Není v celém kalendáøním roce tak láskyplný èas jako køes»anské Vánoce. Jistì ve své duši a také nahlas za nì dìkujeme. Komu jinému ne¾ Pánu Bohu.
Dìkovala jsem rodièùm a jsem jim velmi vdìèná, ¾e stále dnes cítím, ¾e potøebuji dìkovat.
Jako naprosto neoèekávané pøekvapení jsem dostala od jedné krajanky, která se po mnoha letech vrátila do své vlasti a jejího rodného mìsta.
V¾dy psala velmi pìknou a dobrou poezii a nyní její dárek je její další kní¾ka poezie s názvem „Dìkuji“.
Slaví letos devadesátiny a já jsem oslavila osmdesátiny, tedy jistì obì dìkujeme.
Pøeèetla jsem všechny ty verše a ètu je stále znovu a hned pøi prvním ètení mì zaujala poslední sloka jedné básnì.
Nic není samo od sebe.
Svìt vytvoøil jsem pro Tebe,
bych mohl dát Ti vše, co mám.
Otcovsky Tebe miluji…
Jak málo øíci :“Dìkuji“!!!
A potom musím dodat ještì jednu celou báseò.
Dìkuji
Malé je slovo „Dìkuji“,
a pøece jsou v nìm galaxie,
neznámé oázy vesmíru,
ve kterých duše ¾ije.
Krátké je slovo „Dìkuji“,
kdo k nìmu se nepøiblí¾í,
nespatøí hladiny hluboké,
ve kterých se srdce zhlí¾í.
Skromný je výraz „Dìkuji“,
však ka¾dé písmeno hoøí
rubíny krve a perlami myšlenek
v srdci moøí.
Milí pøátelé a ètenáøi SeniorTipu, v této dobì Vánoc se musím s vámi podìlit o tuto poezii, bylo by velice sobecké nechat si ji jen pro sebe.