Vladimír se stìhuje do Canberry
To bylo radosti po šesti mìsících vidìt Dianku a moji maminku. Maminku jsme si pozvali na celý rok, abychom s ní mohli opakovat to, co pro¾ila moravièanská babièka.
Vladimír dokonèoval kurz grafického návrháøe a já jsem stále brousila v novinách, co za práci s tím diplomem by mohl dìlat. Padl mnì do oka inzerát z Canberry.
Královská mincovna v Canberre hledá grafického návrháøe na mince a medaile. Podmínkou
také bylo, ¾e svùj návrh po schválení komise musí být schopný pøenést do sádry, to znamená vytvoøit reliéf. Potom by byl výrobek vhodný se pomocí jistého pantografu zmenšit na velikost po¾adované mince.
Mìl obavu, proto¾e byl na toto místo vyhlášený celoaustralský konkurz. Nakonec se odhodlal a na toto èíslo z inzerátu zavolal. Pozvali ho na rozhovor. Tam se setkal s dvanácti dalšími uchazeèi. S sebou si pøinesl fotografie prací, o kterých si myslel, ¾e by bylo vhodné je porotì ukázat.
Komise s ním hovoøila a ¾e do 14 dnù dostane vyrozumìní.
Èekali jsme napnutì. Já jsem vìøila, ¾e to dobøe dopadne. On se podceòoval, jak se u nìho èasto stává. Prý nemá šanci, ¾e tam byli Australané s vynikající angliètinou, a on ¾e tam z trémy koktal a zaplétal se. Kdy¾ se však ozval telefon a zvali ho do Mincovny do týmu, nemohl uvìøit tomu, co slyší.
Problém však byl, ¾e bychom se museli pøestìhovat do Canberry. Já jsem mìla sepsanou smlouvu na business a mìli jsme tu maminku. Tak jsme se rozhodli, ¾e tam pojede Vladimír sám. Co kdy¾ se mu ta práce nebude líbit? Co kdy¾ se jim on nebude zamlouvat?... A¾ se uvidí, co a jak, tak se za ním pøestìhujeme.
Odjel sám a já jsem dr¾ela palce, a» vše dobøe dopadne a v práci se mu líbí.
Zdálo se, ¾e je to práce kreativní a zajímavá.
Camberra je od Melbourne asi 670 kilometrù vzdálená. Prvních ètrnáct dní mu Mincovna platila nájem v hotelu. Mezitím si musel hledat své bydlení. Našel si byt nedaleko Mincovny.
Tím se stalo, ¾e já v Melbourne platila nájem a on v Canberre. Bylo to však doèasné.
Zpoèátku nás ka¾dých ètrnáct dní navštìvoval na víkend. V pátek po práci sedl do auta a jel za námi. Pøijel v¾dy v noci, no a v nedìli po obìdì odjí¾dìl. Potom se rozhodl, ¾e jednou za mìsíc to postaèí. Mìla jsem strach, kdy¾ po práci unavený øídil. Jednou se mu stalo, ¾e mìl mikrospánek pøi jízdì a ocitnul se v protismìru.
Zavèas se ale probral, tak¾e se vyhnul havárii. Nemìli jsme zájem, aby se zranil, nebo nìco jiného a nedej Bo¾e, zabil.
Moje maminka mi moc pomáhala. Vaøila, kdy¾ jsem pracovala, uklidila mi, byla to vynikající pomoc.
Vladimírovi se v Mincovnì líbilo. Mìl výborný kolektiv. Jeho šéf byl Nìmec, kolega, další návrháø, byl Polák. Velmi brzo se zapracoval a tvoøivá práce se mu zamlouvala. Hlavnì kdy¾ dostal pochvalu a ocenìní. Vypadalo to, ¾e nás budoucnost èeká v Canberre. A zaèalo se pøemýšlet, co udìlat, abychom byli zase spolu.