Pøi práci pøemýšlím èesky
aneb na kus øeèi s Jerry Norkem, farmáøem v Saskatchewanu (vybráno z archívu).
Obývací pokoj ve staré chalupì Jerryho Norka byl bibeloty tak pøeplnìn, ¾e jsme se stì¾í vešli na polštáøky doslova zasypaný gauè. Chalupa je, pravda, velmi stará, ve stínu stejnì starých stromù, ale pøed ní jsem napoèítala i tøiadvacet moderních sil. Samozøejmì, ¾e povídání zaèalo farmou.
„Obhospodaøuji celkem dvatisícepìtset hektarù a jsme na to tøi: já, syn a ze»“, øíká Jerry Nork.
Nezbývá, ne¾ se podivit – tak velká rozloha a tak málo pracovníkù?
No, na jaøe, kdy¾ oséváme a na podzim, kdy¾ sklízíme, sjednám ještì dva lidi.
(Na jednoho pracovníka celých pìt set hektarù (!), jen¾e tenhle údiv si u¾ nechám pro sebe)
Široké lány, které vznikly kultivací saskatchewanských prérií, více pracovníkù nepotøebují.
Taková je souèasnost na všech farmách, vrátíme se radìji do historie.
Mùj tatínek pøišel do Kanady v roce 1905 a maminka také. Tuto farmu jsem koupil. Tatínek mi umøel, kdy¾ mi bylo deset let. Já jsem tady dlouho pracoval zadarmo – slíbili mi za to tuhle farmu. Jen slibovali, musel jsem ji zaplatit. Hospodaøím na ní od roku 1935.
Mohlo by se o vás øíci, ¾e jste úspìšný farmáø?
To já nevím. Podle toho, z jaké strany se na to díváte.
Jak se na vás dívají ve vašem okolí?
Nìkteøí nás mají rádi a nìkteøí na nás nadávají. Nìkteøí nám øíkali, ¾e jsem nejúspìšnìjší farmáø široko – daleko. No, to mù¾e být pravda.
A co úroda, myslíte si, ¾e bude letos dobrá?
Kdy¾ bude dostatek vláhy, tak bude dobrá. V prùmìru roènì sklízím tak 7.500 tun olejky (øepka olejná) a pšenice. My pìstujeme jenom tohle, nic víc. Na podzim vše sklidíme a pak ve speciální sušárnì usušíme. Potom vozíme do mìsta a prodáváme. Nìkdy se prodává dobøe, nìkdy ne. Nedá se to vysvìtlit. Kdy¾ je úrody moc, je cena nízká. Kdy¾ je jí málo, jde cena nahoru. A kdy¾ se nepodaøí vše prodat, co¾ se také stává, musíme úrodu pøes zimu podr¾et a prodat na druhý rok.
Pan Norek to dokumentuje fotografií, kde je vedle velikých sil obrovská hromada obilí pokrytá snìhem. Tak musel obilí pøes zimu pøechovávat. Dokonce si poøídil i speciální psy na odhánìní zvìøe.
Podivuji se, jak pan Norek mluví dobøe èesky, zpìvným moravským dialektem.
Mnoho let jsem nemluvil èesky, asi ètyøicet, ale pak jsem si koupil èeskou kní¾ku a zaèal se znovu uèit.
Líbí se vám èeský jazyk?
Pravda¾e, od malièka mì èeská øeè bavila. Kdy¾ pracuji na poli, tak poøád pøemýšlím, ale èesky. V Èesku jsem byl u¾ osmnáctkrát – poprvé v roce 1977 a moc se mi tam líbilo.
Pan Norek je farmáø a naše povídání se samozøejmì toèilo kolem farmy.
Nejvíce práce máme na jaøe, kdy¾ sejeme. Pracujeme bez pøestání, i v noci, spíme jen velmi málo. Pøi sklizni toté¾. A najímáme si ty dva lidi, jak jsem povídal. My tøi pracujeme s kombajny a dva najatí odvá¾ejí sklizeò auty. Mám dobré strojové vybavení. Tøi, nìkdy i ètyøi traktory, ty nejlepší, co se dají koupit. Kombajny, zase ty nejlepší – mám také tøi a dvì seèky tøináct metrù široké. Trvá to velmi dlouho, ne¾ ten velikánský lán zasejete a pak sklidíte. Obyèejnì nám jarní práce trvají tøi týdny a sklizeò rovnì¾. Sklízíme daleko pozdìji ne¾ u vás, proto¾e je tady drsnìjší podnebí. My vlastnì hospodaøíme na zkultivovaných prériích.
Tak¾e tøi týdny na jaøe, tøi týdny na podzim. Mezitím se pøipravují stroje, prodává se a pak se také cestuje. Farmáø Norek si to mù¾e dovolit jen proto, ¾e pìstuje jenom dvì plodiny. Cestu do Èeska podniká i dvakrát v roce.
Mnohokrát jsem u¾ slyšela o tak zvaném „špalíèkovém“ domì?
Vystìhovalci, kteøí zaèali osidlovat prérie Saskatchewanu, mìli po pøíchodu do Kanady velmi krušný ¾ivot. Široko daleko nebyl jediný strom. Z poèátku bydleli v zemljankách a pozdìji si zaèali stavìt špalíèkové domy. Takový špalíèkový dùm, ve kterém já ještì bydlím, je výborný. V zimì je v nìm teplo a v létì chladno. Vítr ho neprofoukne. Byl postaven v roce 1919 a máme tu všechno. Plyn, jako mají ve mìstì, elektriku, máme to také „zavodòaný“ vèetnì odpadu. Všechno jsem si udìlal sám. Máme také dùm ve mìstì Esterházy, ale radìji bydlíme tady. Co já bych ve mìstì dìlal?
Pane Norku, vy jste neustále v plném pracovním nasazení, s dovolením, kolik je vám rokù?
Víc jak sedmdesát. A proè bych nepracoval? Práce je milá vìc. Mù¾ete se z ní tìšit, mù¾ete pøi ní pøemýšlet. Já, kdybych nepøemýšlel, tak bych si tu èeštinu asi tì¾ko udr¾el.
Potom jsme si povídali o velikém koníèku Jerryho Norka. Museli jsme si prohlédnout zbranì rùznì vyvìšené, ty nejvzácnìjší vytahoval z pod postelí, dokonce s diamantovým hledím – všechny jsou ètyøikrát. Pan Norek má ètyøi dìti. A to všechno, co nám ukazoval, bude jednou jejich dìdictví. Støílet chodí tento nejvìtší èeský farmáø v Saskatchewanu jenom s jednou. Ostatní jsou pro potìšení.
Kdy¾ jsme se s panem Norkem louèili, byla u¾ pozdní, horká, ale velmi vlhká letní noc. Mìsíc byl v úplòku, byl stejný jako u nás doma, jen svítil na nekoneènou prérii, kterou zušlechtily èeské ruce.
Hana Juraèáková