Novoroèní zvyky a obyèeje
Nový rok - to je pojem, který ka¾dého z nás pøinutí k zamyšlení a rekapitulaci toho, co se událo v roce minulém. Pøi tomto úètování se rodí nová a nová pøedsevzetí. Tøeba, ¾e: Silvestrem jsme skonèili s kouøením, jiní jsou pøesvìdèeni o zahájení hubnutí a také více pohybu si slibujeme. Zkrátka, mìsíc leden se mù¾e pyšnit tím, ¾e se v nìm rodí nejvíce pøedsevzetí. Zároveò je ale leden mìsícem, po kterém z vìtšiny z nás pøedsevzetí vyprchají. Tak snad si popøejme, abychom se ve zdraví doèkali dalšího nového roku a mohli si tak opìt slibovat...
K významnému dni, jako je Nový rok, se vá¾e øada zvykù, z nich¾ nìkteré jsou zachovány dodnes.
Peníze, štìstí
Kdo má na Nový rok pøi sobì peníze, bude jich mít dostatek celý rok. Peníze se budou dr¾et i toho, kdo si na Nový rok k obìdu uvaøí èoèku.
Co se však na Nový rok nemá v ¾ádném pøípadì pøipravovat jsou kuøata, krùty, husy, kachny, zkrátka nic co má peøí. To proto, aby neuletìlo štìstí. Proto se zpravidla v prvních hodinách Nového roku vaøil vepøový ovar. Má to ještì jeden další významný dùvod – prasátko je pova¾ováno za symbol štìstí. Tìm, kterým ho v tomto roce pøejeme, bychom ho mìli vìnovat alespoò v keramické, sklenìné èi jiné podobì.
Obleèení a hádky
Na Nový rok bylo snahou mladých i starých, bohatých i chudých, obléknout se do nìèeho nového. Kdo si nemohl dopøáti odìvu svrchního, mìl snahu mít novou alespoò nìkterou spodní èást. Ka¾dý se hledìl vyhnout všem nepøíjemnostem a hádkám, nebo» jak na Nový rok tak po celý rok. Byla- li v den Nového roku nepohoda, soudilo se, ¾e bude celý rok nepohoda a špatné poèasí.
Na Nový rok nastupovala mu¾ská èást èeledì do slu¾by, ¾enská èást slu¾ebnictva odcházela „na vagace“, které konèily na Tøi krále. O vagacích slu¾ky kromì bì¾ného úklidu nedostávaly ¾ádnou jinou práci, zbýval èas na opravu svého vlastního odìvu a na návštìvy svých pøíbuzných a známých.
Slu¾ky, které pøi vagacích zùstávaly u hospodáøe, mìly nárok na pøízi, kterou si za tu dobu napøedly. Ka¾dá slu¾ka dostávala velkou mákem plnìnou buchtu. V bohatších rodinách dostávala slu¾ebná ještì chléb pro svou rodinu.
Na Nový rok chodívali po koledì hlavnì obecní zøízenci – listonoš, kominík, ponocný, hrobaø, kostelník i obecní strá¾ník. Pozdìji chodívaly koledovat také dìti.
Po koledách chodili s tzv. bukaèem – d¾bánkem pota¾eným kù¾í. Tak si vytvoøili malý bubínek. Nástroj vydával temný bruèivý zvuk, kterým se doprovázelo koledování:
Co bruèíš bukaèi,
o té naší Káèi.
Káèa není doma,
šla do Betléma,
V beraním ko¾iše,
poprosit Je¾íše,
Je¾íška malého,
novì narozeného,
aby jí daroval
mu¾íèka hodného.
Koledování, tento zajímavý a velice hezký obyèej je v pramenech dolo¾en od 14. století. Šlo v¾dy o obchùzky po jednotlivých staveních. Ke koledám patøila také øíkadla, zpìvy a hry o narození Pánì a samozøejmì také obdarování koledníkù.
Ludmila Holubová
* * *
Dìkujeme všem za velmi milá slova uznání jednak v jednotlivých zaslaných pøáních, ale i v komentáøích. Je to velmi povzbuzující, ale je tøeba podìkovat i za pøíspìvky autorùm èlánkù bez kterých by web nebyl nièím. Jsme rádi ¾e je pøispivatelù stále více. V neposlední øadì patøí díky i návštìvníkùm stránek, tìch také stále více pøibývá, a tak všichni dohromady tvoøíme tým dobrých pøátel. A øíká se, ¾e pøátelství je víc ne¾ láska, a tak si pøejme, aby i tento rok byl jenom pøátelský, bez svárù a zášti.
Do nového roku hodnì pohody, š»astné náhody, ¾ádné nehody, bezvadné pøíhody a ¾ádné problémy za celý redakèní tým všem pøeje Ludmila