Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
Od dvanácti do tøí
Po dvanácté se ulice vylidní. Všichni jsou buï v práci, ve škole, nebo obìdvají. A tak ten, kdo by se nechtìl pohledu z okna vzdát ani v této chvíli, se musí spokojit pouze s obyvateli zvíøecí øíše.
Sedím u okna, dojídám obìd, ale zrak mi zalétne tu a tam do koruny osiøelé túje. Ve vìtvích je ¾ivo. Jednak tam poskakují a vytrvale èimèarují všudypøítomní vrabèáci, jednak tam pøed chvilièkou lehce vklouzla stálá obyvatelka-hrdlièka „paní Jozéfková“, tentokrát bez Jozéfka. Vrabcùm zøejmì neprodlenì ukázala, kdo je tady pánem, a tak vrabèí cháska s hlasitým nadáváním opouští pozice a za chvilku u¾ je ji vidìt a slyšet na plácku pøed domem, kde se mo¾ná zase na jaøe zazelená kousek trávníku. Hrdlièka chvíli pøešlapuje, uhnízdí se, pak si jen tak cviènì zavrká a … usne. Vrabèáci si ovšem klidu moc neu¾ijí. Najednou poplašenì zaèimèarují , vznesou se jako jeden mu¾ a usadí se v nejni¾ším patøe vìtví túje. Co bylo pøíèinou poplachu? No jistì-provokatér Honza! Vrací se z nìjakých záletù, na vrabce sice kašle, ale neodpustí si, aby je aspoò trochu neprohnal! Vtom mou pozornost upoutá ostré „krrra“, které zazní z prostoru vedle kiosku. Najednou se tam bùhvíodkud objevila skupinka havranù. V èerných lesklých fracích, s mohutnými a ostrými zobany si vykraèují jako vtìlená dùstojnost. Jen tu a tam zapomenou na šlechtické chování a v souboji o zvláš» kvalitní sousto dojde na zobany. V takové chvíli to jejich „kra“ asi neznamená nic zdvoøilého. Dva kosi, kteøí dosud mírumilovnì poskakovali v jejich blízkosti, roztáhnou pro jistotu køídla a frnknou tam, kde je bezpeènìji.
Hodiny na radnici odbily jednu hodinu po poledni. V tu chvíli zamávají køídly i havrani a aspoò poodletí dál od kiosku. Na scénì se toti¾ objevila paní Krásová, která opìt na dvì hodiny otevírá svùj krámek. V tìsném závìsu za ní-skoro by mohl suplovat její stín- se u okýnka, zatím ještì zavøeného, objevuje Janek, nejvìrnìjší z pivních skautù. Sotva se okýnko otevøe, Janek uchopí svoji láhev, loktem druhé ruky se opøe o pultík pøed okýnkem a já bych na to mohla dát krk, ¾e kromì okam¾ikù, kdy bude mìnit prázdnou láhev za plnou, tuhle pozici nezmìní a¾ do tøí hodin. Jankovi nevadí, ¾e musí ka¾dou chvíli uhýbat lidem, kteøí si tam kupují cigarety, noviny èi nìjaké to pití. Jsou to vìtšinou lidé jdoucí do blízkého závodu na odpolední smìnu, nebo starší lidé z okolních èin¾ákù.Krátce po jedné se na druhé stranì okýnka objeví povìdomá rù¾ová bunda. Ano, paní Kostelková vyu¾ívá èas, ne¾ bude muset odejít na odpolední smìnu, a pøichází doøešit nedoøešený problém z rána. A tak s Jankem symetricky lemují okýnko a spoleènì pøeká¾ejí nakupujícím.
Teï u¾ je na chodníku hodnì ¾ivo.Od nádra¾í pøicházejí zamìstnanci závodu na odpolední smìnu, k nim se pomalu pøidávají i ti domácí bydlící tady na sídlišti. V menších èi vìtších hlouècích se ze školy vracejí ¾áci vyšších tøíd. Nìkteøí kluci hned odboèují na kraj parkovištì, kde je pás betonové plochy vyhrazený „skej»ákùm“. Koleèka zaèínají rachotit po betonu, ¾elezné pláty pøi dopadu zaøinèí a do toho rámusu zaznívají silné výrazy vykøikované pubertálními hlasy. Za pìt minut budou dvì hodiny. Proud zamìstnancù továrny, který zeslábl na minimum, obrátil smìr a zase zesílil. Jsou dvì hodiny a skonèila ranní smìna. Tìsnì pøed druhou hodinou zmizela rychlým krokem od okýnka kiosku paní Kostelková, a tak tìm, kteøí se rozhodli doplnit u kiosku svoje zásoby kuøiva èi nápojù, u¾ pøeká¾í jen nezdolný Janek. Ke kiosku pøijí¾dí velká dodávka. Vyskakuje mladý mu¾, z kiosku vychází paní Krásová a oba pøemis»ují z nitra dodávky do kiosku balíky minerálek a pøepravky s lahvemi piva.. Janek pøihlí¾í a zøejmì jim udìluje neocenitelné rady.
Vidím, ¾e na protìjším chodníku se utvoøil „plovoucí ostrov“. Tøem mladým maminkám s koèárky se asi zalíbilo na místì, kam teï plnou silou dopadají sluneèní paprsky, a tak zatarasily chodník a vymìòují si mateøské poznatky. Jejich další dvì o trochu vìtší ratolesti objevily Honzu, který se neprozøetelnì vyhøívá na pøístøešku kryjícím skøíò s nìjakými elektrickými „hejblaty“.Kluci se k nìmu s radostným pokøikem rozbìhli. Honza ovšem neèeká. Okam¾itì je vzhùru , plavným skokem se ocitá na zemi a upaluje do bezpeèí. Zklamaní kluci se za ním chvíli koukají, ale pak zaènou vehementnì tahat diskutující maminky za ruce a do¾adují se , aby se pokraèovalo v procházce.
Dodávka mezitím od kiosku odjela, Janek se viditelnì nerad louèí s poslední lahví, ta konèí v bednì, okýnko se zavírá a paní Krásová hluènì zabouchne dveøe kiosku. Dnes se otevøou ještì jednou-veèer mezi devátou a desátou hodinou. Ale teï paní Krásová pro jistotu ještì jednou zalomcuje zamèenými dveømi a odchází k domovu.