AMERIÈAN Z MORAVIÈAN
Kamarádka Hanka z Loštic øíká Vladimírovi „Amerièan z MORAVIÈAN”. Vladimír pochází z Moravièan, ale proè Amerièan?! Prý z recese a také, ¾e se to hezky rýmuje. Urèitì je to proto, ¾e od mládí nemìl stání a stále ho to z tìch malebných Moravièan nìkam hnalo. Nejdøíve do Èech, kde se jeho osud setkal s mým, a proto¾e mì poøád ujiš»oval, ¾e nám spolu bude lépe na Hané, odstìhovali jsme se tam. Nejprve do Moravièan a potom do Olomouce. Hanièka pøi ka¾dé návštìvì opakovala, ¾e je dobøe, ¾e se Amerièan navrátil na Moravu.
V Hance jsem získala výbornou kamarádku i celé její rodiny si moc vá¾ím. Kdy¾ jsme se vypakovali do Austrálie, stále Vladimírovi zùstala americká pøezdívka. Australan z Moravièan? Nìjak se to nerýmuje. Tak¾e s toulavým Amerièanem z Moravièan se naše rodinka dostala k protino¾cùm.
Vznikl tu však jeden háèek. Pan Amerièan bìduje:
“Co by bylo s naším osudem, kdybychom zùstali v Moravièanech? Taková krásná vesnice a to mládí, co jsem tam pro¾il, tak to bych pøál snad ka¾dému. Abych však øekl pravdu, tak ta Austrálie není špatná a pro¾ili jsme tu také moc zajímavých vìcí!”
„No vidíš, však jak øíkáš, zle tu není a do Moravièan se mù¾eš stále navracet a to také dìláš.“
„Tohle u¾ mi nedìlej! Nejdøíve mì pøesvìdèíš rodnou vlast opustit i kdy¾ moc dobøe víš, ¾e jsem nechtìla. A vùbec, v té tvé krásné Moravì jsem si zvykla ú¾asnì, nebo» jsem díky Tobì poznala vynikající lidi. Teï, kdy¾ jsem navykla tady, tak ty takhle zaèneš? ®e co kdyby?!
Tak abys vìdìl moravièanskej, nám všem odešlým se obèas stýská po rodné hroudì, a proto se ka¾dý rád navrací tam, odkud pochází. Máme i to štìstí, ¾e se politická situace obrátila a ta ú¾asná mo¾nost návratu tady je. Co bys, Amerièane, dìlal, kdyby dveøe byly stále zavøené?“
„Amerièane odpovìz? Nemáš slov, Hanáku?! Já u¾ se nikam nepøesunuji!!!“