Knihy Bo¾eny Šamánkové
Paní Bo¾ena Šamánková byla velmi skromná ¾ena, která celý svùj ¾ivot tì¾ce pracovala. Ještì kdy¾ ji¾ byla témìø devadesátnice a bydlela ve státním bytì v Croydon Park, pomáhala velmi èasto mladším, ale tìlesnì neschopným spolubydlícím, tu vìšet prádlo, dojít na nákup a podobnì. Pomáhala v¾dy všem potøebným a ještì dokázala psát o svém ¾ivotì.
Odvahu k vydání ¾ivotopisných románù jejím dìtem dodaly posudky Vladimíra Škutiny, spisovatelky Blanky Kubešové a spisovatele dr. Strnada. Kdy¾ se rukopis první práce Bo¾eny Šamánkové dostal do rukou V. Škutiny a Blanky Kubešové, pøedali ho k pøeètení dr. Strnadovi. Ten pøímo do strojem psaného rukopisu udìlal naprosto zdarma edici.
To jistì dìti autorky povzbudilo a knihu nechaly vytisknout. Potom postupnì následovaly další tøi knihy a útlá kní¾ka poesie.
První literární pokusy Bo¾eny Šamánkové vznikly jako dárek pro jejího otce, který tehdy bojoval v první svìtové válce. Napsala verše pro nìj do školního sešitu. V Praze tìsnì pøed druhou svìtovou válkou vydala malou sbírku básní „Jak ¾ivot šel.“
Její první knihu vydanou v Austrálii s titulem „Útìk z domova“ napsala pùvodnì jen pro své dìti, aby mohly lépe pochopit proè musely opustit svùj domov. V krajanské komunitì v Austrálii mìla kniha okam¾itì úspìch. Mnozí èeští exulanti z konce ètyøicátých a poèátku padesátých let pro¾ívali podobné útrapy útìku jako Bo¾ena Šamánková, její man¾el a tøi malé dìti, kdy¾ šli v zimì, v noci, pìšky pøes zasnì¾ené hory.
Po této knize následoval další autobiografický román „Andìlské schody“. Tato kniha je peèlivým a velmi zajímavým popisem ¾ivota na jihoèeské vesnici, se všemi zvyky a tradicemi, tak jak jej vidìla a pro¾ívala malá Bo¾enka, a¾ pøes její pozdìjší odchod do slu¾by v Jindøichovì Hradci a nakonec a¾ do Prahy.
Následovala kniha s titulem „Perpetuum mobile“, která je vlastnì závìreènou èástí trilogie, je¾ zaèíná „Andìlskými schody“. Líèí obtí¾né zaèátky po pøíjezdu lodí z Evropy do Austrálie, rozvíjející se osud rodiny a zabývá se i osudy jiných èeských exulantù té první vlny po komunistickém puèi. Jedna vìta z této knihy vypovídá vše „ nechtìla jsem nic, ne¾ pracovat a zajistit dìtem klidný domov, ne¾ se postaví na své vlastní nohy.“
Poslední pak je kní¾ka povídek „Opál na dlani“. Velmi neobvyklé zá¾itky z autorèina ¾ivota, které ji provázely ji¾ od dìtství, jsou jistì pro ètenáøe znaènì nevšední, ale rozhodnì víc ne¾ zajímavé. Povídky v druhé èásti knihy vyprávìjí o ¾ivotì ve známém opálovém nalezišti, mìsteèku Lighting Ridge, kde man¾elé Šamánkovi pro¾ili nìkolik let a¾ do smrti pana Šamánka. Bo¾ena Šamánková se potom vrátila do Sydney.
„Z Lighting Ridge jsem se odstìhovala, kdy¾ Toník po krátké nemoci zemøel.
A najednou to všechno byl jen neskuteèný sen. Tøináct rokù poznávání úplnì jiného ¾ivota. Ještì teï po dalších šestnácti letech se mi zdává, ¾e kopu pod zemí, barva opálù se mìní jako obloha ze zelené do pomeranèové a potom do zlaté. Dr¾ím je v sevøené dlani, abych je neztratila a kdy¾ se probudím jsem zklamaná, ¾e moje dlaò je prázdná.“
Z dìtí Bo¾eny Šamánkové ¾ije v Sydney její nejmladší syn Jaroslav. Dcera zemøela v roce 2009 v Americe a nejstarší syn Gustav zemøel bohu¾el ještì za matèina ¾ivota, v roce 1999.