás zaujmou zejména tvary listù. Nìkteré ještì kvetou - ¾lutì kvetoucí mochna, hvozdík kartouzek, hadinec obecný, zvonek kopøivolistý s drobnými kvítky, bíle kvetoucí èistec pøímý a kakost krvavý. Mateøídouška na sebe upozorní vùní. Na skalním ostrohu pod pøíkrým su»ovým svahem zahlédneme ¾lutì kvetoucí rostliny s dlouhými stonky, k nim¾ si netroufáme slézt, abychom je blí¾e urèili. Tu a tam prolétnou motýli - menší perle»ovec a ¾lu»ásek.
Potkáváme turisty a také skautský oddíl. "Tady je tak nádhernì!", zvolá nadšenì ke svým kamarádùm malý skautík - zøejmì tento oddíl navštívil Støedohoøí poprvé. Všichni se tu rozhlí¾ejí do kraje a zajímají se o jednotlivé kopce. Máme radost, ¾e Støedohoøí se tìší jejich zájmu. A to u¾ jsme na vrcholu, odkud je rozhled do všech stran. Velkým kontrastem støedohorským kopeèkùm i Krušným horám je pak rovina smìrem k Praze, jí¾ dominuje Øíp. Panoráma krajiny dokresluje modrá obloha s bílými kumuly zajímavì seøazenými do øad. Rozhlí¾íme se do kraje, ale pozorujeme i všechno kolem nás, zejména skalky s kvìtenou. Zaujmou nás zvláštnì rostlé duby, které jsoul nízké s rozlo¾itými korunami, stromy podobných tvarù nacházíme na jihu Evropy.
K dovršení naší radosti pøilétá "On".... "Podívejte se, to je perla Èeského støedohoøí!", upozorním na otakárka fenyklového, který kolem nás poletuje, usedne na nejbli¾ší kámen a rozevøe svá nì¾ná køídla proti slunci. Jako by nám chtìl udìlat radost... Pozorujeme motýla nejménì dvì minuty ne¾ odletí. Poslední dotek léta...
My pak usedáme na vyhøáté kameny plní krásných a hlubokých dojmù. Jsme š»astni. Všichni lidé, kteøí doputovali a¾ sem mají jistì stejné pocity jako my. A v tom je kouzlo Lovoše a celého Støedohoøí, které dovede pohladit po duši a rozdává lásku kolem sebe. Emil Filla kdysi øekl: "Nikde není tak krásnì jako tady...", i kdy¾ samozøejmì i další naše krajiny mají své kouzlo, jen je umìt najít.