nejrùznìjších událostí v nezmìnitelné posloupnosti, ale všichni máme køestní jména, která do nìj byla po staletí zapisována. Zvyk obsadit všechny dny kalendáøního roku jmény se rozšíøil v poèátcích køes»anství, a jmen je dnes podstatnì více ne¾ dnù v roce. Proto není nic neobvyklého, ¾e na ka¾dý kalendáøní den pøipadá hned nìkolik jmen najednou.
V našem seriálu pátráme po jejich pùvodu nebo si pøipomínáme tøeba významné nositele tìchto jmen. Budeme rádi, kdy¾ nám v tomto hledání pomù¾ete. Víte-li nìjakou legendu nebo znáte-li pøíbìh, pojící se se jménem v kalendáøi, napište nám ho (info@seniortip.cz) a staòte se spoluautory tohoto seriálu.
Svátek má Ludmila
Dnes obèanský i církevní kalendáø uvádìjí, ¾e má svátek Ludmila. Toto slovanské jméno znamená lidu milá. Nemusíme asi pøipomínat známou nositelku tohoto jména v èeských dìjinách. Byla oblíbena u celého národa a po její smrti úcta k ní ještì vzrostla. O jejím ¾ivotì existuje øada legend, vzájemnì si však odporují. Jedni historici tvrdí, ¾e byla dcerou kní¾ete Slavibora, jiní, ¾e byla pùvodu srbského. Jisté je, ¾e byla man¾elkou pøemyslovského kní¾ete Boøivoje I., s ním¾ pøijala kolem roku 883 na Velké Moravì køest. U Ludmily nešlo jen o gesto, ale o zásadní a hluboký zlom v jejím ¾ivotì. Po smrti Boøivoje nastoupil na trùn starší syn Spytihnìv, a kdy¾ i on zemøel, usedl na pra¾ský trùn syn Vratislav I. Také on však brzy zemøel a vlády se za nezletilého syna Václava ujala jeho matka Drahomíra.
Ludmilin vliv na budoucího kní¾ete Èechù, vnuka Václava, nebyl po chuti jeho mocichtivé matce Drahomíøe a nechala na Hradišti Tetínì Václavovu babièku zavra¾dit. K tomu najala dva vrahy Turmana a Gomora, kteøí 15. záøí památného roku 921 Ludmilu uškrtili. Povìst vypráví, ¾e se tak stalo na kamenném polštáøi, kde nebohá ¾ena pokornì lehávala pøi svatém rozjímání. Jako vra¾edný nástroj pou¾ili její vlastní závoj.
Drahomíra pak kázala pochovat mrtvou mimo vdovský Ludmilin dvorec, na kopci nad øekou. Kdy¾ hrobník nesl mrtvé tìlo, klopýtl, nechtìlo se mu dál nést tí¾ivé bøemeno a zakopal je na plošinì pøed svým srubem. Nedlouho potom šel tudy slepec a znenadání prohlédl. To bylo znamením pro hledaèe záhad, kteøí v tom místì odkryli tìlo umuèené svìtice a našli té¾ Ludmilin závoj. Pøišel však pøíkaz spálit ho. Všichni pøihlí¾ející vidìli bìlavý pruh látky v plamenech, byl však vyta¾en z ohnì zcela neporušen. To vyprávìli oèití svìdkové, zapsaní v první èeské kronice. Drahocenný závoj se podle podání starcù zachoval v pøemyslovském pokladu do dnešních dnù.
Tìlo svaté Ludmily bylo pak ulo¾eno na høbitùvku uvnitø kní¾ecího dvorce. Leè nezùstalo tam nadlouho. Kdy¾ se Václav ujal samostatné vlády, rozhodl se pøenést ostatky své drahé babièky a vychovatelky do Prahy. Podnes pøicházejí poutníci k jejímu hrobu do kostela sv. Jiøí na Hradèanech. Na tetínském høbitovì, pøedchozím místì Ludmilina odpoèinku, se od té doby u¾ nepochovávalo, nebo» kdykoliv tam nìkoho pohøbili, jeho tìlo bylo v noci vyvr¾eno ze zemì. Proto brzy po smrti svaté Ludmily byl pro okolní lid zøízen na nedalekém skalním výbì¾ku zvláštní høbitov pøi kostele sv.Jana Nepomuckého. Tak to zaznamenal kronikáø Václav Hájek z Liboèan, který v letech 1527 a¾ 1533 pùsobil jako duchovní v tetínských kostelech.
I kdy¾ legendy, vèetnì tìch o Ludmile, nemají ambice historických dìl, pøesto nám dávají nahlédnout do doby svého vzniku. Legendy stále patøí ke kulturním odkazùm našich pøedkù, které o nich mnohé vypovídají.
nejrùznìjších událostí v nezmìnitelné posloupnosti, ale všichni máme køestní jména, která do nìj byla po staletí zapisována. Zvyk obsadit všechny dny kalendáøního roku jmény se rozšíøil v poèátcích køes»anství, a jmen je dnes podstatnì více ne¾ dnù v roce. Proto není nic neobvyklého, ¾e na ka¾dý kalendáøní den pøipadá hned nìkolik jmen najednou.
Dnes obèanský i církevní kalendáø uvádìjí, ¾e má svátek Ludmila. Toto slovanské jméno znamená lidu milá. Nemusíme asi pøipomínat známou nositelku tohoto jména v èeských dìjinách. Byla oblíbena u celého národa a po její smrti úcta k ní ještì vzrostla. O jejím ¾ivotì existuje øada legend, vzájemnì si však odporují. Jedni historici tvrdí, ¾e byla dcerou kní¾ete Slavibora, jiní, ¾e byla pùvodu srbského. Jisté je, ¾e byla man¾elkou pøemyslovského kní¾ete Boøivoje I., s ním¾ pøijala kolem roku 883 na Velké Moravì køest. U Ludmily nešlo jen o gesto, ale o zásadní a hluboký zlom v jejím ¾ivotì. Po smrti Boøivoje nastoupil na trùn starší syn Spytihnìv, a kdy¾ i on zemøel, usedl na pra¾ský trùn syn Vratislav I. Také on však brzy zemøel a vlády se za nezletilého syna Václava ujala jeho matka Drahomíra. 
pokornì lehávala pøi svatém rozjímání. Jako vra¾edný nástroj pou¾ili její vlastní závoj.